Slizounovití

Jak číst taxoboxSlizounovití
alternativní popis obrázku chybí
Slizoun okatý (Blennius ocellaris)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád slizouni (Blenniiformes)
Čeleď slizounovití (Blenniidae)
Rafinesque, 1810
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slizounovití (Blenniidae) jsou čeleď paprskoploutvých ryb, v tradičních systémech spadající do sběrného řádu ostnoploutví (Perciformes), v novějších systémech do řádu slizounů (Blenniiformes).[1] Jde o velmi početnou čeleď, k červnu 2025 bylo popsáno celkem 59 rodů slizounovitých, a to v podčeledích Blenniinae a Salariinae.[2]

Největší druhy dorůstají délky asi 54 cm, většina druhů však nepřesahuje délku 15 cm. Pro všechny slizouny je typické lysé tělo, tupě zakončená hlava a břišní ploutve posazené před ploutvemi prsními (dva zástupci rodu Plagiotremus břišní ploutve vůbec nemají). Hřbetní ploutev nese 3–17 ohebných ostnů a 9–119 měkkých paprsků, přičemž většina druhů má více měkkých paprsků než ostnů. Řitní ploutev nese 2 ostny, břišní ploutve jediný malý osten a 2–4 paprsky. Z vnitřní anatomie lze vyzdvihnout ztrátu či alespoň výraznou redukci plynového měchýře nebo hřebenovité zuby. Někteří slizouni mají i zuby podobné špičákům, například slizoun okatý (Blennius ocellaris).[3][4]

Slizounovití žijí v teplých mořích po celém světě, někdy pronikají i do brakických a sladkých vod. Lze mezi nimi najít zástupce z mělkých pobřežních vod, ze skalnatých přílivových zón, korálových útesů, říčních ústí i mangrovových bažin.[5] Některé druhy jsou „obojživelné“, například slizoun Kirkův (Alticus kirkii) si ve vodě jen pravidelně smáčí kůži.[3] Rozmanité jsou i potravní návyky těchto ryb, jejich zuby se však dobře hodí zvláště k seškrabávání řas a drobných organismů. Některé druhy svým vzhledem mimikují ryby-čističe a ukusují ostatním rybám ploutve.[6] Samci slizounovitých vykazují teritoriální chování, stejně jako rodičovskou péči o jikry nakladené přivábenými samicemi. Někdy o jikry pečují oba rodiče. Vajíčka zůstávají uchycená k substrátu, ovšem larvy se vyvíjejí v planktonu mělkých pobřežních vod, někdy dokonce i několik měsíců (tzn. stádium ophioblennius).[5][6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-06, roč. 35, čís. 2, s. 805–845. Dostupné online [cit. 2025-06-06]. ISSN 0960-3166. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky) 
  2. ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes - Genera/Species by Family/Subfamily. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 75–76. 
  4. ↑ NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 348–349. 
  5. ↑ a b FAMILY Details for Blenniidae - Combtooth blennies. fishbase.mnhn.fr [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 341–343. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj