Ostnatcovití

Jak číst taxoboxOstnatcovití
alternativní popis obrázku chybí
Ostnatec velký (Trachinus draco)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád ostnoploutví (Perciformes)
Čeleď ostnatcovití (Trachinidae)
Rafinesque, 1815
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostnatcovití (Trachinidae) jsou čeleď ostnoploutvých ryb. Tato nepočetná skupina k červnu 2025 zahrnuje pouze devět druhů ve dvou rodech (Echiichthys – s jediným druhem ostnatec jedovatý – a Trachinus).[1][2]

Největším zástupcem této čeledi je ostnatec skvrnkovaný (Trachinus araneus) o délce až 45 cm.[1] Ostnatcovití se vyznačují protáhlým tělem se zdvojenou hřbetní ploutví, přičemž první nese 5–7 trnů, druhá 21–32 měkkých paprsků. Trny na hřbetě a také na skřelích se napojují na jedovou žlázu. Řitní ploutev nese 2 trny a 24–34 měkkých paprsků, prsní ploutve nesou 15 paprsků a břišní ploutve nesou 1 trn a 5 měkkých paprsků. Břišní ploutve vyrůstají před prsními ploutvemi.[3][4]

Ostnatcovití se přirozeně vyskytují ve východní části Atlantského oceánu, zejména pak ve Středozemním a Černém moři. Obývají šelfové pásmo, někdy se pohybují i v hloubkách 150 až 200 metrů. Typicky se zahrabávají do písku či bahna, odkud přepadávají vhodnou kořist. Ze zahrabaného ostnatce zůstávají patrné pouze oči a obranné ostny, v případě vyrušení se však může bránit i aktivně. Tření probíhá často na jaře a v létě.[3][5]

Ostnatcovití jsou potenciálně nebezpeční člověku: jejich ostny mohou projít dokonce i koženou obuví, otrava vede zejména k otokům a intenzivní bolesti zasaženého místa. Rozvinout se však mohou i systémové příznaky, které mohou snad vést i k úmrtí.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b FAMILY Details for Trachinidae - Weeverfishes. fishbase.mnhn.fr [online]. [cit. 2025-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes - Genera/Species by Family/Subfamily. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 74. 
  4. ↑ NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 426. 
  5. ↑ CARPENTER, Kent E.; DE ANGELIS, Nicoletta. The Living Marine Resources of the Eastern Central Atlantic Volume 4. [s.l.]: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2014. Dostupné online. 
  6. ↑ BARCELOUX, Donald. Medical toxicology of natural substances : foods, fungi, medicinal herbs, plants, and venomous animals. Los Angeles: University of California ISBN 978-0-471-72761-3. S. 1120–1121. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj