Svorad (plošina)

Svorad (plošina)
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
Souřadnice 49°11′2″ s. š., 19°29′46″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svorad (920–1000 m n. m.) je lučnatá krasová náhorní plošina (planina) na Slovensku v západní části Podtatranské brázdy, na severním úpatí Chočských vrchů. Rozprostírá se nad závěrem Prosiecké doliny v katastrálním území obcí Prosiek a Velké Borové v okrese Liptovský Mikuláš.

Poloha

Plošina leží v povodí potoka Prosiečanka, jehož horní tok ní protéká, na rozhraní tří geomorfologických celků:

Centrální část plošiny je jen mírně zvlněná (920–940 m n. m.) s poklesem směrem na jihozápad k závěru Prosiecké doliny. Nejjednodušší přístup je z obce Veľké Borové (835 m n. m.), ležící zhruba 2 km severovýchodně, přímo pod úbočím plošiny.

Geologie

Plošina je budována flyšovými paleogenními sedimenty a má mírně zaoblené formy reliéfu. Sbírají se na ní několik větve, tvořící horní tok potoka Prosiečanka, který se následně na začátku vápencového území na úpatí Chočských vrchů ponořuje v mohutném závrtovitém ponoru a dále teče podzemím. V důsledku toho je v závěrečném soutěskovém úseku Prosiecké doliny, od boční doliny Červené piesky se stejnojmenným vodopádem až po Svorad, po většinu roku (mimo povodní) jen suché koryto potoka.

Ponor Prosiečanka je v současnosti zanesený sedimenty, v minulosti však byl údajně otevřený a dalo se jím vstoupit do volných prostorů. Tento závrt představuje jediný výraznější krasový útvar na plošině, mimo něj se zde nacházejí už jen mírně zvlněné louky a několik mokřadů.

Rostlinstvo

Rozsáhlé louky a pastviny zde vznikly postupným klučením původních lesních porostů pastýři v průběhu uplynulých staletí. Poslední desetiletí, po ústupu intenzivního spásání v 70. až 80. letech 20. století, se lokalita naopak stala klasickým příkladem tzv. sukcese – v tomto případě postupné pomalé přeměny neudržovaných luk a pastvin na les. Botanicky významný byl výskyt keřů jalovce (Juniperus communis), která představovala první stádium sukcese. Kromě běžných lučních druhů trav a bylin se na vlhkých stanovištích vyskytuje suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), které zde reprezentují floristické významnější druhy rostlinstva. Místy se také, v důsledku intenzivního pastva, vytvořily rozsáhlejší porosty horské trávy smilky tuhé (Nardus stricta).

Dějiny

Prosiecká dolina i s planinou Svorad patřila historicky obci Sielnica. V roce 1287 uherský král Ladislav IV. vyčlenil z tohoto majetku půdu a lesy mezi Prosieckým potokem (Prosiečanka) a Sielnicou, včetně území planiny, čímž vznikl zárodek osady Prosiek. Do roku 1500 osadu vlastnil zemansky rod Mikušů, později rod Jóbovců z Fančalu, kteří se do Prosieka přistěhovali a byli jeho vlastníky až do 20. století.

První písemná zmínka, už s názvem Svorad jako běžným pojmenováním, je podle Josefa Kútnika z roku 1556 v listině Liptovské župy. Další zmínka je pak z roku 1589 v dohodě mezi rody Job Fančali z Prosieka a Kubíni z Vyšného Kubína. Svorad se pak, jako hraniční bod, zmiňuje v dokumentech k dlouhodobému územnímu sporu hraběte Štěpána Ilešháziho (1541–1609) s Jóbovými, započatého v roce 1583.

Planina bývá uváděna i jako křižovatka historických cest z Oravy a Liptova do Polska. Po postupném vyklučení lesů pastýři byly louky využívány jako pastviny i jako zdroj sena, přímo na plošině vznikly desítky seníků a stodol na jeho uskladnění a sušení. Na svoz sena do Prosieka byla v Prosieckém údolí vybudovaná vozová cesta, překonávající soutěskové úseky dřevěnou vozovkou položenou na trámech zasazených do skalních stěn soutěsky. Cesta byla opakovaně poškozována vodou při jarních povodních a následně opravována. V roce 1944 vyhodili mostové části do vzduchu partyzáni a torzo odnesla velká voda v roce 1947, přičemž cesta už nebyla následně obnovena.

Původ názvu

Původ názvu plošiny je dáván do souvislosti s poustevníkem sv. Svoradem, benediktinským mnichem, žijícím na přelomu 10. a 11. století.

Turistika

Svorad představuje významnou křižovatku turistických stezek:

Výše, severním okrajem luk pod vrcholem Dielu, prochází červená turistická značka červená dálková turistická trasa, cyklotrasa a běžecká trasa č. 0847 Dolný Kubín – Malatiná – Veľké Borové – Malé Borové – Kopec – Zuberec – Brestová, skanzen – Skorušina – Oravice.

Galerie

  • Informační panel k názvu a dějinám využívání lokality

    Informační panel k názvu a dějinám využívání lokality

  • Zbytky jedné z posledních stodol na sušení sena

    Zbytky jedné z posledních stodol na sušení sena

  • Spontánní obnova lesa

    Spontánní obnova lesa

  • Pastva ovcí pod Dílem

    Pastva ovcí pod Dílem

  • Starší kříž na návrší Sekané (945 m n. m.) Nad Velkou Borovou

    Starší kříž na návrší Sekané (945 m n. m.) Nad Velkou Borovou

Panoráma plošiny, vlevo závěr Prosiecké doliny a za ní Lomné (1278 m n. m.), napravo od středu vrch Diel (1051 m n. m.), úplně vpravo cesta směrem na kótu Sekané na SV okraji plošiny a obec Veľké Borové pod úbočím plošiny.
Panoráma plošiny, vlevo závěr Prosiecké doliny a za ní Lomné (1278 m n. m.), napravo od středu vrch Diel (1051 m n. m.), úplně vpravo cesta směrem na kótu Sekané na SV okraji plošiny a obec Veľké Borové pod úbočím plošiny.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Svorad (plošina) na slovenské Wikipedii.

[1][2][3][4][5]

Externí odkazy

  1. ↑ Chočské vrchy. Liptovská Mara : Turistický sprievodca ČSFR. [s.l.]: [s.n.], 1990. ISBN 80-7096-091-4. S. 215, 216. 
  2. ↑ Geomorfologické členenie Slovenska [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ Krasové územia a jaskyne Slovenska. Geographia Cassoviensis. 2008, roč. II, čís. 2, s. 46. Dostupné online. ISSN 1337-6748.  Archivováno 18. 11. 2017 na Wayback Machine.
  4. ↑ Informačný panel náučného chodníka [online]. Dostupné online. 
  5. ↑ O pôvode pustovníka Svorada : (k počiatkom kultúrnych dejín Liptova). [s.l.]: [s.n.], 1969. S. 53. 

Zdroj