Svatý Maur (benediktin)
| Svatý Maurus | |
|---|---|
 | |
| Narození | mezi lety 500–512 Řím |
| Úmrtí | kolem roku 584 Galie |
| Svátek | 5. říjen |
| Řád | Řád svatého Benedikta |
| Vyznání | katolická církev |
| Úřady |
opat mnich řeholník |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Patronem |
obuvníků revmatiků epileptiků |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Maurus (500 až 512?Řím – 584?Galie) je římský křesťanský světec, za života benediktinský opat, jehož učitelem byl svatý Benedikt z Nursie.
Život
Maurus se narodil v rodině římského senátora. Byl oblíbeným žákem svatého Benedikta z Nursie, se kterým se znal již od dětství.
Benediktinem
Maurus toužil po duchovním životě a tak vstoupil do benediktinského kláštera Montecassino, kde ho i přes jeho odpor považovali za jakéhosi zástupce svatého Benedikta. Je doloženo, že měl dar uzdravovat poutníky. Dochovala se zpráva o uzdravení němého chlapce, kterého přivedli do kláštera ke svatému Benediktu, aby mu požehnal. Benetikt v té době v klášteře nebyl a tak byl o žehnání požádán Maurus, kterého spatřili při návratu z klášterního hospodářství. Maurus se zdráhal žehnání němému chlapci, ale nakonec byl přemluven a chlapci požehnal. Podle tradice začal chlapec mluvit.
Když svatý Benedikt dostal nabídku na založení kláštera v Galii, poslal tam „na obhlídku“ Maura a s ním čtyři řeholníky. Na cestu jej vybavil svým požehnáním a stanovami benediktinského řádu a pověřil je šířením víry.
Maurus na určeném místě založil benediktinské opatství, v němž se stal opatem. Když svatý Benedikt zemřel, Maurus byl zvolen jeho nástupcem. V roce 1969 byla jeho liturgická památka spojena s památkou svatého Placida.
Literatura
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Maur na Wikimedia Commons
- Tento článek čerpá z The Catholic Encyclopedia, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „St. Maurus“. Herbermann, Charles, ed. (1911). New York: Robert Appleton.
