Sovka zední

Jak číst taxoboxSovka zední
alternativní popis obrázku chybí
Sovka zední – fosílie
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sovy (Strigiformes)
Čeleď puštíkovití (Strigidae)
Rod výreček (Otus)
Binomické jméno
Otus murivorus
Milne-Edwards, 1873
Synonyma
  • Strix murivora Milne-Edwards, 1873
  • Mascarenotus murivorus (Milne-Edwards, 1874)
  • Carine murivora (Milne-Edwards, 1873)
  • Athene murivora (Milne-Edwards, 1873)
  • Bubo leguati Rothschild, 1907
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sovka zední (Otus murivorus), také sýček zední a výr rodriguezský, je vyhynulý druh puštíkovitého ptáka.

Systematika

Dlouhodobě šlo o jeden ze tří druhů z rodu Mascarenotus (česky sovka). Původně byl řazen též do rodu Athene.[2] Studie z roku 2018 sloučila zástupce rodu Mascarenotus v rámci rodu Otus (česky výreček). Postavení sovky zední v rámci tohoto kladu však nebylo uspokojivě vyřešeno.[3]

Podobně jako řada maskarénských suchozemských ptáků byl rod Macarenotus příbuzný taxonům z jihovýchodní Asie, jeho předkem byl zřejmě výreček asijský (Otus sunia).[3]

Popis

Informací se o ptákovi zachovalo jen málo. Druh popsal Alphonse Milne-Edwards v Comptes Rendus de l'Académie des Sciences na základě kosterních pozůstatků, které se lišily od všech ostatních druhů na ostrově. Od té doby bylo objeveno více subfosílií a některé pozůstatky jsou do dnešních dnů zachovány v muzeích (Cambridge, Paříž, Tring). Pták měřil něco přes 20 cm, přesný vzhled však zůstává záhadou.[2][4]

Některé zprávy o fauně ostrova zanechali Julien Tafforet nebo François Leguat, jedni z prvních osadníků na ostrově. Tafforet napsal do své knihy Relation de l'isle Rodrigues (1726), že se sovka podobala puštíkovi obecnému a při pěkném počasí se ozývala monotónním zvukem. Lovila jiné ptáky a plazy. Podle Tafforeta žila na stromech, vyvinuté kosti končetin ale poukazují i ​​na život na zemi. Rodrigues byl prostý predátorů, proto zde některé druhy ptáků i ztratily schopnost létat. Pozorování Leguata zase poukazují, že sovka měla vyvinutá „ouška” (Leguat nazval popisovanou sovu hiboux, což byl francouzský termín pro sovy „s oušky”).[2][4]

Biologie

Sovka zední obývala lesy na ostrově Rodrigues (Mauricius), který se nachází v Indickém oceánu. Byla zdejším endemitem.[5]

Sovku pozoroval Tafforet ještě v roce 1726. Roku 1761 se na Rodrigues vydal astronom Alexandre Guy Pingré, aby tu pozoroval přechod Venuše přes Slunce. O sově se nezmiňoval; do té doby proto asi na ostrově vyhynula.[2] Hrozbou se staly lidské aktivity. Ptáci byli loveni a les na ostrově lidé vykáceli; pro sovku, který hnízdila v dutinách stromů, to byla katastrofa. Výrazný vliv na její populace zřejmě měly i zavlečené druhy savců, jako byly kočky nebo krysy. Společně s ní vyhynuly i jiné původní druhy živočichů.[5][2]

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b c d e HUME, J. Extinct Birds. 2. vyd. London & New York: Bloomsbury Publishing, 2017. 560 s. ISBN 978-1-4729-3744-5, ISBN 978-1-4729-3745-2. S. 225. (anglicky) 
  3. ↑ a b LOUCHART, Antoine; BASTIAN, Fabiola; BAPTISTA, Marilia. Ancient DNA reveals the origins, colonization histories, and evolutionary pathways of two recently extinct species of giant scops owl from Mauritius and Rodrigues Islands (Mascarene Islands, south-western Indian Ocean). Journal of Biogeography. 2018-12, roč. 45, čís. 12, s. 2678–2689. Dostupné online [cit. 2022-06-02]. DOI 10.1111/jbi.13450. (anglicky) 
  4. ↑ a b FULLER, Errol. Extinct Birds. London: Viking/Rainbird, 1987. S. 158. (anglicky) 
  5. ↑ a b BirdLife International. 2016. Mascarenotus murivorus. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22728856A94999047. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22728856A94999047.en. Accessed on 02 June 2022.

Externí odkazy

Zdroj