Stanisław Dygat

Stanisław Dygat
Narození 5. prosince 1914
Varšava
Úmrtí 29. ledna 1978 (ve věku 63 let)
Varšava
Místo pohřbení Powazkowský hřbitov
Povolání scenárista, spisovatel a dramatik
Významná díla Jezioro Bodeńskie
Ocenění Zlatý záslužný kříž
důstojník Řádu znovuzrozeného Polska
Politická příslušnost Polská sjednocená dělnická strana
Manžel(ka) Kalina Jędrusiková (1954–1978)
Władysława Nawrocká
Děti Magda Dygatová
Rodiče Antoni Dygat
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanisław Ludwik Dygat (5. prosince 1914 Varšava – 29. ledna 1978 tamtéž) byl polský spisovatel a publicista.

Vystudoval architekturu na Varšavské polytechnice a filozofii na Varšavské univerzitě, v roce 1938 vydal první sbírku povídek. Za druhé světové války byl jako francouzský občan převezen do internačního zařízení nedaleko Kostnice, o kterém napsal svoji nejznámější knihu Bodamské jezero (v roce 1985 ji zfilmoval Janusz Zaorski).[1]

Po válce spolupracoval s časopisy Przegląd Kulturalny a Ekran a s divadlem Teatr Wybrzeże v Gdaňsku. Spolu s Janem Kottem napsal divadelní hru Nowy Świętoszek, překládal díla Williama Shakespeara, je autorem scénářů k filmům Společný pokoj a Palace Hotel. Jeho tvorba se vyznačuje satirickým laděním a polemikou s polskou romantickou tradicí.[2] Vlastenecké mýty ironizoval v próze Karneval, duševní prázdnotu úspěšného mladého muže demaskuje román Disneyland, zfilmovaný pod názvem Jowita. Napsal také válečný psychologický román Rozloučení.

Byl členem Polské sjednocené dělnické strany, z níž vystoupil po zákazu časopisu Europa v roce 1957. V roce 1976 podepsal petici Memoriał 101, protestující proti zařazení článku o věčném spojenectví se Sovětským svazem do polské ústavy.

Byl synem architekta Antoniho Dygata a švagrem hudebního skladatele Witolda Lutosławského. Jeho dcera Magda Dygatová je spisovatelka.

V roce 2009 byl po Dygatovi pojmenován park ve varšavské městské části Mokotów.[3]

Reference

  1. ↑ Film polski Dostupné online
  2. ↑ Instytut Adama Mickiewicza Dostupné online
  3. ↑ Polska Times Dostupné online Archivováno 9. 12. 2019 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Zdroj