Třída Seeadler (typ 141)

Třída Seeadler / Typ 141
Kondor
Kondor
Obecné informace
Uživatelé Německé námořnictvo Německé námořnictvo
Řecké námořnictvo
Typ torpédový člun
Lodě 10
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Jaguar
Nástupce třída Zobel
Technické údaje
Výtlak 194,6 t (standardní)
221 t (plný)
Délka 42,6 m
Šířka 7,1 m
Ponor 2,4 m
Pohon 4 diesely
Rychlost 43 uzlů
Posádka 39
Výzbroj 2× 40mm kanón Bofors (2×1)
4× 533mm torpédomet (4×1)
Radar námořní radar
navigační radar

Třída Seeadler (typ 141) byla třída torpédových člunů postavených pro německé námořnictvo. Jednalo se o variantu třídy Jaguar poháněnou jiným typem motorů. Čluny byly navrženy loděnicí Lürssen. Celkem bylo postaveno 10 jednotek této třídy. Po vyřazení ze služby všechna plavidla získalo Řecko.

Stavba

Třídu tvořilo celkem 10 člunů, postavených v loděnicích Lürssen a Kröger. Čluny byly pojmenovány Seeadler, Albatros, Kondor, Greif, Falke, Geier, Bussard, Habicht, Sperber a Kormoran.

Konstrukce

Výzbroj člunů tvořily dva 40mm kanóny a čtyři 533mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři diesely Maybach, každý o výkonu 8940 kW, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 43 uzlů.

Zahraniční uživatelé

V letech 1976–1977 všech 10 jednotek třídy získalo řecké námořnictvo. Albatros, Bussard a Sperber sloužily pouze jako zdroj náhradních dílů. V roce 1981 byl vyřazen Katigix, v roce 1985 Kentauros. Ještě v roce 2008 zůstávaly v aktivní službě čtyři jednotky, které byly vyřazeny v následujícím roce.

Odkazy

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

Zdroj