Státní převrat v Jižním Vietnamu v roce 1963

Státní převrat v Jižním Vietnamu (1963)
konflikt: Studená válka a Válka ve Vietnamu
Prezident Jižního Vietnamu Ngô Ðình Diệm, který byl během převratu svržen (březen 1962)
Prezident Jižního Vietnamu Ngô Ðình Diệm, který byl během převratu svržen (březen 1962)
Trvání 1. – 2. listopadu 1963
Místo Jižní Vietnam Saigon, Vietnamská republika
Souřadnice 10°47′6″ s. š., 106°42′9″ v. d.
Cíle Svržení prezidenta Ngô Ðình Diệma
Výsledek
  • Svržení a zabití Ngô Ðình Diệma
  • Zatčení a zabití Diệmova bratra a představitele vlády Ngô Đình Nhua
  • Zatčení, souzení a v roce 1964 poprava Diệmova bratra a představitele vlády Ngô Đình Cẩna
  • Převzetí moci armádou a osvobození politických vězňů
Strany
Jižní Vietnam Vláda Jižního Vietnamu

Ozbrojené síly Jižního Vietnamu – loajalisté
Strana Cần Lao

 Ozbrojené síly Jižního Vietnamu – povstalci

Společný generální štáb

Podpora:
Spojené státy americké Spojené státy americké
CIA

Velitelé
Ngô Ðình DiệmX

Ngô Đình NhuX
Ngô Đình CẩnX
Huỳnh Văn Cao
Bùi Dzinh

 Dương Văn Minh

Nguyễn Văn Thiệu
Lê Văn Kim
Trần Văn Đôn
Spojené státy americké Henry Cabot Lodge Jr.
Lucien Conein

Ztráty
76 zabitých 89 zabitých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Státní převrat v Jižním Vietnamu se odehrál na začátku listopadu 1963. Šlo o vojenský převrat, při kterém část vzbouřených armádních důstojníků s podporou americké CIA svrhla autokratického prezidenta Ngô Ðình Diệma a jeho politickou stranu Cần Lao. Roznětkou pro státní převrat byla tzv. buddhistická krize, která vypukla v květnu téhož roku, a současně trvající ohrožení z komunistického Severního Vietnamu. V Jižním Vietnamu byl převrat označen coby Cách mạng 1-11-63, tedy revoluce z 1. listopadu 1963.[1]

Administrativa amerického prezidenta Johna F. Kennedyho věděla o plánu převratu, přičemž zpravodajci uvedli, že „je v zájmu USA, aby převrat proběhl a uspěl“.[2][3] Zpravodajec CIA Lucien Conein předal konspirátorům informaci, že USA proti puči nezasáhnou.[3]

Do čela převratu se postavil armádní generál Dương Văn Minh. Pučisté se nesetkali se zásadnějším odporem, jelikož se jim podařilo vládní loajalisty překvapit. Ngô Ðình Diệm byl zajat a následně zabit 2. listopadu 1963. Zajati byli také jeho bratři, kteří byli kvůli nepotismu představiteli vlády.

Pozadí

Poté, co na Ženevské konferenci, která skončila v červenci 1954, došlo k rozdělení Vietnamu na Severní a Jižní státy, Spojené státy americké protežovaly vietnamského katolíka Ngô Ðình Diệma coby jejich vlivovou osobu v Jižním Vietnamu. V červenci 1954 bývalý císař Vietnamu a hlava Jižního Vietnamu Bảo Đại jmenoval Diệma premiérem Jižního Vietnamu. Bảo Đại sice nechoval Diệma v úctě, ale doufal, že se jeho volbou zavděčí USA, aby začaly podporovat Jižní Vietnam v kontextu stahování se Francie z regionu. Ngô Ðình Diệm v říjnu 1955 vypsal referendum o změně režimu z monarchie na republiku a tím odstavení Bảo Đạie od moci. Diệmův bratr Ngô Đình Nhu s pomocí CIA zfalšoval výsledky referenda a Diệm oznámil, že pro republiku hlasovalo 98 % voličů. Z Vietnamského státu se stala Vietnamská republika. Tři dny poté se Diệm prohlásil prezidentem.[4]

Poté Diệm utužil svou moc. Nová ústava mu dala pravomoci vládnout s pomocí dekretů a posílila jeho autokratickou a nepotistickou formu vlády. Jeho režim prováděl represe disidentů (komunistů, ale také vietnamských nacionalistů) a docházelo k pravidelným popravám. Opoziční politici byli souzeni v politických procesech za napomáhání komunistickému Severnímu Vietnamu proti Jižnímu Vietnamu. Volby probíhaly pod dohledem armády a docházelo k jejich manipulaci. Klíčové oblasti správy státu byly ovládány Diệmovou rodinou a velící místa v armádě dostávali jeho loajalisté.[4] V letech 1960 a 1962 proběhly dva neúspěšné pokusy o vojenský převrat v zemi.

Diệm současně protežoval vietnamské katolíky, kterým uděloval místa ve státní správě a veřejné zakázky. Většinově buddhistická společnost se tak cítila utlačovaná. Katolická církev se během jeho vlády stala největším pozemkovým vlastníkem v zemi.[4][5]

V květnu 1963 vypukly nepokoje poté, co armáda ve městě Hue střílela do neozbrojeného davu protestujících buddhistů a devět z nich bylo zabito. To bylo také poslední kapkou pro USA, které začaly uvažovat o stažení podpory Diệma. Krátce poté začaly USA zvažovat vyvolání státního převratu.[6] V srpnu 1963 příslušníci armády vyrabovali několik buddhistických pagod, zatkli tisíce mnichů a stovky z nich zabili. To vyvolalo další eskalaci tzv. buddhistické krize.[4] Americký prezident John F. Kennedy poté přikázal své rozvědce, aby „prozkoumala možnosti změny režimu“.[4][7]

Příprava

Během roku 1963 se odehrála celá řada konspirací a pokusů o převrat proti Diệmovi. Nicméně neuspěly. Podle historika Ellena Hammera bylo současně, nezávisle na sobě, v procesu nejméně šest plánů převratu.[8]

Jeden z nejvíce propracovaných plánů byl vytvořen na úrovni nižších důstojníků armády. Ten byl ovšem na doporučení zpravodajce CIA Luciena Coneina zastaven coby „předčasný“.[8] Krátce poté začali konspirovat generálové armády. Iniciativy se chopil generál Dương Văn Minh, který sloužil formálně coby armádní poradce, což byla čistě úřední funkce, se kterou nebyl spokojený.[9] K němu se brzy přidali generál Nguyễn Khánh a plukovník Nguyễn Văn Thiệu, kteří veleli vlastním divizím.[8] Generálové věděli, že aby byl převrat úspěšný, potřebují na své straně významného režimního generála Tôn Thất Đínha. Ten patřil mezi loajalisty a kvůli režimu konvertoval ke katolictví. Konspirátoři zahráli na Đínhovo ego a podnítili ho, aby si u Diệma řekl o post ministra, jelikož „je v podstatě národním hrdinou“. Đính to učinil, nicméně Diệma jeho opovážlivost natolik pobouřila, že Đínha vykázal na venkov. Uražený Đính poté souhlasil s účastí na puči.[10][7] Následně pokračovalo nabírání dalších generálů. Nejpozději v polovině října 1963 se vláda dozvěděla o připravovaném vojenském převratu generálů, ale nebylo jasné, kdo všechno je do konspirace zapleten. Vláda se nicméně obrátila na Đínha, aby konspirátory vypátral. Netušili však, že v té době byl již Đính na straně pučistů. Đính měl navíc podle plánu Diệma vyvolat falešný převrat, který by přesvědčil Američany, že jsou jejich zájmy ohroženy a znovu by bezmezně podpořily Diệmův režim.[9]

Průběh

V den plánovaného převratu, 1. listopadu 1963, se americká reprezentace – velvyslanec Henry Cabot Lodge Jr., armádní generál Paul D. Harkins a admirál Harry D. Felt setkali s Diệmem v jeho paláci.[9] Jejich setkání bylo naplánováno tak, aby odvrátili pozornost Diệma, zatímco budou pučisté přesouvat jednotky k Saigonu. Jednání domluvil další z pučistů Trần Văn Đôn, který se ho také účastnil.[11] Diệm na schůzce zkritizoval ochlazení vztahů s USA po zásahu armády na buddhistické pagody. Současně uvedl, že ví, že se chystá převrat. Přičemž skrytě plánoval demonstrovat falešný puč. Na to měl Lodge odpovědět, že „se není čeho bát“.[12] Lodge na závěr jednání vyjádřil trvající osobní přátelství a poděkoval za pohostinost.[11] Lodge o probíhajícím skutečném převratu věděl, zatímco Harkins a Felt ne.[9]

Během dopoledne pučisté provedli na různých místech koordinovaný zátah na loajalistické důstojníky armády a zatknuli je. Veškerý odpor byl brzy potlačen. Vedoucí pučisté poté nahráli doznání z účasti na převratu, aby v případě jeho selhání nemohli zradit. Poté se vydali plnit předem stanovené úkoly v útoku na Saigon.[9]

Pučisté se v Saigonu rychle chopili letecké základny, letiště, pošt, některých vládních budov a rádiových stanic.[9] V počátku útoku se proti pučistům postavily jednotky loajalistů, ale postupně byly přesvědčeny ke kapitulaci. Nguyễn Văn Thiệu začal obléhat místní kasárna. Diệm v tuto dobu začal pojímat podezření, že s falešným pučem „je něco špatně“ a zkoušel se neúspěšně dovolat Đínhovi. Diệm usoudil, že se situace vymknula z rukou a že byl Đính zatčen.[9]

Krátce poté pučisté vyzvali Diệma, aby rezignoval, za což mu byl slíben bezpečný odchod ze země.[9] Diệm vyzval pučisty k vyjednávání, což oni považovali za zdržovací taktiku k přeskupení sil loajalistů. Vyjednávání odmítnuli. V 16:30 hodin pučisté oznámili dokončení převratu a zahájili vysílání, ve kterém oznámili svůj úspěch.[13]

Obléhání prezidentského paláce pokračovalo až do druhého dne, 2. listopadu. Palác byl ostřelován dělostřelectvem a byly také použity plamenomety. Až nad ránem vydal prezident příkaz své stráži se vzdát.[9] Když se pučisté rozhodovali, co s Diệmem provedou, většina se vyslovila pro exil. Nicméně například generál Nguyễn Ngọc Lê žádal popravu.[8] Během tohoto dění Diệm a Nhu uprchli z paláce sítí tajných chodeb. Následně žádali o azyl na ambasádě Čínské republiky, ale byli odmítnuti. Nakonec se ukryli v jednom katolickém kostele, kde ovšem byli udáni. V 10:00 je vypátrala armáda.[9] Zatčení provedl major Dương Hiếu Nghĩa. Ten poté zastavil konvoj, který bratry převážel, a nechal je na místě popravit zastřelením.[10] Poté, co se o zabití dozvěděli generálové, byli v šoku. Popravu se snažili utajit a uvedli, že bratři pravděpodobně na útěku spáchali sebevraždu. Později se ovšem krycí historka rozpadla.[9]

Po úspěchu převratu začala vláda vojenské junty. Moc byla v rukou armádního velení, nicméně vláda byla složena z většiny z civilistů. Prvním prezidentem se stal pučista Dương Văn Minh. Později byl prezidentem také pučista Nguyễn Văn Thiệu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1963 South Vietnamese coup d'état na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The Diem coup in Vietnam | Miller Center. millercenter.org [online]. 2017-09-18 [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ New Light in a Dark Corner: Evidence on the Diem Coup in South Vietnam, November 1963 | National Security Archive. nsarchive.gwu.edu [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b JFK and the Diem Coup: Declassified Records. nsarchive2.gwu.edu [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e JACOBS, Seth. Cold War Mandarin: Ngo Dinh Diem and the Origins of America's War in Vietnam, 1950–1963. [s.l.]: Bloomsbury Publishing PLC 219 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7425-7395-6. (anglicky) 
  5. ↑ FALL, Bernard. The Two Vietnams: A Political And Military Analysis. [s.l.]: Routledge 426 s. Dostupné online. ISBN 978-1-000-30651-4. (anglicky) 
  6. ↑ Wayback Machine. www2.gwu.edu [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-17. 
  7. ↑ a b HALBERSTAM, David. The Making of a Quagmire. [s.l.]: Ballantine Books 340 s. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d HAMMER, Ellen Joy. A Death in November: America in Vietnam, 1963. [s.l.]: Oxford University Press 401 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-520640-1. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e f g h i j k JONES, Howard. Death of a Generation: How the Assassinations of Diem and JFK Prolonged the Vietnam War. [s.l.]: Oxford University Press 593 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-802197-1. (anglicky) 
  10. ↑ a b KARNOW, Stanley. Vietnam: A History. [s.l.]: Viking Press 138 s. Dostupné online. ISBN 978-0-670-74604-0. (anglicky) 
  11. ↑ a b PROCHNAU, William W. Once upon a distant war. [s.l.]: New York : Times Books 578 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8129-2633-0. 
  12. ↑ MOYAR, Mark. Triumph Forsaken: The Vietnam War, 1954–1965. [s.l.]: Cambridge University Press 551 s. Dostupné online. ISBN 978-1-139-45921-1. (anglicky) 
  13. ↑ Revolution in the Afternoon - TIME. www.time.com [online]. [cit. 2025-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-22. 

Externí odkazy

Zdroj