Světový pohár v biatlonu

Světový pohár v biatlonu
	Aktuální ročník:; Světový pohár v biatlonu 2023/2024
	Česká biatlonistka Markéta Davidová ve sprintu Mistrovství světa 2019 v Östersundu
Sport	biatlon
Založeno	1977 (muži); 1982 (ženy)
Vlastník	Mezinárodní biatlonová unie (IBU)
Poslední vítěz	Johannes Thingnes Bø (muži); Julia Simonová (ženy)
Nejvíce titulů	Martin Fourcade (7, muži); Magdalena Forsbergová (6, ženy)
Příbuzné soutěže	IBU Cup
Web	www.biathlonworld.com

Světový pohár v biatlonu je každoročně pořádaný vrcholný okruh závodů v biatlonu. Mužská část byla založena v sezóně 1977/78 a ženská se k ní připojila od sezóny 1982/83. Organizátorem poháru je Mezinárodní biatlonová unie (IBU). Držiteli rekordního počtu celkových výher jsou mezi muži s počtem sedmi titulů Francouz Martin Fourcade a mezi ženami s počtem šesti výher Švédka Magdalena Forsbergová.

Charakteristika

Každoročně je v rámci světového poháru pořádáno devět až deset akcí (podniků). První z nich se uskutečňuje v listopadu či prosinci a poslední probíhá v březnu. Závody se konají téměř každý víkend; jednotlivé soutěže však mohou probíhat již od středy nebo čtvrtka. Sezóna tak stejně jako u dalších zimních sportů zasahuje do dvou kalendářních let. Ženská sezóna 1986/87 nesla název Evropský pohár, ačkoli účast v něm nebyla teritoriálně omezena pouze na evropské biatlonistky.

Během každého podniku se běží tři mužské soutěže a stejný počet ženských; někdy k nim přibudou i smíšené štafety. Disciplíny konkrétního závodu jsou předem známy podle stanoveného harmonogramu. Soutěže mužských a ženských štafet se běhají čtyřikrát až šestkrát během jednoho sezónního cyklu, soutěže smíšených štafet jedenkrát až dvakrát. Dějišti konání jednotlivých podniků jsou až na výjimky evropská biatlonová sportoviště.

Vrcholné biatlonového akce – mistrovství světa a zimní olympijské hry – byly dříve řazeny do kalendáře světového poháru a body zde získané se závodníkům připočítávaly do celkové klasifikace sezony. Olympijské hry se od roku 2014 nezapočítávají vzhledem k menšímu množství sportovců, kteří v nich mohou za každou zemi startovat. Z obdobného důvodu se od roku 2023 nezapočítávají mistrovství světa.

Nejlepší biatlonisté v mužské a ženské kategorii, kteří nasbírají nejvyšší počet bodů v celkové klasifikaci sezóny, získávají velký křišťálový glóbus pro vítěze ročníku. Vítězové jednotlivých disciplín jsou pak oceněni malými křišťálovými glóby.

Bodová klasifikace

Bodová klasifikace od sezóny 2022/23:^[1]^[2]

Bodování závodů ve sprintu, stíhacích závodů, vytrvalostních závodů, štafet a smíšených štafet
Pořadí	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.	9.	10.	11.	12.	13.	14.	15.	16.	17.	18.	19.	20.	21.	22.	23.	24.	25.	26.	27.	28.	29.	30.	31.	32.	33.	34.	35.	36.	37.	38.	39.	40.
Body	90	75	60	50	45	40	36	34	32	31	30	29	28	27	26	25	24	23	22	21	20	19	18	17	16	15	14	13	12	11	10	9	8	7	6	5	4	3	2	1
Bodování závodů s hromadným startem
Pořadí	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.	9.	10.	11.	12.	13.	14.	15.	16.	17.	18.	19.	20.	21.	22.	23.	24.	25.	26.	27.	28.	29.	30.
Body	90	75	60	50	45	40	36	34	32	31	30	29	28	27	26	25	24	23	22	21	20	18	16	14	12	10	8	6	4	2

Pořadí národů se počítá z výsledků štafetových závodů a z umístění prvních tří závodníků z dané země ve sprintech a vytrvalostních závodech. Body se přidělují podle jiných stupnic (např. pro sprinty a vytrvalostní závody od 160 bodů za 1. místo až po 1 bod za 110. místo).^[3]

Historická bodová klasifikace

Bodování závodů se v minulosti několikrát měnilo.^[4]

Bodování závodů ve sprintu, stíhacích závodů, vytrvalostních závodů, štafet a smíšených štafet od sezóny 2008/09 do sezóny 2021/2022
Pořadí	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.	9.	10.	11.	12.	13.	14.	15.	16.	17.	18.	19.	20.	21.	22.	23.	24.	25.	26.	27.	28.	29.	30.	...	40.
Body	60	54	48	43	40	38	36	34	32	31	30	29	28	27	26	25	24	23	22	21	20	19	18	17	16	15	14	13	12	11	...	1
Bodování závodů s hromadným startem od sezóny 2008/09 do sezóny 2021/2022
Pořadí	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.	9.	10.	11.	12.	13.	14.	15.	16.	17.	18.	19.	20.	21.	22.	23.	24.	25.	26.	27.	28.	29.	30.
Body	60	54	48	43	40	38	36	34	32	31	30	29	28	27	26	25	24	23	22	21	20	18	16	14	12	10	8	6	4	2
Bodová klasifikace všech závodů mezi sezónami 2000/01 – 2007/08
Pořadí	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.	9.	10.	11.	12.	13.	14.	15.	16.	17.	18.	19.	20.	21.	22.	23.	24.	25.	26.	27.	28.	29.	30.
Body	50	46	43	40	37	34	32	30	28	26	24	22	20	18	16	15	14	13	12	11	10	9	8	7	6	5	4	3	2	1
Bodová klasifikace všech závodů do sezóny 2000/01
Pořadí	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.	9.	10.	11.	12.	13.	14.	15.	16.	17.	18.	19.	20.	21.	22.	23.	24.	25.
Body	30	26	24	22	21	20	19	18	17	16	15	14	13	12	11	10	9	8	7	6	5	4	3	2	1

Finanční odměny

Finanční odměny za sezónu 2022/23^[5]

Pořadí	Za disciplínu (sprint, stíhací závod, hromadný start, vytrvalostní závod)	Štafety (muži, ženy, smíšená)	Celkové hodnocení SP (muži, ženy)	Pořadí národů (muži, ženy)
1.	15 000 €	4 × 6 500 €	2 × 40 000 €	2 × 50 000 €
2.	12 000 €	4 × 5 000 €	2 × 32 000 €	2 × 45 000 €
3.	9 000 €	4 × 4 000 €	2 × 25 000 €	2 × 40 000 €
4.	7 000 €	4 × 3 000 €	2 × 20 000 €	2 × 35 000 €
5.	6 000 €	4 × 2 000 €	2 × 16 000 €	2 × 30 000 €
6.	5 000 €	4 × 1 500 €	2 × 14 000 €	2 × 25 000 €
7.	4 500 €	4 × 1 000 €	2 × 13 000 €	2 × 20 000 €
8.	4 000 €	4 × 500 €	2 × 12 000 €	2 × 18 000 €
9.	3 500 €		2 × 11 000 €	2 × 16 000 €
10.	3 250 € ^{[poz. 1]}		2 × 10 000 €	2 × 15 000 €
Celkem (za sezónu)	3 937 500 €	1 128 000 €	384 000 €	588 000 €

↑ Vyplácí se až 200 € za 30. místo.

Vyplácí se i další odměny:^[5]

za celkové vítězství v jednotlivých disciplínách (sprint, stíhací závod, hromadný start, vytrvalostní závod, štafety, smíšené závody) – 12 000 € za každou individuální disciplínu, 24 000 € za štafety
za nejlepší celkové umístění závodníka do 25 let (U25) – 6 000 €
za start se žlutým číslem (vedoucí závodník světového poháru) – 850 €
za start s červeným číslem (vedoucí závodník disciplíny) – 850 €

Obdobné odměny se vyplácejí i za mistrovství světa, mistrovství Evropy, závody v IBU Cupu a v letním biatlonu. Celkově je pro sezónu 2022/2023 plánováno 8 830 000 €.

Disciplíny

Vytrvalostní závod (závod jednotlivců)

Šlo původně o jediný druh individuálních biatlonových závodů, a proto se – k odlišení od závodů štafet – označovaly jako individuální nebo vytrvalostní závody (slangově individuál). Až od vzniku světového poháru v roce 1978 se k nim přidaly i závody ve sprintu.

muži při něm jedou 20 km, ženy 15 km, starty jednotlivých závodníků jsou odděleny třicetisekundovým intervalem,
jede se celkem 5 okruhů s pořadím střelby L–S–L–S (L = vleže, S = vstoje),
délka okruhu pro muže činí 4 km, pro ženy 3 km,
za každou netrefenou ránu činí přirážka 1 minutu, ta je přičtena k výslednému běžeckému času.

Zkrácený vytrvalostní závod

Poprvé byl ve světovém poháru představen v Canmore v sezóně 2018/2019 z důvodu nízkých teplot. Od sezóny 2023/2024 jsou některé „klasické“ vytrvalostní závody zkráceny:

závod pro muže měří 15 km, pro ženy 12,5 km,
za nezasažený terč se přičítá 45 vteřin.

Sprint

muži jedou 10 km, ženy 7,5 km, starty opět v 30 sekundových intervalech,
celkem 3 okruhy se střelbou jedné položky L a jedné položky S (L = vleže, S = vstoje),
za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů (oproti štafetám závodník nemá k disposici náhradní náboje),
délka okruhu pro muže je cca 3,3 km, pro ženy 2,5 km,
výsledek závodu má přímý vliv na pořadí startu v následujícím stíhacím závodu, který se obvykle ve stejném podniku světového poháru koná.

Stíhací závod

muži jedou 12,5 km, ženy 10 km, startuje se podle tzv. Gundersenovy metody, tj. závodník vyjíždí v pořadí daném výsledkovou listinou sprintu s takovou ztrátou na prvního, jakou měl v tomto sprintu (pokud mu předchází vytrvalostní závod, počítá se poloviční ztráta),
celkem 5 okruhů se s pořadím střelby L–L–S–S (L = vleže, S = vstoje),
délka okruhu pro muže činí 2,5 km, pro ženy 2 km,
za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů,
v závodě startuje 60 nejlepších závodníků ze sprintu.

Závod s hromadným startem

muži jedou 15 km, ženy 12,5 km; startují hromadně,
celkem 5 okruhů s pořadím střelby L–L–S–S (L = vleže, S = vstoje),
délka okruhu pro muže je 3 km, pro ženy 2,5 km,
za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů,
v závodě startuje 30 závodníků: 25 nejlepších z pořadí světového poháru a dalších 5 závodníků, kteří v aktuálním podniku SP obdrželi nejvíce bodů.

Štafeta

Od roku 1996 se jezdí také štafetové závody pro ženy nebo pro muže

každý stát je reprezentován jednou čtyřčlennou štafetou,
celkový úsek pro každého muže měří 7,5 km, ženy pak 6 km,
každý jede celkem 3 okruhy se střelbou v pořadí L–S pro každého člena štafety (L = vleže, S = vstoje), délka okruhu pro muže činí 2,5 km, pro ženy 2 km,
pokud závodník nezasáhne všech pět terčů, má k disposici 3 náhradní náboje, které musí dobíjet po jednom. Až pokud netrefí ani po dobití, musí absolvovat tolik trestných kol o délce 150 metrů, kolik nezasáhl terčů

Smíšená štafeta

Od roku 2005 existuje také smíšená štafeta, kterou běží dvě ženy a dva muži:

původně startovaly závod ženy a každá jela 6km úsek, po nich přebírali štafetu muži (7,5 km),
od roku 2019 se střídaly závody, kdy jako první startovaly ženy (v tom případě byly všechny úseky 6 km), a ty, kde nejdříve startovali muži (pak se jelo 4×7,5 km),
od sezóny 2023 bez ohledu na to, kdo startuje první, měří všechny úseky 6 km.

Smíšený závod dvojic

Závod byl poprvé zařazen do programu světového poháru v Novém Městě na Moravě v sezoně 2014/15, na mistrovství světa je zařazován od roku 2019

každý stát reprezentují 2 závodníci – muž a žena; start je hromadný, první úsek zahajují ženy,
ty obejdou dvě kola, během nichž absolvují dvě střelby (L-S /L = vleže, S = vstoje/),
bezprostředně po druhém odjezdu ze střelnice (již neběží další kolo) předají štafetu mužům, kteří také obejdou dva okruhy a absolvují dvě střelby (L-S),
muž předá okamžitě po druhé střelbě štafetu ženě, stejné, která závodila v prvním úseku, a ta znovu objede dva okruhy během nichž dvakrát odstřílí (L-S),
bezprostředně poté, co podruhé odstřílí, předá štafetu muži, který běžel v druhém úseku; ten opět objede dva okruhy, absolvuje dvě střelby (L-S), ale následně objede ještě jedno kolo a zamíří do cíle,
závodní okruh měří 1,5 km; žena ho absolvuje vždy dvakrát, tudíž pro ni celková délka trati měří 6 km. Pro muže platí stejná pravidla s tím, že po druhé střelbě posledního úseku ještě jednou objede 1,5 km dlouhý okruh; délka jeho trati tak činí 7,5 km^[6],
při každé střelbě má závodník k dispozici 3 náhradní náboje k dobíjení. Až pokud nezasáhne všechny terče ani po dobití, musí absolvovat tolik trestných kol o délce 75 metrů, kolik mu zbylo nesestřelených terčů.

Celková klasifikace

Muži

Sezóna	vítěz	2. místo	3. místo
1977/78	Frank Ullrich (GDR)	Klaus Siebert (GDR)	Eberhard Rösch (GDR)
1978/79	Klaus Siebert (GDR)	Frank Ullrich (GDR)	Vladimir Barnačov (URS)
1979/80	Frank Ullrich (GDR)	Klaus Siebert (GDR)	Eberhard Rösch (GDR)
1980/81	Frank Ullrich (GDR)	Anatolij Aljabjev (URS)	Kjell Søbak (NOR)
1981/82	Frank Ullrich (GDR)	Matthias Jacob (GDR)	Kjell Søbak (NOR)
1982/83	Peter Angerer (FRG)	Eirik Kvalfoss (NOR)	Frank Ullrich (GDR)
1983/84	Frank-Peter Roetsch (GDR)	Peter Angerer (FRG)	Eirik Kvalfoss (NOR)
1984/85	Frank-Peter Roetsch (GDR)	Juri Kaškarov (URS)	Peter Angerer (FRG)
1985/86	André Sehmisch (GDR)	Peter Angerer (FRG)	Matthias Jacob (GDR)
1986/87	Frank-Peter Roetsch (GDR)	Fritz Fischer (FRG)	Jan Matouš (TCH)
1987/88	Fritz Fischer (FRG)	Eirik Kvalfoss (NOR)	Johann Passler (ITA)
1988/89	Eirik Kvalfoss (NOR)	Alexandr Popov (URS)	Sergej Čepikov (URS)
1989/90	Sergej Čepikov (URS)	Eirik Kvalfoss (NOR)	Valerij Medvedcev (URS)
1990/91	Sergej Čepikov (URS)	Mark Kirchner (GER)	Andreas Zingerle (ITA)
1991/92	Jon Åge Tyldum (NOR)	Mikael Löfgren (SWE)	Sylfest Glimsdal (NOR)
1992/93	Mikael Löfgren (SWE)	Mark Kirchner (GER)	Pieralberto Carrara (ITA)
1993/94	Patrice Bailly-Salins (FRA)	Sven Fischer (GER)	Frank Luck (GER)
1994/95	Jon Åge Tyldum (NOR)	Patrick Favre (ITA)	Wilfried Pallhuber (ITA)
1995/96	Vladimir Dračov (RUS)^{[p. 1]}	Viktor Majgurov (RUS)	Sven Fischer (GER)
1996/97	Sven Fischer (GER)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Viktor Majgurov (RUS)
1997/98	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Ricco Groß (GER)	Sven Fischer (GER)
1998/99	Sven Fischer (GER)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Frank Luck (GER)
1999/00	Raphaël Poirée (FRA)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Sven Fischer (GER)
2000/01	Raphaël Poirée (FRA)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Frode Andresen (NOR)
2001/02	Raphaël Poirée (FRA)	Pavel Rostovcev (RUS)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)
2002/03	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Vladimir Dračov (BLR)^{[p. 1]}	Ricco Groß (GER)
2003/04	Raphaël Poirée (FRA)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Ricco Groß (GER)
2004/05	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Sven Fischer (GER)	Raphaël Poirée (FRA)
2005/06	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Raphaël Poirée (FRA)	Sven Fischer (GER)
2006/07	Michael Greis (GER)	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Raphaël Poirée (FRA)
2007/08	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Dmitrij Jarošenko (RUS)	Emil Hegle Svendsen (NOR)
2008/09	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	Tomasz Sikora (POL)	Emil Hegle Svendsen (NOR)
2009/10	Emil Hegle Svendsen (NOR)	Christoph Sumann (AUT)	Ivan Čerezov (RUS)
2010/11	Tarjei Bø (NOR)	Emil Hegle Svendsen (NOR)	Martin Fourcade (FRA)
2011/12	Martin Fourcade (FRA)	Emil Hegle Svendsen (NOR)	Andreas Birnbacher (GER)
2012/13	Martin Fourcade (FRA)	Emil Hegle Svendsen (NOR)	Dominik Landertinger (AUT)
2013/14	Martin Fourcade (FRA)	Emil Hegle Svendsen (NOR)	Johannes Thingnes Bø (NOR)
2014/15	Martin Fourcade (FRA)	Anton Šipulin (RUS)	Jakov Fak (SLO)
2015/16	Martin Fourcade (FRA)	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Anton Šipulin (RUS)
2016/17	Martin Fourcade (FRA)	Anton Šipulin (RUS)	Johannes Thingnes Bø (NOR)
2017/18	Martin Fourcade (FRA)	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Anton Šipulin (RUS)
2018/19	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Alexandr Loginov (RUS)	Quentin Fillon Maillet (FRA)
2019/20	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Martin Fourcade (FRA)	Quentin Fillon Maillet (FRA)
2020/21	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Sturla Holm Laegreid (NOR)	Quentin Fillon Maillet (FRA)
2021/22	Quentin Fillon Maillet (FRA)	Sturla Holm Laegreid (NOR)	Sebastian Samuelsson (SWE)
2022/23	Johannes Thingnes Bø (NOR)	Sturla Holm Laegreid (NOR)	Vetle Sjåstad Christiansen (NOR)

Statistiky mužů

Pořadí vítězů celkové klasifikace^[7]
Poř.	biatlonista
1.	Martin Fourcade (FRA)	7	1	1
2.	Ole Einar Bjørndalen (NOR)	6	6	1
3.	Johannes Thingnes Bø (NOR)	4	2	2
4.	Raphaël Poirée (FRA)	4	1	2
5.	Frank Ullrich (GDR)	4	1	1
6.	Frank-Peter Roetsch (GER)	3	0	0
7.	Sven Fischer (GER)	2	2	4
8.	Sergej Čepikov (URS)	2	0	1
9.	Jon Åge Tyldum (NOR)	2	0	0
10.	Emil Hegle Svendsen (NOR)	1	4	2
11.	Eirik Kvalfoss (NOR)	1	3	2
12.	Quentin Fillon Maillet (FRA)	1	0	3
13.	Klaus Siebert (GDR)	1	2	0
13.	Peter Angerer (FRG)	1	2	0
15.	Fritz Fischer (FRG)	1	1	0
	Mikael Löfgren (SWE)	1	1	0
	Vladimir Dračov (BLR,RUS,SSSR)^{[p. 1]}	1	1	0
18.	Tarjei Bø (NOR)	1	0	0
	Patrice Bailly-Salins (FRA)	1	0	0
	Michael Greis (GER)	1	0	0
	André Sehmisch (GDR)	1	0	0

Štafeta mužů

Sezóna	vítězové	2. místo	3. místo
1992–93	kalendář bez štafetových závodů
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97	Německo Německo	Norsko Norsko	Rusko Rusko
1997/98	Německo Německo Norsko Norsko	—	Rusko Rusko
1998/99	Německo Německo	Rusko Rusko	Norsko Norsko
1999/00	Norsko Norsko	Rusko Rusko	Německo Německo
2000/01	Norsko Norsko (189)	Rusko Rusko (173)	Česko (167)
2001/02	Norsko Norsko (238)	Německo Německo (230)	Bělorusko Bělorusko (202)
2002/03	Bělorusko Bělorusko (319)	Rusko Rusko (318)	Norsko Norsko (298)
2003/04	Norsko Norsko (176)	Německo Německo (174)	Francie Francie (172)
2004/05	Norsko Norsko (200)	Německo Německo (181)	Rusko Rusko (178)
2005/06	Německo Německo (200)	Rusko Rusko (184)	Francie Francie (169)
2006/07	Rusko Rusko (196)	Norsko Norsko (189)	Německo Německo (178)
2007/08	Norsko Norsko (196)	Rusko Rusko (192)	Německo Německo (175)
2008/09	Rakousko Rakousko (276)	Norsko Norsko (254)	Německo Německo (247)
2009/10	Norsko Norsko (228)	Rakousko Rakousko (210)	Rusko Rusko (205)
2010/11	Norsko Norsko (216)	Německo Německo (199)	Ukrajina Ukrajina (163)
2011/12	Francie Francie (198)	Norsko Norsko (190)	Rusko Rusko (189)
2012/13	Rusko Rusko (305)	Norsko Norsko (302)	Francie Francie (296)
2013/14	Německo Německo (194)	Švédsko Švédsko (194)	Rakousko Rakousko (191)
2014/15	Rusko Rusko (311)	Norsko Norsko (308)	Německo Německo (305)
2015/16	Norsko Norsko (282)	Rusko Rusko (255)	Německo Německo (236)
2016/17	Rusko Rusko (259)	Francie Francie (242)	Německo Německo (237)
2017/18	Norsko Norsko (228)	Švédsko Švédsko (184)	Francie Francie (180)
2018/19	Norsko Norsko (270)	Rusko Rusko (236)	Německo Německo (233)
2019/20	Norsko Norsko (348)	Francie Francie (302)	Německo Německo (264)
2020/21	Norsko Norsko (228)	Švédsko Švédsko (204)	Francie Francie (203)
2021/22	Norsko Norsko (276)	Francie Francie (239)	Německo Německo (231)
2022/23	Norsko Norsko (450)	Německo Německo (330)	Francie Francie (320)
v závorce je uveden počet bodů

Ženy

Sezóna	vítězka	2. místo	3. místo
1982/83	Gry Østviková (NOR)	Siv Bråtenová (NOR)	Aino Kallunkiová (FIN)
1983/84	Mette Mestadová (NOR)	Sanna Grønlidová (NOR)	Gry Østviková (NOR)
1984/85	Sanna Grønlidová (NOR)	Eva Korpelaová (SWE)	Kaija Parve (URS)
1985/86	Eva Korpelaová (SWE)	Sanna Grønlidová (NOR)	Lise Melocheová (CAN)
1986/87	Eva Korpelaová (SWE)	Anne Elvebakková (NOR)	Sanna Grønlidová (NOR)
1987/88	Anne Elvebakková (NOR)	Elin Kristiansenová (NOR)	Nadežda Alexjevová (BUL)
1988/89	Jelena Golovinová (URS)	Natalia Prikazčikovová (URS)	Světlana Davidovová (URS)
1989/90	Jiřina Adamičková (TCH)	Anne Elvebakková (NOR)	Jelena Golovinová (URS)
1990/91	Světlana Davidovová (URS)	Myriam Bédardová (CAN)	Anne Elvebakková (NOR)
1991/92	Anfisa Rezcovová (RUS)	Anne Briandová (FRA)	Petra Schaafová (GER)^{[p. 2]}
1992/93	Anfisa Rezcovová (RUS)	Myriam Bédardová (CAN)	Anne Briandová (FRA)
1993/94	Světlana Paramjginová (BLR)	Nathalie Santerová (ITA)	Anne Briandová (FRA)
1994/95	Anne Briandová (FRA)	Světlana Paramjginová (BLR)	Uschi Dislová (GER)
1995/96	Emmanuelle Claretová (FRA)	Uschi Dislová (GER)	Petra Behleová (GER)^{[p. 2]}
1996/97	Magdalena Forsbergová (SWE)	Uschi Dislová (GER)	Simone Greiner-Petter-Memm (GER)
1997/98	Magdalena Forsbergová (SWE)	Uschi Dislová (GER)	Martina Zellnerová (GER)
1998/99	Magdalena Forsbergová (SWE)	Olena Zubrilovová (UKR)	Uschi Dislová (GER)
1999/00	Magdalena Forsbergová (SWE)	Olena Zubrilovová (UKR)	Corinne Niogretová (FRA)
2000/01	Magdalena Forsbergová (SWE)	Liv Grete Skjelbreidová (NOR)	Olena Zubrilovová (UKR)
2001/02	Magdalena Forsbergová (SWE)	Liv Grete Skjelbreidová (NOR)	Uschi Dislová (GER)
2002/03	Martina Glagowová (GER)	Albina Achatovová (RUS)	Sylvie Becaertová (FRA)
2003/04	Liv Grete Skjelbreidová (NOR)	Olga Pylevová (RUS)	Sandrine Bailly (FRA)
2004/05	Sandrine Baillyová (FRA)	Kati Wilhelmová (GER)	Olga Pylevová (RUS)
2005/06	Kati Wilhelmová (GER)	Anna Carin Olofssonová (SWE)	Martina Glagowová (GER)
2006/07	Andrea Henkelová (GER)	Kati Wilhelmová (GER)	Anna Carin Olofssonová (SWE)
2007/08	Magdalena Neunerová (GER)	Sandrine Baillyová (FRA)	Andrea Henkelová (GER)
2008/09	Helena Jonssonová (SWE)^{[p. 3]}	Kati Wilhelmová (GER)	Tora Bergerová (NOR)
2009/10	Magdalena Neunerová (GER)	Simone Hauswaldová (GER)	Helena Jonssonová (SWE)^{[p. 3]}
2010/11	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)	Andrea Henkelová (GER)	Helena Ekholmová (SWE)^{[p. 3]}
2011/12	Magdalena Neunerová (GER)	Darja Domračevová (BLR)	Tora Bergerová (NOR)
2012/13	Tora Bergerová (NOR)	Darja Domračevová (BLR)	Andrea Henkelová (GER)
2013/14	Kaisa Mäkäräinenová (FIN) Tora Bergerová (NOR)^{[p. 4]}		Darja Domračevová (BLR)
2014/15	Darja Domračevová (BLR)	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)	Valentyna Semerenková (UKR)
2015/16	Gabriela Soukalová (CZE)	Marie Dorinová Habertová (FRA)	Dorothea Wiererová (ITA)
2016/17	Laura Dahlmeierová (GER)	Gabriela Koukalová (CZE)^{[p. 5]}	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)
2017/18	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)	Anastasia Kuzminová (SVK)	Darja Domračevová (BLR)
2018/19	Dorothea Wiererová (ITA)	Lisa Vittozziová (ITA)	Anastasia Kuzminová (SVK)
2019/20	Dorothea Wiererová (ITA)	Tiril Eckhoffová (NOR)	Denise Herrmannová (GER)
2020/21	Tiril Eckhoffová (NOR)	Marte Røiselandová (NOR)	Franziska Preussová (GER)
2021/22	Marte Røiselandová (NOR)	Elvira Öbergová (SWE)	Lisa Hauserová (AUT)
2022/23	Julia Simonová (FRA)	Dorothea Wiererová (ITA)	Lisa Vittozziová (ITA)

Celkovou klasifikaci žen ovládla v sezóně 2013/14 s pětibodovým náskokem Finka Kaisa Mäkäräinenová, po diskvalifikaci ruské závodnice Olgy Zajcevové kvůli dopingu a následnému přepočtu bodů se na první dostala Bergerová, taktéž s náskokem čtyř bodů před Mäkäräinenovou. Mezinárodní biatlonová unie v prosinci 2021 rozhodla, že velký křišťálový glóbus za celkové vítězství zpětně udělí oběma závodnicím.^[8]

Statistiky žen

Pořadí vítězek celkové klasifikace^[9]
Poř.	biatlonistka
1.	Magdalena Forsbergová (SWE)	6	0	0
2.	Kaisa Mäkäräinenová (FIN)	3	1	1
3.	Magdalena Neunerová (GER)	3	0	0
4.	Dorothea Wiererová (ITA)	2	1	1
5.	Eva Korpelaová (SWE)	2	1	0
6.	Tora Bergerová (NOR)	2	0	2
7.	Anfisa Rezcovová (RUS)	2	0	0
8.	Kati Wilhelmová (GER)	1	3	0
9.	Darja Domračevová (BLR)	1	2	2
10.	Anne Elvebakková (NOR)	1	2	1
10.	Sanna Grønlidová (NOR)	1	2	1
11.	Liv Grete Skjelbreidová (NOR)	1	2	0
12.	Anne Briandová (FRA)	1	1	2
12.	Andrea Henkelová (GER)	1	1	2
14.	Sandrine Baillyová (FRA)	1	1	1
15.	Světlana Paramyginová (BLR)	1	1	0
	Gabriela Soukalová (CZE)^{[p. 5]}	1	1	0
	Tiril Eckhoffová (NOR)	1	1	0
	Marte Olsbuová Røiselandová (NOR)	1	1	0
19.	Helena Ekholmová (SWE)^{[p. 3]}	1	0	2
20.	Světlana Davidovová (URS)	1	0	1
	Martina Glagowová (GER)	1	0	1
	Jelena Golovinová (URS)	1	0	1
	Gry Østviková (NOR)	1	0	1
24.	Jiřina Adamičková (TCH)	1	0	0
	Emmanuelle Claretová (FRA)	1	0	0
	Mette Mestadová (NOR)	1	0	0
	Laura Dahlmeierová (GER)	1	0	0
	Julia Simonová (FRA)	1	0	0

Štafeta žen

Sezóna	vítězky	2. místo	3. místo
1992/93	kalendář bez štafetových závodů
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97	Rusko Rusko	Norsko Norsko	Německo Německo
1997/98	kalendář bez štafetových závodů
1998/99	Německo Německo	Rusko Rusko	Ukrajina Ukrajina
1999/00	Německo Německo Rusko Rusko	—	Ukrajina Ukrajina
2000/01	Norsko Norsko (190)	Německo Německo (188)	Rusko Rusko (182)
2001/02	Německo Německo (250)	Norsko Norsko Rusko Rusko (221)	—
2002/03	Rusko Rusko (339)	Německo Německo (327)	Bělorusko Bělorusko (293)
2003/04	Norsko Norsko (180)	Rusko Rusko (178)	Německo Německo (176)
2004/05	Rusko Rusko (200)	Německo Německo (188)	Norsko Norsko (163)
2005/06	Rusko Rusko (189)	Německo Německo (181)	Francie Francie (179)
2006/07	Francie Francie (189)	Německo Německo (188)	Rusko Rusko (180)
2007/08	Německo Německo (200)	Rusko Rusko (178)	Francie Francie (172)
2008/09	Německo Německo (288)	Francie Francie (242)	Ukrajina Ukrajina (232)
2009/10	Rusko Rusko (234)	Německo Německo (205)	Francie Francie (204)
2010/11	Německo Německo (206)	Švédsko Švédsko (190)	Rusko Rusko (177)
2011/12	Francie Francie (216)	Norsko Norsko (205)	Rusko Rusko (192)
2012/13	Norsko Norsko (314)	Ukrajina Ukrajina (298)	Německo Německo (294)
2013/14	Německo Německo (168)	Ukrajina Ukrajina (157)	Rusko Rusko (141)
2014/15	Česko (316)	Německo Německo (302)	Francie Francie (266)
2015/16	Německo Německo (235)	Ukrajina Ukrajina (234)	Francie Francie (228)
2016/17	Německo Německo (300)	Francie Francie (248)	Ukrajina Ukrajina (224)
2017/18	Německo Německo (228)	Francie Francie (200)	Itálie Itálie (169)
2018/19	Norsko Norsko (249)	Německo Německo (241)	Francie Francie (230)
2019/20	Norsko Norsko (360)	Švýcarsko Švýcarsko (260)	Německo Německo (260)
2020/21	Švédsko Švédsko (216)	Německo Německo (216)	Francie Francie (201)
2021/22	Švédsko Švédsko (243)	Norsko Norsko (235)	Francie Francie (216)
2022/23	Francie Francie (345)	Norsko Norsko (325)	Švédsko Švédsko (321)
v závorce je uveden počet bodů

Biatlonisté podle individuálních výher

Tabulka uvádí biatlonisty s deseti a více výhrami v individuálních závodech započítávaných do hodnocení světového poháru. Do tabulky jsou teda započítávány výsledky z olympijských her pouze z let 1998, 2002, 2006 a 2010, naopak výsledky od Zimních olympijských her 2014 a dalších se do světového poháru nezapočítávají. Výsledky z mistrovství světa z let 1984–1989, 1991, 1993 a od roku 2023 nejsou započítávány.

Muži s 10+ výhrami
Místo	Biatlonista	Výher
1.	Ole Einar Bjørndalen	94
2.	Martin Fourcade	79
3.	Johannes Thingnes Bø	72
4.	Raphaël Poirée	44
5.	Emil Hegle Svendsen	37
6.	Sven Fischer	33
7.	Frank Ullrich	16
8.	// Vladimir Dračov	15
8.	Frode Andresen	15
10.	Quentin Fillon Maillet	14
11.	Tarjei Bø	13
12.	Eirik Kvalfoss	12
12.	Simon Schempp	12
14.	Anton Šipulin	11
	/ Frank Luck	11
	Michael Greis	11
17.	/ Frank-Peter Roetsch	10
	Peter Angerer	10
	Sturla Holm Laegreid	10
	Arnd Peiffer	10
Aktualizováno k 18. lednu 2024 tučné – aktivní biatlonista

Ženy s 10+ výhrami
Místo	Biatlonistka	Výher
1.	Magdalena Forsbergová	42
2.	Magdalena Neunerová	34
3.	Darja Domračevová	31
4.	Uschi Dislová	30
5.	Tiril Eckhoffová	29
6.	Tora Bergerová	28
7.	Kaisa Mäkäräinenová	27
8.	Liv Grete Skjelbreidová	22
8.	Andrea Henkelová	22
10.	/ Olena Zubrilovová	21
10.	Kati Wilhelmová	21
12.	Sandrine Baillyová	20
12.	Laura Dahlmeierová	20
14.	Gabriela Soukalová^{[p. 5]}	17
14.	Marte Olsbuová Røiselandová	17
16.	Anastasia Kuzminová	16
16.	Dorothea Wiererová	16
18.	Martina Becková	15
19.	Helena Ekholmová^{[p. 3]}	13
19.	Olga Zajcevová	13
21.	Anna Carin Olofssonová-Zideková	12
22.	Denise Herrmannová-Wicková	11
23.	/ Anfisa Rezcovová	10
23.	Olga Medvedcevová	10
Aktualizováno k 18. březnu 2023 tučné – aktivní biatlonistka

Odkazy

Poznámky

↑ ^a ^b ^c Vladimir Dračov změnil v roce 2002 ruské občanství za běloruské.
↑ ^a ^b Petra Schaafová se vdala za německého běžce na lyžích a později reprezentačního trenéra Jochena Behleého a nosí příjmení Behleová.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Helena Jonssonová se v roce 2010 vdala za švédského biatlonistu Davida Ekholma a nosí příjmení Ekholmová.
↑ Celkovou klasifikaci žen nejdříve Mäkäräinenová, po diskvalifikaci Zajcevové a následnému přepočtu bodů se na první dostala Bergerová. Mezinárodní biatlonová unie v prosinci 2021 rozhodla, že velký křišťálový glóbus za celkové vítězství zpětně udělí oběma závodnicím.
↑ ^a ^b ^c Gabriela Soukalová se v roce 2016 vdala za českého badmintonistu Petra Koukala a v sezóně 2016/17 závodila pod jménem Koukalová.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Biathlon World Cup na anglické Wikipedii, Coppa del Mondo di biathlon na italské Wikipedii a Biathlon-Weltcup na německé Wikipedii.

↑ Rule changes for 2022/2023. International Biathlon Union - IBU [online]. 2022-06-27 [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Event and Competition Rules [online]. International Biathlon Union, 2022 [cit. 2023-01-09]. Kapitola 15.8.2.1. Dále jen IBU RULES. Dostupné online. (anglicky)
↑ IBU RULES. Kapitola 15.8.2.2
↑ IBU Event and Competition Rules [online]. Mezinárodní biatlonová unie [cit. 2015-03-21]. Kapitola 15.8.2.1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-29. (anglicky)
↑ ^a ^b IBU Biathlon guide 2014/2015 [online]. IBU, 2022 [cit. 2023-01-09]. Kapitola 6.2 Prize Money IBU World Cup 2022/2023. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Smíšený závod dvojic
↑ Records Men | Real Biathlon [online]. RealBiathlon.com [cit. 2015-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-01-2016. (anglicky)
↑ IBU EB Awards Total Score Crystal Globe 2013/2014 to Tora Berger and Kaisa Makarainen. International Biathlon Union - IBU [online]. 2021-12-21 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online.
↑ Records Women | Real Biathlon [online]. RealBiathlon.com [cit. 2015-03-17]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Světový pohár v biatlonu na Wikimedia Commons
(anglicky) Světový pohár v biatlonu – oficiální stránky

Zdroj

[6] Vyplácí se až 200 € za 30. místo.

[Poznámka1-8] Vladimir Dračov změnil v roce 2002 ruské občanství za běloruské.

[Poznámka2-10] Petra Schaafová se vdala za německého běžce na lyžích a později reprezentačního trenéra Jochena Behleého a nosí příjmení Behleová.

[Poznámka3-11] Helena Jonssonová se v roce 2010 vdala za švédského biatlonistu Davida Ekholma a nosí příjmení Ekholmová.

[Zajcevové-12] Celkovou klasifikaci žen nejdříve Mäkäräinenová, po diskvalifikaci Zajcevové a následnému přepočtu bodů se na první dostala Bergerová. Mezinárodní biatlonová unie v prosinci 2021 rozhodla, že velký křišťálový glóbus za celkové vítězství zpětně udělí oběma závodnicím.

[Poznámka4-13] Gabriela Soukalová se v roce 2016 vdala za českého badmintonistu Petra Koukala a v sezóně 2016/17 závodila pod jménem Koukalová.

[1] Rule changes for 2022/2023. International Biathlon Union - IBU [online]. 2022-06-27 [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Event and Competition Rules [online]. International Biathlon Union, 2022 [cit. 2023-01-09]. Kapitola 15.8.2.1. Dále jen IBU RULES. Dostupné online. (anglicky)

[3] IBU RULES. Kapitola 15.8.2.2

[4] IBU Event and Competition Rules [online]. Mezinárodní biatlonová unie [cit. 2015-03-21]. Kapitola 15.8.2.1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-29. (anglicky)

[prize-5] IBU Biathlon guide 2014/2015 [online]. IBU, 2022 [cit. 2023-01-09]. Kapitola 6.2 Prize Money IBU World Cup 2022/2023. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[7] Smíšený závod dvojic

[all-time_men-9] Records Men | Real Biathlon [online]. RealBiathlon.com [cit. 2015-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-01-2016. (anglicky)

[14] IBU EB Awards Total Score Crystal Globe 2013/2014 to Tora Berger and Kaisa Makarainen. International Biathlon Union - IBU [online]. 2021-12-21 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online.

[all-time_women-15] Records Women | Real Biathlon [online]. RealBiathlon.com [cit. 2015-03-17]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[poz. 1]

[6]

[p. 1]

[7]

[p. 2]

[p. 3]

[p. 4]

[p. 5]

[8]

[9]

Aktuální ročník: Světový pohár v biatlonu 2023/2024
Česká biatlonistka Markéta Davidová ve sprintu Mistrovství světa 2019 v Östersundu
Sport	biatlon
Založeno	1977 (muži) 1982 (ženy)
Vlastník	Mezinárodní biatlonová unie (IBU)
Poslední vítěz	Johannes Thingnes Bø (muži) Julia Simonová (ženy)
Nejvíce titulů	Martin Fourcade (7, muži) Magdalena Forsbergová (6, ženy)
Příbuzné soutěže	IBU Cup
Web	www.biathlonworld.com