Sufražetka

Britská sufražetka, okolo 1910

Sufražetka je označení radikální bojovnice za politická práva žen, zejména za rozšíření všeobecného hlasovacího práva (anglicky suffrage) i na ženy. (Ve starším českém tisku též psáno suffražetky nebo suffragetky.[1])

Historie

Výzva k zavedení volebního práva žen vznikla ve Francii již roku 1789, nebyla vyslyšena.[2] Od roku 1879 vydávaly britské ženy časopis The Woman's Suffrage.[2]

Hnutí sufražetek za volební právo vzniklo roku 1900. Spojená je s ním především Velká Británie. Roku 1866 vzniká organizace National Society for Women’s Suffrage (Národní spolek pro hlasovací právo pro ženy). Právě v těchto letech menší skupina žen založila komisi, která se snažila vyvíjet tlak na tehdejší parlament.

V USA se poprvé zorganizovaly roku 1848 v Seneca Falls (stát New York). Roku 1903 vznikla ve Velké Británii radikální organizace WSPU, jejímž členkám se začalo hanlivě říkat sufražetky.[3] Ony toto označení hrdě přijaly za své.

Hladovky a nucená výživa

Nucená výživa vězněné sufražetky, Londýn, 1911

Pokud se britské sufražetky dostaly za své aktivity do vězení, uchylovaly se k využití protestní hladovky. Ta jim počátkem 20. století dokázala zajistit, že po určité době hladovění byly ze zdravotních důvodů z vězení propuštěny kvůli obavám úřadů, aby hladem nezemřely a nestaly se mučednicemi.

Později však úřady zaujaly tvrdší přístup a rozhodly se sufražetky donutit k přijímání potravy násilím.[4][1]

Sufražistky

Umírněné bojovnice za politická práva žen se po francouzském vzoru začaly od roku 1913 nazývat sufražistky.[5] Označovat všechny ženské bojovnice za ženská práva pojmem sufražetky je tudíž nesprávné, ač k tomu v českém prostředí občas z neznalosti dochází. Rozdíl spočívá v užívaných metodách politického boje. Sufražetky na rozdíl od sufražistek používaly i metody, které umírněné feministky odmítaly, typu blokování dopravy, způsobování výtržností apod.

Dosažení cíle

Podrobnější informace naleznete v článku Volební právo žen#Uzákoněné volební právo žen.

Úplného volebního práva dosáhly britské ženy v roce 1918, ženy v USA v roce 1920.

Sufražetky v českých zemích

Podrobnější informace naleznete v článku Volební právo žen#Volební právo žen v českých zemích.
Karel Stroff: Pražské sufražetky (Humoristické listy, 1913)

Výraz sufražetka se v českém tisku objevoval od roku 1910. Po počátečních sympatiích k ženskému hnutí ve Velké Británii a USA byl tento pojem často zlehčován a zesměšňován. Sympatie ztrácely anglické sufražetky zřejmě pro násilné metody, byly zobrazovány jako bojovnice proti mužům.[6] Úsilí o politické zrovnoprávnění karikovalo i divadlo (fraška Karla Jonáše Naše sufražetka, uvedená ve Vinohradském divadle v roce 1910).[7]

Na rozdíl od Velké Británie pronikaly české ženy do politického života bez masových násilných akcí.

Volební právo žen volit a být voleny do obecních zastupitelstev bylo v Československu uzákoněno v roce 1919. Ústavou z roku 1920 pak byly ženy zrovnoprávněny, včetně volebního práva.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b Násilí na odsouzených suffragetkách. S. 3. Národní listy [online]. 1909-09-25 [cit. 2020-09-30]. S. 3. Dostupné online. 
  2. a b Všeobecné rovné hlasovací právo ženám. S. 2–3. Ženský list [online]. 1903-02-19. S. 2–3. Dostupné online. 
  3. DUDLU.CZ. Kdo je sufražetka?. dudlu.cz [online]. 2022-08-06 [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. 
  4. TRUEMAN, C. N. Force-feeding of Suffragettes [online]. The History Learning Site, 2016-3-3. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Zbrklé kousky anglických sufražetek. Eva [online]. 1914-01-01 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  6. FRONK, Václav. Sebereflexe české společnosti. Přelom 19. a 20. století v perspektivě humoristických časopisů. Praha, 2006 [cit. 2020-09-29]. Disertační práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce Jiří Pokorný. s. 123–133. Dostupné online.
  7. Karel Jonáš: Tragoedie - Naše sufražetka. S. 48. Zlatá Praha [online]. 4/1910-1911 [cit. 2020-09-29]. S. 48. Dostupné online. 

Literatura

  • Všeobecné rovné hlasovací právo ženám. S. 2–3. Ženský list [online]. 1903-02-19. S. 2–3. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj