Třída Dhofar

Třída Dhofar
Obecné informace
Uživatel Ománské královské námořnictvo
Typ raketový člun
Lodě 4
Osud aktivní (2016)
Předchůdce třída Al Bushra
Nástupce třída Al-Ofouq
Technické údaje
Výtlak 311 t (standardní)
394 t (plný)
Délka 56,7 m
Šířka 8,2 m
Ponor 2,4 m
Pohon 4 diesely
Rychlost 38 uzlů
Dosah 2700 km při 18 uzlech
Posádka 45
Výzbroj 76mm kanón OTO Melara
2× 20mm kanón DARDO (1×2)
MM.40 Exocet (2×4)
2× 12,7mm kulomet (2×1)

Třída Dhofar je třída raketových člunů Ománského královského námořnictva zařazených do služby v letech 1982–1989.[1]

Stavba

Všechny čtyři jednotky této třídy postavila britská loděnice Vosper Thornycroft v Southamptonu. První jednotka byla objednána roku 1980 a dodána roku 1982. Další dva čluny byly objednány roku 1981 a poslední čtvrtý roku 1986.[1]

Jednotky třídy Dhofar:

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
Dhofar (B10) říjen 1981[1] 7. srpna 1982[2] aktivní
Al Sharquiyah (B11) 5. prosince 1983[2] aktivní
Al Bat'nah (B12) 18. ledna 1984[2] aktivní
Mussandam (B14) březen 1988[1] 31. března 1989[2] aktivní

Konstrukce

Třída Dhofar je velmi podobná keňské třídě Nyayo od stejného výrobce. Plavidla nesou letecký a námořní vyhledávací radar AWS-6 (Dhofar starší AWS-4), navigační radar AC 1226 a systém řízení palby 9LV307 (Dhofar starší Sea Archer).[1]

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 76mm kanón OTO Melara Compactdělové věži na přídi, jeden komplet DARDO se dvěma 40mm kanóny Bofors a dva 12,7mm kulomety. Hlavní údernou výzbroj představuje osm protilodních střel MM.40 Exocet (Dhofar jich nese pouze šest).[1]

Pohonný systém tvoří čtyři diesely Paxman Valenta 18 RP 200 CM o celkovém výkonu 13 570 kW. Lodní šrouby jsou čtyři. Nejvyšší rychlost dosahuje 38 uzlů.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 154. 
  2. a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 383. 

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 

Zdroj