Strahovský tunel

Strahovský tunel
	Vjezd do Strahovského tunelu na Smíchově
Základní údaje
Stát	Česko
Místo	Praha
Silnice	Městský okruh
Překonávaná překážka	Strahov a Petřín
Zeměpisné souřadnice	50°4′46,37″ s. š., 14°23′16,43″ v. d.
1. portál	Mimoúrovňová křižovatka; Malovanka, Praha
2. portál	Smíchov, Praha
Provozní délka	2004 m
Počet dopr. tubusů	2 (3. nedokončený)
Výstavba
Geologická sondáž	1979
Zahájení stavby	1980
Dokončení	1997
Otevření	1997
1. tubus
Zahájení stavby 1. tubusu	1980
Dokončení 1. tubusu	1997
Otevření 1. tubusu	1997
2. tubus
Zahájení stavby 2. tubusu	1985
Dokončení 2. tubusu	1997
Otevření 2. tubusu	1997
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strahovský tunel je silniční tunel v Praze, který vede ze Smíchova pod Strahovem (pod Strahovským stadionem) a vyúsťuje na hranici čtvrtí Břevnov a Střešovice. Na severní straně tunelu dále navazuje Brusnický tunel, který je součástí tunelového komplexu Blanka ústícího na trojském břehu Vltavy. Je součástí pražského Městského okruhu. Je dlouhý 2004 m, z toho ražená část má délku 1544 m. Byl první a nejdelší stavbou svého druhu v Česku.

Popis

Uvnitř ho tvoří 2 tubusy, každý má 2 jízdní pruhy 3,5 m široké. Stavba byla zahájena v roce 1985 (ražení průzkumné štoly od roku 1979). Původně bylo plánováno postavit po etapách celkem tři tubusy, zatím byly dokončeny jen dva (západní a střední) a dostavba východního, z něhož je postaven pouze severní a jižní hloubený rozplet, se prozatím neplánuje. Po roce 1989 došlo ke změnám na jižní straně, když místo vyústění do Smíchova byl navržen most přes Plzeňskou ulici (dnes Mozartův most) a tunel Mrázovka. Tunel byl dostavěn v roce 1997, otevřen v listopadu téhož roku.

Strahovský tunel je součástí Ochranného systému metra, v případě potřeby jej uzavřou tlakové uzávěry na obou koncích, které jsou konstruovány tak, aby odolaly tlakovému výbuchu. Spojení s trasou B pak zajišťuje štola. V případě nouze by se do tohoto krytu mohlo ukrýt 15 tisíc osob.^[1]

Zajímavost

V revolučním kvasu na přelomu 80. a 90. let přišel publicista Jaroslav Veis s populárním řešením dvou kontroverzních a vlekoucích se staveb socialismu, Strahovského tunelu a Žižkovské televizní věže. Ve fejetonu pro obnovené Lidové noviny navrhl žižkovskou věž podříznout a poté její tubus strčit do tunelu. Po letech bylo autorství této myšlenky přisuzováno Ludvíku Vaculíkovi.^[2]