Stupendemys

Jak číst taxoboxStupendemys
Stratigrafický výskyt: Pozdní miocén až raný pliocén, asi před 13 až 5 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Kostra želvy rodu Stupendemys v expozici AMNH.
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Sauropsida)
Řád želvy (Testudines)
Podřád Pleurodira
Čeleď Podocnemididae
Rod Stupendemys
Wood, 1976
Typový druh
Stupendemys geographicus
Wood, 1976
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stupendemys („ohromná želva“) je rod dávno vyhynulé obří miocénní želvy, formálně popsané v roce 1976 paleontologem R. C. Woodem.[1] V současnosti jsou rozlišovány dva druhy tohoto rodu, typový S. geographicus, známý z Venezuely a Kolumbie a dále S. souzai, objevený v Brazílii.[2]

Paleobiologie

Replika krunýře druhu Stupendemys geographicus v expozici muzea v Ósace.

S krunýřem o délce až 3,5 metru a odhadovanou hmotností kolem 1145 kilogramů je S. geographicus jednou z největších známých želv v dějinách života na Zemi. Jedinou prokazatelně větší želvou byl nejspíš pozdně křídový severoamerický druh Archelon ischyros. Tato mořská želva dosahovala celkové délky těla až 5 metrů a odhadované hmotnosti kolem 2200 kg.[3] Jeden z dosud největších a nejkompletněji dochovaných exemplářů byl formálně popsán ve studii, která vyšla v únoru roku 2020.[4]

Predátory těchto obřích želv mohli být gigantičtí miocenní kajmani rodu Purussaurus, vyskytující se ve stejném životním prostředí. Svědčí o tom také objev zkamenělého zubu krokodýla, zaklesnutý do jednoho fosilního krunýře. Purussauři dosahovali hmotnosti až kolem 8 tun, mohli tedy udolat i takto velkou želvu.[5]

Odkazy

Reference

  1. Wood, R. C. (1976). "Stupendemys geographicus, the world's largest turtle". Breviora. 436: 1–31.
  2. Bocquentin, Jean; Melo, Janira (2006). "Stupendemys souzai sp. nov. (Pleurodira, Podocnemididae) from the Miocene-Pliocene of the Solimões Formation, Brazil". Revista Brasileira de Paleontologia. 9 (2): 187–192. doi:10.4072/rbp.2006.2.02
  3. SOCHA, Vladimír. Největší želva všech dob. OSEL.cz [online]. 28. května 2010. Dostupné online.  (česky)
  4. Cadena, E.-A.; Scheyer, T. M.; Carrillo-Briceño, J. D.; Sánchez, R.; Aguilera-Socorro, O. A.; Vanegas, A.; Pardo, M.; Hansen, D. M.; Sánchez-Villagra, M. R. (2020). "The anatomy, paleobiology, and evolutionary relationships of the largest extinct side-necked turtle". Science Advances. 6 (7): eaay4593. doi:10.1126/sciadv.aay4593
  5. https://dinosaurusblog.com/2020/02/24/nejvetsi-kajman-vsech-dob/

Literatura

  • Hay, O. P. (1908). The fossil turtles of North America. Carnegie Institution of Washington. 75: 568 pp, 113 pl.
  • Wieland, G. R. (1896). Archelon ischyros: a new gigantic cryptodire testudinate from the Fort Pierre Cretaceous of South Dakota. American Journal of Science. 4; 2 (12): 399-412, pl. v.
  • Bocquentin, J.; Guilherme, E. (1997). A cintura pélvica do quelônio Stupendemys (Podocnemididae, Podocnemidinae) proveniente do Mioceno superior-Plioceno do Estado do Acre, Brasil. Acta Geologica Leopoldensia. 20 (45): 47–50.
  • Edwin-Alberto Cadena, Andrés Link, Siobhán B. Cooke, Laura K. Stroik, Andrés F. Vanegas & Melissa Tallman (2021). New insights on the anatomy and ontogeny of the largest extinct freshwater turtles. Heliyon. 7 (12): e08591. doi: https://doi.org/10.1016/j.heliyon.2021.e08591

Externí odkazy

Zdroj