Skaláci (opera)

Skaláci
Skladatel Gustav Roob
Skladatel Gustav Roob
Základní informace
Žánr opera (lyrické drama)
Skladatel Gustav Roob
Libretista Břetislav Ludvík
Počet dějství 1
Originální jazyk čeština
Datum vzniku 1907
Premiéra 29. listopadu 1929, Plzeň, Městské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skaláci je opera (podle označení autorů „lyrické drama“) o jednom jednání, Op. 46, českého skladatele Gustava Rooba na libreto českého spisovatele a dramatika Břetislava Ludvíka (1882–1856). Byla napsána roku 1907, ale premiéru měla až 29. listopadu 1929 v Městském divadle v Plzni.[1]

Vznik, charakteristika a historie

Skladatel Gustav Roob napsal řadu hudebně dramatických děl, z nichž některé byly vyznamenány různými cenami, s jejich uváděním však neměl štěstí: napsal sedm oper, než byla vůbec uvedena první z nich. Skaláci byla v pořadí druhá Roobova opera (po V temnotách duše).[2][pozn. 1] I když její libretista, novinář, herec a divadelník Břetislav Ludvík byl z okruhu Jaroslava Haška a psal především veselohry a komické scénky, námět Skaláků je ryze veristická tragédie.

Skaláci byli napsáni roku 1907[2], u Národního divadla však s nimi Roob nepochodil. Operu nakonec přijala k nastudování zpěvohra Městského divadla Královských Vinohrad, respektive její hudební ředitel Ludvík Vítězslav Čelanský, a ohlásila její uvedení v sezóně 1913/1914 společně s dalšími dvěma Roobovými aktovkami Srdce Pikangovo a Host.[3][4] Z nich však vinohradská zpěvohra nakonec uvedla jen Srdce Pikangovo, a to se značným zpožděním až roku 1918.

Poté, co byl vinohradský zpěvoherní soubor roku 1919 donucen opustit Divadlo na Vinohradech a začít fungovat na komerční bázi, nebyla už na provedení Skaláků naděje. Opery se ujal Bedřich Jeřábek, tehdy ředitel Městského divadla v Plzni, a premiéra Skaláků byla ohlašována na sezónu 1924–25[5] (a pak znovu na sezónu 1925/26[6]), avšak i zde došlo k průtahům a Skaláci byli nakonec uvedeni až za ředitele Karla Veverky (a v jeho režii) na sklonku roku 1929. Skladatel byl premiéře přítomen a byl vyvolán a srdečně aklamován.[7]Národní listy hlásily „velký úspěch“.[8]

Ve skutečnosti však bylo přijetí u kritiky i obecenstva vlažné; opera vzniklá roku 1907 byla o dvaadvacet let později přece jen tematicky i stylově zastaralá. Recenzent Šumavanu mínil: „Po stránce hudební lze mnohé vytknouti, což lze shrnouti v ten smysl, že dramatické schopnosti Roobovy nestačí na libreto tak dramatické. Poznáte to již z toho, jak Roob v nejdramatičtějších místech nenalézá polyfonického výrazu a uchyluje se příliš často k pouhému oktávovému postupu. Jsou tam ovšem i místa dobré komposice, pěkné melodie i výrazného podmalování, ale ta asi sotva uchrání celku.“ Z protagonistů nejvíce zaujal František Zavřel v dramaticky vděčné úloze padoucha Kaleny.[7]

V jiných divadlech už Roobovi Skaláci uvedeni nebyli. Vzápětí po uvedení Skaláků tisk ohlašoval, že plzeňské divadlo přijalo k provozování další Roobovu operní aktovku Host (z roku 1909), avšak ta nikdy inscenována nebyla.[8][4]

Setkání s Gustavem Roobem v polovině 20. let popisuje Amálie Kutinová ve své knížce Gabra a Málinka v Praze (1942); zmiňuje jeho potíže s odbytem svých oper i naději na uvedení Skaláků v Plzni.[9]

Osoby a první obsazení

Lom v Prokopském údolí
osoba hlasový obor premiéra (29. listopadu 1930)[7]
Jonáš Jílek, mlynář a skalák bas Schwarz
Jílková, jeho žena mezzosoprán Anna Kasalová(-Němcová)
Liduška (Lidka), jejich dcera soprán Marie Budíková
Hroneš, mlynářský chasník tenor Javorský
Kalena, skalák baryton František Zavřel
Pavlík, starý vysloužilec a skalák bas …
Skaláci, lid
Dirigent: Ferdinand Ledvina
Režie: Karel Veverka

Děj opery

V Prokopském údolí žijí mlynář Jonáš Jílek se svou ženou a dcerou Liduškou. V kopcích nad údolím jsou lomy a i Jílek si přivydělává jako skalák. Liduška je zamilována do mlynářského chasníka Hroneše a má to štěstí, že ani její rodiče se jejich případnému sňatku neprotiví.

Avšak na Lidušku si myslí i skalák Kalena. Nejenže ho však dívka nemá ráda, ale Kalena má špatnou pověst (jak vypráví starý vysloužilec a skalák Pavlík): prý je zvrhlík a zuřivec. Ani on však neví, že Kalena zabil svou první ženu pro nevěru. Přetrvávající hněv s výčitkami svědomí Kalenu připravují o rozum. Přesto si troufá požádat Jonáše o Liduščinu ruku. Když mlynář jeho žádost přirozeně odmítne, začne mu Kalena připravovat pomstu.

Zrána pracuje Jonáš v lomu; seká kámen, jsa spuštěn po skále na přivázaném laně. Kalena nahoře provaz podřízne, a když se lano přetrhne, zřítí se Jonáš se skály a zabije se. Kalena je chycen a skaláci se na Jonášově pohřbu, vedle truchlící rodiny, loučí se svým druhem.[10]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle Roobova vlastního vyjádření v dobovém tisku; pozdější prameny (Český hudební slovník) uvádějí jiné posloupnosti a dataci vzniku Skaláků rokem 1909.

Reference

  1. ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 236. 
  2. ↑ a b Divadlo – Nová česká opera. Večer. 1915-11-24, roč. 2, čís. 287, s. 5 (příloha). Dostupné online [cit. 2020-12-23]. 
  3. ↑ Divadlo – Nové předplacení v Městském divadle na Král. Vinohradech. Národní listy. 1913-08-08, roč. 53, čís. 216, s. 4. Dostupné online [cit. 2020-12-23]. ISSN 1214-1240. 
  4. ↑ a b VYSKOČIL, Quido Maria. Feuilleton – Host. Hudební zpravodaj. 1939-03-31, roč. 8, čís. 2–3, s. 6–7. Dostupné online [cit. 2020-12-23]. 
  5. ↑ Městské divadlo v Plzni. Salon. 1924 Vánoce, roč. 3, čís. 7, s. 49. Dostupné online [cit. 2020-12-23]. 
  6. ↑ BARTOVSKÝ, Josef. Plzen. Listy Hudební Matice. 1925-10-15, roč. 5, čís. 1, s. 26–27. Dostupné online [cit. 2020-12-23]. 
  7. ↑ a b c –P. Divadlo – Zpěvohra Městského divadla v Plzni. Šumavan. 1929-12-04, roč. 61, čís. 94, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-12-23]. 
  8. ↑ a b Z kulturního života – Host. Národní listy. 69, roč. 1929-12-29, čís. 9, s. 356. Dostupné online [cit. 2020-12-23]. ISSN 1214-1240. 
  9. ↑ KUTINOVÁ, Amálie. Gabra a Málinka v Praze [online]. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018-03-26 [cit. 2020-12-23]. Kapitola Mistr Gustav Roob, s. 81–97. Dostupné online. 
  10. ↑ Podle BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 402. 

Literatura

  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 236. 

Zdroj