Svatý týden
Svatý týden či Pašijový týden, příp. též Velký týden (řecky: Μεγάλη Εβδομάδα, cír. slov.: Страстна́я седмица), je významné období křesťanského liturgického roku, ve kterém si křesťané téměř všech vyznání připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení.
Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi (nedělí Vzkříšení). Některé dny Svatého týdne jsou označeny zvláštním přívlastkem: Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.
Mezi tradiční zvyky spojené se Svatým týdnem patří „odlet zvonů do Říma“. Při Gloria na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, které umlknou až do Velikonoční vigilie. Místo zvonů se používají dřevěné řehtačky a klapače (s tímto zvykem se lze setkat zejména v oblastech se silnými folklórními tradicemi, např. na Slovácku, Valašsku, Chodsku či v Pošumaví).
Tradiční názvy jednotlivých dní
Den v týdnu | Pojmenování |
---|---|
Neděle | Květná |
Pondělí | Modré a říká se i Žluté |
Úterý | Šedivé |
Středa | Sazometná, lidově také Smetná nebo Škaredá |
Čtvrtek | Zelený |
Pátek | Velký |
Sobota | Bílá |
Neděle | Boží hod Velikonoční |
Zvyklosti spojené s jednotlivými dny
- Modré pondělí: v tento den by podle tradic hospodyňky měly začít s velikonočním úklidem.
- Šedivé úterý: barva v názvu tohoto dne souvisí s prachem, neboť se v souvislosti s úklidem zametalo a vymetaly se pavučiny.
- Škaredá středa nebo také sazometná středa: jméno získala podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Podle lidové pověry se v tento den lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce. Škaredá středa přísluší do pašijového týdne, v tento den se Jidáš mračil na Ježíše.
- Zelený čtvrtek: Český přívlastek zelený byl převzat z němčiny, kde zkomolením původního názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) vznikl Gründonnerstag (zelený čtvrtek).[1] Podle pověry se v tento den jedla zelená strava (špenát, zelí atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. O Zeleném čtvrtku se při liturgii naposledy rozeznívají kostelní zvony a utichají až do velikonoční vigilie („odlétají do Říma“; viz též pověsti o zvonech), místo zvonů a zvonků nastupují řehtačky, klapačky a hrkači.
- Velký pátek, den Kristova ukřižování, je v lidových pověrách spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly své poklady a v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarovaná; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčené do Kristovy krve.
- Bílá sobota, den ve znamení hudby a lidových tradic jako symbol ukončení pátečního půstu. Znamená čas na pečení velikonočních beránků a mazanců.
- Neděle velikonoční (Vzkříšení): Vlastní den oslav Velikonoc. Tradičně byl ve znamení dobrého jídla, slavnostního oblečení pokud možno s novými částmi oděvu a všeobecného veselí. V církvi se koná nejslavnější bohoslužba náboženského roku. Začátek tradičně bývá o půlnoci mezi Bílou sobotou a následující nedělí, ale z praktických důvodů se často začíná dříve, ještě na Bílou sobotu večer. Součástí bohoslužby bývá i udělování křtu, především katechumenům, kteří se předtím na křest delší dobu připravovali, a obnova křestních slibů u stávajících členů náboženské obce. V tento den vyjíždějí se zprávou o zmrtvýchvstání Krista jezdci ve svátečních oblecích na ozdobených koních a oznamují tuto novinu lidem v Lukavci a Nových Dvorech na Novojičínsku. Tento zvyk je zapsán na "Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Moravskoslezského kraje".
Odkazy
Reference
- ↑ ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1. Kapitola Večerní slavnost na Zelený čtvrtek – Památka večeře Páně, s. 69.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý týden na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo svatý týden ve Wikislovníku
- Encyklopedické heslo Pašijový týden v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Průvodce Velikonocemi
- Víra.cz
- České Velikonoce: Svatý týden
- Jízda kolem osení v Lukavci na Novojičínsku, Moravskoslezský kraj