Sully Prudhomme

Sully Prudhomme
Rodné jméno René Francois Armand Prudhomme
Narození 16. března 1839
10. obvod
Úmrtí 7. září 1907 (ve věku 68 let)
Châtenay-Malabry
Místo pohřbení Hřbitov Père-Lachaise
Grave of Sully-Prudhomme
Pseudonym Sully Prudhomme
Povolání básník, spisovatel, esejista, autor deníků a filozof
Stát FrancieFrancie Francie
Alma mater Condorcetovo lyceum
Témata báseň
Významná díla Stance,
Samoty,
Spravedlnost
Ocenění Vitetova cena (1877)
Nobelova cena za literaturu (1901)
důstojník Řádu čestné legie
velkodůstojník Řádu čestné legie
komandér Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

René-François-Armand (Sully) Prudhomme [syly prydomm] (16. března 1839, Paříž6. září 1907, Châtenay-Malabry) byl francouzský básník a esejista, nositel první Nobelovy ceny za literaturu z roku 1901[1].

Život

Sully Prudhomme se narodil v Paříži jako syn obchodníka. Když mu byly dva roky, zemřel mu otec. Původně studoval přírodní vědy (zejména matematiku), ale časem u něho převážil zájem o filozofii, klasickou filologii a poezii. Záliba ve filozofii se pak projevila ve většině jeho poetické tvorby. Stal se vůdčí osobností parnasistického hnutí, které se pokoušelo obnovit eleganci poezie v reakci na romantismus. Jeho snem bylo spojení poezie a vědy. Od roku 1881 by členem Francouzské akademie (Académie française). Roku 1901 mu byla jako prvnímu spisovateli vůbec udělena Nobelova cena za literaturu „…jako uznání za vynikající básnickou tvorbu, která až do posledních let přináší svědectví o vznešeném idealismu, umělecké dokonalosti a o vzácném spojení kvalit srdce a intelektu“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Sully Prudhomme zemřel roku 1907 v Châtenay-Malabry nedaleko Paříže. Byl pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise.

Dílo

Poezie

  • Stances et Poèmes (1865, Stance),
  • Les épreuves (1866, Zkoušky osudu),
  • Les solitudes (1869, Samoty).
  • Les destins (1872, Osudy),
  • La France (1874),
  • Les vaines tendresses (1875, Marná laskání),
  • Le Zénith (1876),
  • La justice (1878, Spravedlnost),
  • Le prisme, poésies diverses (1886, Lom světla),
  • Le bonheur (1888, Štěstí),
  • Épaves (1908, Trosky), posmrtně.

Próza

  • Que sais-je? (1896, Co vím?), filozofické pojednání,
  • Testament poétique (1901, Básnická závěť), eseje,
  • La vraie religion selon Pascal (1905, Pravé náboženství podle Pascala), eseje,
  • Journal intime: lettres-pensée (1922), deník.

Česká vydání

Jediný český výbor z básníkova díla vyšel roku 1937 v Nakladatelském družstvu Máje v Praze pod názvem Marná laskání v překladu Svatopluka Kadlece a s úvodem Václava Černého.

Fotogalerie

Odkazy

Reference

Literatura

  • LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6. 

Související články

Externí odkazy

24. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Prosper Duvergier de Hauranne
18811907
Sully Prudhomme
Nástupce:
Henri Poincaré

Zdroj