Srpatka ibisovitá

Jak číst taxoboxSrpatka ibisovitá
alternativní popis obrázku chybí
Srpatka ibisovitá (Indie)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď srpatkovití (Ibidorhynchidae)
Bonaparte, 1856
Rod srpatka (Ibidorhyncha)
Vigors, 1832
Binomické jméno
Ibidorhyncha struthersii
Vigors, 1832
Mapka s rozšířením (zeleně)
Mapka s rozšířením (zeleně)
Mapka s rozšířením (zeleně)
Synonyma

Clorhynchus strophiatus Hodgson, 1835

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Srpatka ibisovitá (Ibidorhyncha struthersii) je pták z řádu dlouhokřídlých, jediný zástupce čeledi srpatkovití (Ibidorhynchidae). Vyskytuje se na štěrkových březích řek ve vysokohorských polohách střední Asie a himálajského pohoří. Vzhledově se jedná o velmi nápadného, těžko zaměnitelného ptáka: dlouhý, dolů stočený zobák je červený, většina opeření je šedá, břicho je bílé, obličejová maska je černá a horní část hrudi ohraničuje černý pásek.

Systematika

Za formální autoritu druhu se považuje irský zoolog Nicholas Aylward Vigors, který druh popsal v roce 1831 na základě ilustrace Johna Goulda. Anglický zoolog Brian Houghton Hodgson sice popsal druh již o dva roky dříve jako Red-billed Erolia, avšak jeho rukopis zaslaný Asijské společnosti v Bengálsku (Asiatic Society of Bengal) byl spolu s omluvou od redaktora publikován až v roce 1835.[2][3] Hodgson později navrhl pro druh nový rod Clorhynchus,[4] který se však neujal a moderní taxonomie druh pojmenovává jako Ibidorhyncha struthersii.[5] Název rodu Ibidorhyncha je odvozen z řeckého ibis (pták ibis) a lophos (chocholka). Druhové jméno struthersii je připomínkou skotského anatoma Johna Strutherse (1823–1899).[6]

Systematické zařazení srpatky ibisovité vzbuzovalo dlouhou dobu mezi vědci debaty. Moderní taxonomie tento druh nejčastěji řadí do samostatné čeledi srpatkovití (Ibidorhynchidae) v rámci podřádu Charadrii a řádu dlouhokřídlých. Z genetických a morfologických analýz vyplývá, že blízkými příbuznými srpatkovitých jsou ústřičníkovití (Haematopodidae) a tenkozobcovití (Recurvirostridae).[7][8][9][10][11] Jedná se o monotypický taxon.[5]

Výskyt

Hnízdí u kamenitých koryt řek v téměř celé jižní části střední Asie,[12] obvykle v nadmořské výšce 1700–4400 m n. m. Mimo hnízdní období pak může sestupovat až po nadmořskou výšku 100 m n. m.[13]

Popis

Srpatka ibisovitá dorůstá 38–41 cm. Je převážně šedá s bílou spodinou těla, červenými končetinami a dlouhým, výrazně zahnutým zobákem. Obličej má černý, stejného zbarvení je také nápadný pruh na hrudi. Obě pohlaví jsou si zbarvením velice podobná, mladí ptáci pak postrádají černé zbarvení obličeje a tmavý pruh na hrudi.[14]

Biologie a ekologie

O biologii a ekologii druhu toho není příliš známo, což je částečně dáno samotářskou povahou srpatky, a částečně špatnou dostupností jejího habitatu.[7] Žije jednotlivě, v párech nebo malých hejnech o 5–6 jedincích.[15] Živí se různými bezobratlými, včetně larev chrostík či jepic.[16]

Je zřejmě monogamní, mateřskou píči zajišťují oba rodiče. Hnízdo má podobu jednoduchého mělkého důlku na břehu řeky, občas vystlaného malými oblázky.[7] Hnízdí na zemi v rozmezí od dubna do května, v jedné snůšce jsou 2–4 vejce.[15] Rodiče patrně nekrmí svá ptáčata přímo. K prvnímu letu dochází ve věku kolem 50 dní, ptáčata zůstávají v blízkosti rodičů až do první zimy.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ Inskipp, C. The origins of the Himalayan studies: Brian Houghton Hodgson in Nepal and Darjeeling, 1820–1858. [s.l.]: Routledge, 2004. Dostupné online. Kapitola A pioneer of Himalayan Ornithology, s. 174. 
  3. ↑ Hodgson, B.H. Red-billed Erolia. J. Asiat. Soc. Bengal. 1835, roč. 4, s. 458–461. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Hodgson, BH. Note on the Red-billed Erolia. J. Asiatic Soc. Bengal. 1835, roč. 4, s. 701–702. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 201, 368. 
  7. ↑ a b c d WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Ibisbill (Ibidorhynchidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.ibidor1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  8. ↑ BAKER, Allan J; PEREIRA, Sérgio L; PATON, Tara A. Phylogenetic relationships and divergence times of Charadriiformes genera: multigene evidence for the Cretaceous origin of at least 14 clades of shorebirds. Biology Letters. 2007-04-22, roč. 3, čís. 2, s. 205–210. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2006.0606. PMID 17284401. (anglicky) 
  9. ↑ THOMAS, Gavin H; WILLS, Matthew A; SZÉKELY, Tamás. [No title found]. BMC Evolutionary Biology. 2004, roč. 4, čís. 1, s. 28. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. DOI 10.1186/1471-2148-4-28. 
  10. ↑ CHEN, Wan; ZHANG, Chenling; PAN, Tao. The mitochondrial genome of the Kentish Plover Charadrius alexandrinus (Charadriiformes: Charadriidae) and phylogenetic analysis of Charadrii. Genes & Genomics. 2018-09, roč. 40, čís. 9, s. 955–963. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 1976-9571. DOI 10.1007/s13258-018-0703-3. (anglicky) 
  11. ↑ ČERNÝ, David; NATALE, Rossy. Comprehensive taxon sampling and vetted fossils help clarify the time tree of shorebirds (Aves, Charadriiformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2022-12, roč. 177, s. 107620. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. DOI 10.1016/j.ympev.2022.107620. (anglicky) 
  12. ↑ Ibisbill Ibidorhyncha struthersii [online]. BirdLife Species Factsheet [cit. 2010-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05. (anglicky) 
  13. ↑ HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 231. (anglicky) 
  14. ↑ Phillips, B. T. (1945). "Photographing the Ibis-bill (Ibidorhyncha struthersii Gould)". J. Bombay Nat. Hist. Soc. 45 (3): 347–352. (anglicky)
  15. ↑ a b Baker, ECS (1929). Fauna of British India. Birds. Volume 6. Taylor & Francis, Londýn. str. 196–198. (anglicky)
  16. ↑ PIERCE, Raymond J. Observations on behaviour and foraging of the Ibisbill Ibidorhyncha struthersii in Nepal. Ibis. 1986-01, roč. 128, čís. 1, s. 37–47. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1986.tb02090.x. (anglicky) 

Literatura

  • BURNIE, David, a kol. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 221. 
  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 231. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj