Strdimil žlutokostřecový

Jak číst taxoboxStrdimil žlutokostřecový
alternativní popis obrázku chybí
Ilustrace strdimila žlutokostřecového
(John Gerrard Keulemans, c. 1887)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď strdimilovití (Nectarinidae)
Rod strdimil (Spiderhunter)
Binomické jméno
Arachnothera juliae
Sharpe, 1887
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strdimil žlutokostřecový (Arachnothera juliae) je druh velkého pěvce z čeledi strdimilovití (Nectarinidae), který se endemicky vyskytuje na ostrově Borneo.

Systematika

Druh popsal britský ornitolog Richard Bowdler Sharpe v roce 1887 jako Arachnothera juliae. Sharpe strdimila popsal na základě exempláře z Kinabalu, který pro něj získal britský průzkumník John Whitehead.[2] Rodové jméno pochází ze starořeckého arakhnēs („pavouk“) a thēras („lovec“). Druhové jméno juliae odkazuje k Julii Charlotte Sophii, manželce britského ornitologa Arthura Haye.[3]

Podle fylogenetické studie z roku 2011 je nejbližším příbuzným strdimila žlutokostřecového klad tvořený strdimilem naholícím (Arachnothera clarae) a strdimilem žlutouchým (Arachnothera chrysogenys).[4] Strdimil žlutokostřecový netvoří žádné poddruhy.[5]

Popis

Strdimil žlutokostřecový v národním parku Kinabalu

Samci dosahují délky 16,5–18 cm, samice 15,5–16,5 cm. Většina opeření je tmavě hnědá, přičemž hlava, spodina a hřbet jsou výrazně podélně bíle pruhovány; pruhy na hlavě a krku jsou tenčí než na hřbetu a spodině. Podocasní krovky a kostřec jsou sytě žluté (odtud druhové jméno). Duhovky jsou hnědé, nohy a zobák černé.[6][7]

Rozšíření a populace

Strdimil žlutokostřecový je endemický k ostrovu Borneo, kde se vyskytuje na středoseveru ostrova. Druh je rozšířen v nížinatých i horských pralesích i sekundárních lesích mezi c. 950–2100 m n. m. Většinou se pohybuje samostatně nebo v páru v horní části stromového baldachýnu, občas i v jeho střední části. Občas se sdružuje do hejn s jinými druhy ptáků. Žije převážně usedavě.[6][8]

Celková populace je neznámá, nicméně druh bývá popisován jako místně běžný.[9]

Biologie

Živí se malými členovci, bobulemi a nektarem.[8] Vokálně se projevuje výrazným sípavým uí-čit (4 kHz) či komplexním nasálním, avšak stále sípavým cvrlikáním a trylky v bohatých harmoniích, které připomínají uit-uit-uit-ut-ut-ut-uííhi.[6] Délka jedné generace je kolem 4,2 roku.[9]

Hnízdění

Doba hnízdění nastává od března nejméně do srpna, nicméně samci se zvětšenými varlaty byli zaznamenáni v červnu i listopadu. Hnízdo má miskovitý tvar, vystýlku tvoří jemné vlákna stromové kůry. Hnízda bývají umístěna v přirozeně se vyskytujících trsech mechu na stromech, ve kterých si strdimilové vyhrabou díru, ve vegetaci nebo mezi kořeny stromů. Snůšku tvoří dvě vejce, ptáčata jsou krmena bobulemi a členovci.[8][10]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený, nicméně uznává, že populace je patrně na ústupu vlivem úbytku habitatu.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ SHARFE, R. Bowdler. Notes on a Collection of Birds made by Mr. John Whitehead on the Mountain of Kina Balu, in Northern Borneo, with Descriptions of new Species.. Ibis. 2008-06-28, roč. 29, čís. 4, s. 435–454. Dostupné online [cit. 2022-11-07]. DOI 10.1111/j.1474-919X.1887.tb06626.x. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 52, 212. 
  4. ↑ MOYLE, Robert G.; TAYLOR, Sabrina S.; OLIVEROS, Carl H. Diversification of an endemic Southeast Asian genus: Phylogenetic relationships of the spiderhunters (Nectariniidae: Arachnothera). The Auk. 2011-10, roč. 128, čís. 4, s. 777–788. Dostupné online [cit. 2022-11-07]. ISSN 0004-8038. DOI 10.1525/auk.2011.11019. (anglicky) 
  5. ↑ Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 S. 314. (anglicky) 
  7. ↑ CHEKE, Robert; MANN, Clive. Whitehead's Spiderhunter (Arachnothera juliae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-11-07]. DOI 10.2173/bow.whispi1.01. (anglicky) 
  8. ↑ a b c BRADY, Matthew L.; BURNER, Ryan C. First Description of the Nest of Whitehead's Spiderhunter (Arachnothera juliae, Aves: Nectariniidae). The Wilson Journal of Ornithology. 2015-12, roč. 127, čís. 4, s. 752–755. Dostupné online [cit. 2022-11-07]. ISSN 1559-4491. DOI 10.1676/15-040. (anglicky) 
  9. ↑ a b c Arachnothera juliae [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22718131A94569006, 2016 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22718131A94569006.en. (anglicky) 
  10. ↑ SIEW TECK, Yeo; DING LI, Yong. Observations of nesting Whitehead’s Spiderhunter Arachnothera juliae in northern Sarawak, Malaysian Borneo. S. 103–105. BirdingASIA [online]. 2021 [cit. 2022-11-07]. Roč. 36, s. 103–105. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj