Sokolík zakrslý

Jak číst taxoboxSokolík zakrslý
alternativní popis obrázku chybí
Sokolík zakrslý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sokoli (Falconiformes)
Čeleď sokolovití (Falconidae)
Rod sokolík (Microhierax)
Binomické jméno
Microhierax fringillarius
(Drapiez, 1824)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sokolík zakrslý (Microhierax fringillarius) je velmi malý druh sokolovitého ptáka, který se vyskytuje v jihovýchodní Asii (Myanmar, Thajsko, Indonésie, Brunej, Malajsie, Singapur).

Systematika

Druh popsal belgický přírodovědec Auguste Drapiez v roce 1824 jako Falco fringillarius.[2][3] Taxon byl později přeřazen do nepočetného rodu sokolů Microhierax.[4] Je úzce příbuzný se sokolíkem obojkovým (Microhierax caerulescens).[5]

  • Vybraná dobová vyobrazení
  • Auguste Drapiez, 1824

    Auguste Drapiez, 1824

  • A. Pelletier, 1822

    A. Pelletier, 1822

  • 1893

    1893

Popis

Jedná se o velmi malého dravce o délce 14–17 cm a váze 28–55 g.[5][6] U samce je křídlo dlouhé 87–103 mm, ocas 49–55 mm, běhák 18–22 mm. Křídlo samice je dlouhé 93–105 mm, ocas 52–62 mm, běhák 18–22 mm.[5] Tyto rozměry z druhu činí jednoho z nejmenších sokolů na světě,[7] resp. i jednoho z nejmenších dravých ptáků na světě.[8]

Sokolík zakrslý je obrysem těla podobný ťuhýkům.[5] Korunka je černá, na čele se nachází malá bílá příčná skvrna. Přes oko se táhne černý pruh, obočí je bílé a směřuje za okem dolů k týlu, kde se rozšiřuje. Svrchní strana těla je černá. Horní část hrudi je bílá, dolní část hrudi a břicha jsou červenohnědé. Spodní část ocasu je černá s 3–4 bílými příčnými pruhy. Spodní část křídel je bílá s občasným černým pruhováním. Stehna a boky jsou černé. Duhovky jsou černohnědé. Zobák, ozobí a nohy jsou černé.[9]Pohlavní dimorfismus je jen nevýrazný; samice bývají o 3–18 % větší než samci a jejich ocas je v průměru o 10 % delší.[5]

Biologie

Jedinec na hnízdě

Typické stanoviště druhu tvoří otevřené lesní porosty, paseky, okraje primárního i sekundárního lesa, pole i vesnice. Druh se poměrně dobře adaptoval na krajinu změněnou člověkem a má poměrně vysokou toleranci na rušivé vlivy lidských aktivit. Často se vyskytuje v blízkosti řek a potoků. Sokolík obývá nadmořské výšky od hladiny moře do 1500 m n. m. Hlasově se projevuje vysoce položeným, výrazným šjeu a rychle se opakujícím kli-kli-kli-kli.[5]

Živí se hmyzem (rovnokřídlí, brouci, motýli, noční motýli do rozpětí křídel 20 cm, vážky, termiti, cikády), občasně sežere i malé ptáky, netopýry nebo ještěrky.[5][8] K zaznamenaným ptákům, které sokolík zakrslý lovil, patří panenka černohlavá (Lonchura atricapilla), panenka bělohlavá (Lonchura maja), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), salangana sundská (Collocalia linchi) nebo timálie černotemenná (Pellorneum capistratum).[8]

Sokolík zakrslý je hostem celé řady druhů roztočů jako jsou Hieracolichus nisi, Dubininia microhieracis nebo roztoči z rodu Szeptyckiana.[7]

Hnízdění

Severně od rovníku dochází k zahnízdění mezi únorem a červnem, jižně od rovníku mezi listopadem a prosincem. Většinou zahnízdí ve stromové dutině po vousácích nebo datlech ve výšce 6–20 m. Hnízdo si nestaví, samice klade 4–5 vajec přímo na dno dutiny. V těchto dutinách dochází i ke hřadování.[5]

Rozšíření a populace

Sokolík zakrslý se přirozeně vyskytuje v Malajsii, Myanmaru, Indonésii, Bruneji a Singapuru.[10] Populace druhu nebyla kvantifikována, odhaduje se na desítky tisíc jedinců.[5]Mezinárodní svaz ochrany přírody populaci druhu považuje za stabilní a druh proto hodnotí jako málo dotčený.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ DRAPIEZ, Auguste. Dictionnaire classique d'histoire naturelle, vol. 6. Redakce Bory de Saint-Vincent. Paris: Rey & Gravier, 1824. Kapitola Faucon. (francouzsky)  Beagle Library BHL
  3. ↑ SHARPE, R. Bowdler. Volume I: Catalogue of the Accipitres or Diurnal Birds of Prey in the Collection of the British Museum. London: Trustees of the British Museum, 1874. (Catalogue of the Birds in the British Museum). Kapitola Microhierax, s. 366–369. (anglicky) 
  4. ↑ Seriemas, falcons – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g h i FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 828–829. (anglicky) 
  6. ↑ CLARK, William S.; KIRWAN, Guy M. Black-thighed Falconet (Microhierax fringillarius), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-11-09]. DOI 10.2173/bow.bltfal1.01. (anglicky) 
  7. ↑ a b DABERT, Jacek; MIRONOV, Sergei V. A new species of the feather mite genus Dubininia Vassilev, 1958 (Acari: Xolalgidae) from the Black-thighed Falconet Microhierax fringillarius (Falconiformes: Falconidae). Acta Parasitologica. 2015-01-01, roč. 60, čís. 2. Dostupné online [cit. 2022-11-09]. ISSN 1896-1851. DOI 10.1515/ap-2015-0035. (anglicky) 
  8. ↑ a b c SETIYONO, Joko; DINIARSIH, Siti; NOSKE, Richard A. Large prey for a small predator: Black-thighed Falconet Microhierax fringillarius preying on Black-capped Babbler Pellorneum capistratum. KUKILA. 2014, roč. 18, čís. 1, s. 32–36. Dostupné online [cit. 2022-11-09]. ISSN 0216-9223. (anglicky) 
  9. ↑ MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 S. 88. (anglicky) 
  10. ↑ a b Microhierax fringillarius [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22696327A93555387, 2016 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI https://www.iucnredlist.org/species/22696327/93555387. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj