Svízel bahenní

Jak číst taxoboxSvízel bahenní
alternativní popis obrázku chybí
Svízel bahenní (Galium palustre)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hořcotvaré (Gentianales)
Čeleď mořenovité (Rubiaceae)
Rod svízel (Galium)
Binomické jméno
Galium palustre
L., 1753
Synonyma
  • Rubia palustris
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svízel bahenní (Galium palustre) je vytrvalá, poléhavá bylina vlhkých stanovišť, jeden z více než 25 druhů rodu svízel rostoucích v české krajině. V květnu a červnu se jeho drobná, narůžovělá poupata rozvíjejí v malé, bělavé květy v hustých květenstvích.

Rozšíření

Vyrůstá téměř v celé Evropě, vyjma trvale suchých oblastí jihu Pyrenejského, Apeninského a Balkánského poloostrova. Východním směrem je rozšířen do Malé Asie, oblasti Kavkazu i po západní Sibiři. Druhotně se dostal do Severní a Jižní Ameriky, do severovýchodní Afriky i na Nový Zéland.

V České republice se vyskytuje na celém území, hromadně pak v místech s kumulaci vlhkých biotopů. Těžištěm výskytu je mezofytikum a nižší polohy oreofytika, vzácně se objevuje v Krušných horách v nadmořské výšce 1100 m a na Šumavě do 1050 m.[2][3]

Ekologie

Svízel bahenní je hemikryptofyt rostoucí na půdách bohatých organickými i minerálními živinami, slabě kyselých až mírně zásaditých a hlavně s vysokou hladinou podzemní vody, vyhovují mu i místa sezónně zaplavovaná.

Vyskytuje se v aluviálních půdách, na vlhkých loukách, březích bahnitých kanálů, vodních nádrží i potoků a podél zamokřených lesních cest, v lužních lesích roste okolo pramenišť a tůní, objevuje se i na obnažených dnech letněných rybníků.[2][3][4]

Popis

Vytrvalá bylina s chabými, poléhavými nebo vystoupavými lodyhami dlouhými 20 až 60 cm vyrůstající z tenkého, bohatě rozvětveného kořene s oddenky. Mimo květných lodyh vyrůstají i četné sterilní prýty, které jsou poléhavé a mohou kořenit. Lodyha je tenká, nemá v průměru více než 0,8 mm, je čtyřhranná a na hranách bývá hladká nebo má ostré výrůstky. Je porostlá čtyřčetnými, ojediněle i pětičetnými, přesleny tvořenými dvěma jednožilovými listy a vzhledově podobnými palisty, mají obkopinatý tvar, délku 7 až 14 mm a šířku 2 až 3 mm. Jsou lysé, na konci tupé, po okraji hladké a trávově zelená barva při sušení černá.

Na konci lodyhy vyrůstá terminální, bohatě větvené, latnaté květenství válcovitého tvaru. Květenství s větvičkami asi 5 cm dlouhými a je tvořeno bílými, čtyřčetnými, asi 3 mm velkými květy na krátkých stopkách. Oboupohlavné květy mají nálevkovitou korunu tvořenou bílými, vejčitými, miskovitě prohnutými lístky, kalich není vyvinut. Čtyři tyčinky mají červené prašníky, dvoupouzdrý spodní semeník nese dvě u báze srostlé čnělky s hlavičkovitými bliznami. Květy začínají rozkvétat v květnu a červnu.

Plod je dvounažka rozpadající se ve dvě kulovitá, 1,5 mm velká merikarpia, která jsou černá, lesklá, jemně vrásčitá a obsahují endosperm.[2][3][4][5]

Možnost záměny

Svízel bahenní se od vzhledově nejblíže podobného svízele prodlouženého, se kterým vytvářejí komplex Galium palustre agg., odlišuje hlavně.kratšími, slabšími, více poléhavými lodyhami a spíše válcovitým květenstvím. Tyto odlišnosti jsou též výsledkem různé ploidie, svízel bahenní má 2n = 24 a svízel prodloužený 2n = 96.[4][5][6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-20003-06-1. Kapitola Svízel bahenní, s. 134. 
  3. ↑ a b c MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Svízel bahenní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 20.07.2009 [cit. 2017-08-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Svízel bahenní, s. 222–223. 
  5. ↑ a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/2: Lipkavec močiarny [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1985 [cit. 2017-08-22]. S. 33–35. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-23. (slovensky) 
  6. ↑ Finland Nature and Species: Galium palustre [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2017-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj