Třída Raubvogel

Třída Raubvogel
Seeadler
Obecné informace
Uživatelé	Reichsmarine Kriegsmarine
Typ	torpédoborec / torpédovka
Lodě	6
Osud	6 zničeno
Předchůdce	třída H 186
Nástupce	třída Raubtier
Technické údaje Möwe
Výtlak	798 t (standardní) 1213 t (plný)
Délka	84,7 m (na vodorysce) 87 m (celková)
Šířka	8,3 m
Ponor	2,81 m 3,65 m (max.)
Pohon	3 kotle, 2 turbíny 22 100 hp
Rychlost	32 uzlů
Dosah	3600 nám. mil při 17 uzlech
Posádka	120
Výzbroj	3× 105mm kanón (3×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 30 min
Technické údaje ostatní
Výtlak	924 t (standardní) 1290 t (plný)
Délka	85,7 m (na vodorysce) 88,5 m (celková)
Šířka	8,3 m
Ponor	2,81 m 3,65 m (max.)
Pohon	3 kotle, 2 turbíny 23 000 hp
Rychlost	33 uzlů
Dosah	3600 nám. mil při 17 uzlech
Posádka	120
Výzbroj	3× 105mm kanón (3×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) 30 min

Třída Raubvogel byla třída torpédoborců německé Reichsmarine, účastnících se druhé světové války v řadách Kriegsmarine. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Vzhledem k omezení výtlaku byly přeřazeny mezi torpédovky po postavení prvních klasických torpédoborců Zerstörer 1934. Všech šest plavidel bylo za války zničeno.

Stavba

Třída byla vyvinuta v polovině 20. let jako náhrada za torpédoborce, které si německá Reichsmarine směla ponechat po prohrané první světové válce. Byly to první německé torpédoborce postavené podle limitů daných Versailleskou smlouvou a první německé válečné lodě vybavené trojhlavňovými torpédomety.^[1] Jejich konstrukce byla vyvinuta na základě torpédoborců prvoválečné třídy H 145. Při stavbě trupu bylo široce uplatněno svařování. Použity byly turbíny od různých dodavatelů. Stavbu provedla loděnice Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu. Do služby vstoupily v letech 1926–1928.^[1]

Jednotky třídy Raubvogel:^[1]

Jméno	Zahájení stavby	Spuštění na vodu	Zařazena do služby	Status
Möwe (MÖ)	1925	4. března 1926	říjen 1926	Dne 8. května 1940 v Severním moři torpdován ponorkou HMS Taku (N38). Opravován jedenáct měsíců. Dne 15. června 1944 potopen při britském náletu na Le Havre.
Seeadler (SE)	1925	15. července 1926	květen 1927	Dne 13. května 1942 potopen v Lamašském průlivu britským torpédovým člunem MTB219.
Greif (GR)	1925	15. července 1926	březen 1927	Dne 24. května 1944 v ústí Seiny potopen britskými bombardéry Albacore.
Albatros (AT)	1925	15. července 1926	květen 1927	Dne 10. dubna 1940 při invazi do Norska ztroskotal v Oslofjordu, neopraven.
Kondor (KO)	1925	22. září 1926	červenec 1928	Dne 24. května 1944 v ústí Seiny poškozen minou. Neopraven a 28. června 1944 vyškrtnut. Dne 31. července 1944 potopen při náletu na Le Havre
Falke (FK)	1925	22. září 1926	srpen 1927	Dne 24. června 1944 potopen při britském náletu na Le Havre.

Konstrukce

Výzbroj plavidel tvořily tři 105mm kanóny v jednodělových věžích, dva trojité 500mm torpédomety a až třicet námořních min. Pohonný systém prototypu Möwe tvořily tři kotle Marine a dvě turbíny Blohm & Voss o výkonu 22 100 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Dosah byl 3600 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.^[1]

Sesterská plavidla měla mírně prodloužený trup a větší výtlak. Jejich pohonný systém měl výkon 23 000 hp a plavidla dosahovala rychlosti 33 uzlů. Greif a Falke poháněly turbíny Vulcan, Albatros a Kondor turbíny Schichau a konečně Seeadler turbíny Germania.^[1]

Modifikace

Roku 1930 byl trup Möwe prodlužen na celkovou délku 88,8 m. Roku 1931 všechny torpédoborce dostaly nové 533mm torpédomety. V letech 1935–1937 jejich výzbroj posílily dva 20mm/65 kanóny C/30 a roku 1939 dva vrhače hlubinných pum. Roku 1940 měla přeživší plavidla 20mm kanóny vyměněné za model C/38. Roku 1942 byla výzbroj přeživších plavidel posílena o 20mm/65 čtyřkanón C/38. Roku 1944 byla přeživší plavidla vybavena dvěma radary FuMO 63 a systémem FuMB 4 Sumatra.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Raubvogel na Wikimedia Commons

Zdroj