Svatý oddíl (Kartágo)
Svatý oddíl (někdy také svatý prapor nebo svatá legie) je pojem užívaný historiky pro nejelitnější útvar v armádě starověkého Kartága tvořený jeho občany z řad urozených Kartaginců ze samotného města, a to v počtu 2 000–3 000 těžce vyzbrojených mužů, pěších i jezdců v nejkvalitnější zbroji. Usuzuje se, že oddíl byl nějakým způsobem spjat s hlavním náboženským kultem Kartága, nejvyšším bohem Baʿal Hammonem.
Zcela jistě se oddíl účastnil války proti sicilským Syrakusám, ve které byl zničen. Dále se mohl účastnit první punské války proti Římu na Sicílii. Nemuselo se však již jednat o původní svatý oddíl, ale o jiné obdobné útvary urozených občanů Kartága, možno ale i reorganizované oddíly z původního, to už přesně nevíme. Vojenský význam oddílů elitních Kartaginců se postupem doby spíše snižoval, jak se postupně v důsledku válečných porážek ztenčoval počet jejich bojovníků. Během druhé punské války doprovázeli Hannibala do Itálie, přestože jeho vojsko bylo z většiny tvořeno cizími žoldnéři a spojenci.
Největší porážku zaznamenal svatý oddíl již ve válce proti Syrakusám v katastrofální bitvě u říčky Crimisu, kde padlo na tři tisíce šlechticů, tedy kompletně celý oddíl, a spolu s ním podlehla i velká část kartaginské armády daleko menšímu vojsku Řeků, za což byl velitel Hasdrubal posléze tribunálem sto čtyř odsouzen k smrti. Svatý oddíl byl do bitvy nasazen v podobě pěší formace falangy. Po této bitvě se svatý oddíl již nevzpamatoval, roku 310 př. n. l. zcela mizí z historických záznamů, ale v následujících letech se objevují novější pěší oddíly občanů výrazně vyššího počtu, a to zřejmě z důvodu nutnosti naverbovat co nejvíce bojeschopných občanů. Svatý oddíl či jeho obdoba působila v bitvě o Bagradas během první punské války, v žoldnéřské válce a i v třetí punské válce, ale jako „svatý oddíl“ není zmíněn v žádném z dochovaných pramenů, které se z těchto válek dochovaly.
Vzhledem k pramalému zájmu občanů města Kartága o vojenskou službu i nevelkému obyvatelstvu města byl počet bojovníků oddílu omezen. Účast samotných Kartaginců na bitevním poli byla spíše ojedinělá. Občané sloužili obvykle jen jako důstojníci nebo jezdci v kartaginských silách. Převážná část kartaginských armád byla obvykle tvořena najatými žoldnéři nebo pěšáky ze spřízněných libyjo-fénických měst (ale i kartaginskými kolonisty) či odvedenci. Účast v oddílu byla nákladnou záležitostí a mohli si jí dovolit zejména členové bohatých kartaginských rodin, aby příslušníci oddílu byli vybaveni zbrojí té nejvyšší kvality, jakou bylo v té době možno opatřit, a byli vycvičeni k boji v tradiční formaci falangy v mezopotámském stylu.
