Strunzova pila
| Strunzova pila | |
|---|---|
 Strunzova pila na dobové fotografii
| |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1820 |
| Stavebník | Peter Strunz |
| Pojmenováno po | Peter Strunz |
| Poloha | |
| Adresa |
Kvilda,  Česko
|
| Ulice | Kvilda 31, 384 93 Kvilda |
| Souřadnice | 49°0′53,61″ s. š., 13°34′44,03″ v. d. |
| Další informace | |
| Web | http://www.pilakvilda.cz/ |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Strunzova pila (Pila Kvilda, německy Holzwerke Strunz Aussergefild) byla významným průmyslovým podnikem v šumavské obci Kvilda. Založil ji v roce 1820 Peter Strunz a zpracovávalo se v ní stavební a rezonanční dřevo. Provoz ukončila v 90. letech 20. století. V letech 2023–2024 proběhla přestavba objektu na polyfunkční dům.[1]
Popis a historie
Areál bývalé pily, na jehož místě dnes stojí polyfunkční dům (penzion) s třiceti apartmány, je dostupný od parkoviště pod kvildským lyžařským areálem (Parkoviště Kvilda - lyžařský areál) po cyklostezce č. 331 směrem na jih přes silniční mostek. Nachází se vpravo,[2] na západní straně obce na břehu Teplé Vltavy.[3]
Strunzovu pilu založil roku 1820 Peter Strunz (1792–1869)[4]. Postupně se pila stala významným prosperujícím podnikem, který zaměstnával až 140 lidí a jehož majitelé bývali váženými kvildskými občany.[5][2] Pila fungovala na vodní pohon (tzv. vodní pila) až do začátku 20. století, poté přešla na pohon parním strojem. Zpracovávala hlavně rezonanční a stavební dřevo, ale vyráběla i šindele, dřevěné dráty, prkénka na žaluzie a bedny jako obalový materiál.[2] Již v polovině 19. století se značka Holzstrunz Aussergefield stala známou mezi výrobci smyčcových a drnkacích hudebních nástrojů, kteří potřebovali prvotřídní dřevo na rezonanční desky.[6]
Výraznou postavou v historii podniku byl Josef Strunz (1823–1907), který zavedl pro zlepšení dopravního spojení obce s okolím pravidelnou čtrnáctidenní dopravu zboží.[1][2] Koňskými povozy přepravoval své zboží na trase z Kvildy do Strakonic a na zpáteční cestě dovážel různé potraviny a zboží pro kvildské obchodníky. Zároveň zajišťoval i přepravu poštovních zásilek do Vimperka a Pasova.[1] Josef Strunz se také zasloužil o zbudování železnice ze Strakonic do Vimperka (v roce 1893) a z Vimperku do Volar (v roce 1899)[1][2] a škole v Kvildě věnoval prostory svého domu.[1] Po Josefu Strunzovi převzal podnik jeho syn Adolf Strunz (1863–1938), který ho po velkém požáru v roce 1926 přestavěl a modernizoval, koňské povozy nahradil automobily. V roce 1945 byla pila zestátněna. Po ničivém požáru v roce 1947 byl provoz v nově vystavěné pile obnoven, ale v roce 1951 byla výroba definitivně ukončena. V objektu bývalé pily poté fungovala bednárna Dřevopodniku Vimperk.[2] Po privatizaci v 90. letech 20. století se podnik potýkal s nedostatkem surovin. Noví majitelé nedokázali uzavřít smlouvu o dodávkách dřeva s Národním parkem Šumava.[3] V roce 2015 informovala pražská společnost Gnosis jménem podnikatele Františka Taliána o chystané přestavbě objektu na ubytovací zařízení s lázeňskými službami.[3] V roce 2020 stál na místě penzion.[2] V letech 2023–2024 byl přeměněn na polyfunkční dům s apartmány a wellness službami.[7]
Fotogalerie
- Strunzova pila v dobách Adolfa Strunze
-
-
-
-
Firemní auto Strunzovy pily -
Adolf Strunz (1863–1938) na podobence z českokrumlovského fotoateliéru Josefa Seidela, pořízené 5. března roku 1933
- Strunzova pila před a během rekonstrukce v roce 2016 a po rekonstrukci
-
-
-
-
-
Po přestavbě (2022)
Zajímavosti
- Strunzova pila se objevuje ve filmové trilogii s Tomášem Holým (Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem). Filmy se natáčely přímo na pile a v jejím okolí.[1]
- Josef Strunz, Adolf Strunz a další členové rodiny jsou pohřbeni na hřbitově Kvilda za kostelem svatého Štěpána. Rodinný hrob jako jediný zůstal na svém místě po nešetrné likvidaci hřbitova.[8]
- Syn Adolfa Strunze, Adolf Strunz mladší (1896–1917) padl v první světové válce.[9] Dle německého nápisu na náhrobku sloužil u 29. střeleckého pluku.
- Již za života Adolfa Strunze převzala firmu jeho dcera Herta (1899–1981). S manželem Carlem Hilzem (1903–1976) měla syna Adolfa (1930–1984) a po druhé světové válce byli odsunuti do Německa.[6][4] Carl Hilz navázal na rodinnou tradici, ve které od roku 1998 pokračuje Thomas Hilz. Firma Holzwerke Strunz sídlící v bavorském Pockingu u Pasova je tak dnes nejstarší společností v odvětví tónového dřeva v oblasti rezonančních desek, žebrovaného dřeva a kláves. Mezi její zákazníky patří přední světoví výrobci nástrojů.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f Historie. www.pilakvilda.cz [online]. [cit. 2025-05-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g KRÁLOVÁ, Štěpánka. Mapování a modelová rekonstrukce historických technických staveb v příhraničním regionu (Diplomová práce) [online]. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2020 [cit. 2025-05-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c PELÍŠEK, Antonín. Zdevastovanou pilu na šumavské Kvildě chce podnikatel změnit na hotel. iDNES.cz [online]. 2015-10-27 [cit. 2025-05-17]. Dostupné online.
- ↑ a b MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž / ADOLF BENNO STRUNZ / Kozí handl. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2025-05-17]. Dostupné online.
- ↑ Apartmány Strunzova pila. www.strunzovapila.cz [online]. [cit. 2025-05-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c Unternehmen - Holzwerk Strunz. www.holzwerke-strunz.de [online]. [cit. 2025-05-17]. Dostupné online.
- ↑ Strunzova pila na Kvildě [online]. Kudy z Nudy cz [cit. 2025-05-17]. Dostupné online.
- ↑ VANDLÍČKOVÁ, Jana. Kvildští chtějí „vdechnout život hřbitovu“. Prachatický deník. 2021-02-20. Dostupné online [cit. 2025-05-17].
- ↑ MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž / ADOLF BENNO STRUNZ (obrazová příloha). www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2025-05-17]. Dostupné online.
Literatura
- VÁVROVÁ, Jaroslava. Kapitoly z minulosti Kvildy. Kvilda: Jaroslava Vávrová, 2005; ISBN 9788023951059.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Strunzova pila na Wikimedia Commons
