Sitovský nápis

Sitovský nápis (též Rodopský autograf) je dosud spolehlivě a vědecky korektně nerozluštěný nápis, zhotovený neznámým písmem v neznámém jazyce a vytvořen neznámo kdy. Byl objeven dřevorubci v květnu 1928 v jeskyni, která se nachází poblíž bulharské vesnice Sitovo v Rodopech (asi 30 km jihojihozápadně od Plovdivu) nedaleko pozůstatků starověkého sídliště a svatyně Študa gradu.

Jako první zkoumal sitovský nápis archeolog plovdivského muzea Alexandr Kostakijev Pejev (4. květen 1886 – 22. listopad 1943). Konstatoval, že na jižní straně jeskyně (kterou tvoří takřka svislá skála) je přibližně 2 metry od země vytesán ohlazený pás 23–30cm široký a 260cm dlouhý. V tomto pásu jsou vyhloubeny znaky připomínající starogermánské runy. Východní stěnu jeskyně tvoří obrovský kamenný blok, na kterém se nachází další nápis, 23cm vysoký a 80cm dlouhý.

Pejev byl na dlouhou dobu jediným vědcem, který se snažil sitovský nápis rozluštit. V roce 1943 byl odsouzen za odbojovou činnost a zastřelen; ironií bylo, že obžaloba použila Pejevovu fotokopii sitovského nápisu a označila ji jako tajnou zašifrovanou zprávu.

V 50. letech se snažil nápis rozluštit erudovaný lingvista Ivan Gošev z Bulharské akademie věd. Domníval se, že nápis začíná slovy "Já, kníže Rynchinů...". Rynchinové byl jeden z nejjižnějších slovanských kmenů, který v 6. století osídlil právě oblast Rodop. Gošev byl názoru, že Rynchinové vytesali do sitovské jeskyně nějaké důležité poselství dalším generacím.

Problém dešifrování sitovského nápisu tkví v tom, že stále není jasné, kdo je jeho autorem.

• V úvahu připadali staří Thrákové (někdy kolem přelomu 6. a 5. století př. n. l. se u nich na krátkou dobu objevilo vlastní písmo založené na řecké alfabetě, sitovská písmena jsou ale odlišná).
• Dalšími adepty autorství jsou kočovné kmeny severního Černomoří (Kimmeriové, Skythové, Sarmati a jejich potomci Alané), které se v průběhu 9. až 7. století př. n. l. převalily přes Balkán do Malé Asie. Sarmati měli své (nám neznámé) slabičné písmo, později překryté alanským.
• V úvahu byla brána i výprava perského krále Dareia I. proti Skythům v letech 513/512 př. n. l. V jeho vojsku táhla pestrá směsice gramotných kmenů a národů, není tedy vyloučeno, že některý menší vládce z Dareiova vojska nechal v sitovské jeskyni vytesat oslavný nápis.
• Z podobnosti sitovských písmen severským runám se také myslelo na Kelty, o kterých se bez jakýchkoliv bližších důkazů předpokládalo, že by runové písmo mohli používat. Keltské kmeny se při své expanzi ze západní Evropy dostaly v letech 359/358 př. n. l. i do Thrácké nížiny, kde vyvrátili thrácký (odryský) stát a vytvořili vlastní se sídlem v dnešním Jambolu. Sitovský nápis mohli v Rodopech zanechat oni.
• Ve 4. až 5. století se vlivem stěhování národů na Balkáně objevily i samotné germánské kmeny, především Gótové. Je možné, že z toho důvodu sitovský nápis ze všeho nejvíce připomíná germánské runy.
• Za poslední možné autory sitovského nápisu lze považovat slovanské kmeny, které se – počínaje polovinou 6. století – začaly usazovat na balkánském poloostrově a pronikly dokonce až na Peloponnésos. O těchto Slovanech napsal na přelomu 9. a 10. století bulharský mnich Černorizec Chrabr ve svém traktátu O písmenech:

„Slované dřív, pokud byli pohany, neměli písma, ale počítali a věštili črtami a zářezy.“ ^[1][2]

• Vyskytly se i extrémně skeptické názory, že se v případě sitovského nápisu jedná o výtvor, který nemá s písmem nic společného.

V současné době^[kdy?] jsou známa tři rozluštění sitovského nápisu. Nejsou vědecky ověřena a kriticky korigována, luštitelé se jimi pohříchu snažili podepřít teze o starobylosti svých vlastních jazyků.

Jako první publikoval rozluštění sitovského nápisu v roce 1973 jazykovědec A. Titov z AV SSSR. Vyšel z varianty autorství Slovanů, všiml si podobných znaků na podlaze chrámu Boží moudrosti v Istanbulu (ty jsou ale v současnosti přisuzovány působení varjažské gardy byzantského císaře) a prozkoumal staroslovanské nápisy na náhrobku bulharského cara Samuela I. (993) a na tzv. tmutarakáňském kameni knížete Gleba (1068), který byl v roce 1792 nalezen na Tamaňském poloostrově. Předpokladem, že písmena sitovského nápisu připomínající řecké litery A, K, L a S jimi skutečně jsou a kombinací ostatních liter dospěl Titov k této interpretaci:

„[Roku] 6050^[3] učil jazyku a psaní starobylých liter kníže^[4] Jelanija z Veslanidu^[5].“

Rozluštěním sitovského nápisu se Titov domníval podat důkaz, že staří Slované měli již v 6. století vlastní písmo jehož základem byla řecká abeceda, značně pozměněná a přizpůsobená místním podmínkám.

Další rozluštění zveřejnil v roce 1995 makedonský architekt a historik-diletant Vasil Iljov, který se specializuje na dokazování primátu makedonského národa a makedonského jazyka v dějinách. Sitovský nápis datoval přibližně do roku 4500 př. n. l., tedy do období balkánských neolitických kultur Vinča-Turdaş-Gradešnica. Přestože známe (ideogramatické) písmo datované s jistou pravděpodobností ještě o tisíc let zpět do minulosti (na třech hliněných tabulkách nalezených v 1961 na rumunské lokalitě Tărtăria), Iljovův předpoklad slovanského staromakedonského jazyka z doby před 6000 lety je historicky zcela nekorektní. Iljov dokonce ani neznal předchozí Titovovu interpretaci; jeho pokus o dešifrování zní takto:

„A tchán utekl^[6] a v tom letu ho pronásledovaly hrůzy a tam dům žalmu^[7] a na opékání jsi host kachen – jdi, sni!“

Závažné chyby Iljovovy hypotézy se pokusil v roce 2006 korigovat holandský slavista bulharského původu Pavel Serafimov. Upozornil na to, že slovo žalm není slovanského ale řeckého původu, a také na některé analytické gramatické konstrukce, které jsou v makedonštině možné až zhruba od 16. století. Serafimov četl nápis v opačném směru než Iljov a interpretoval ho takto:

„Zemřelý, který [byl] v zemi, odešel do nebes oplakáván oběma [svými] syny.“

Opět předpokládal, že nápis je psaný slovanským jazykem a podle jistých podobností jeho liter s fryžskou abecedou jej datoval do 13. století př. n. l., tedy do doby před invazí mořských národů z oblasti Balkánu do Malé Asie, na pobřeží Levanty a Egypta.

• ХРИСТОВ, Стефaн. Каменные письмена Родоп. Москва: Техника - молодежи, 1973. Dostupné online. Kapitola 3, s. 54. (rusky) 
• БОСОВ, Г. Безымянный «Родопский автограф». Москва: Техника - молодежи, 1973. Dostupné online. Kapitola 3, s. 56. (rusky) 
• CHRISTOV, Stefan. Kamenná písmena rodopská (sborník Záhady staletí). Praha: Lidové nakladatelství, 1980. S. 81–94. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sitovský nápis na Wikimedia Commons
• (anglicky) COPELAND, Mel. The Phrygian language - Translation of Phrygian scripts [online]. 1981, rev. 27.5.2007. Dostupné online. 
• (anglicky) ILYOV, Vasil. Discoveries about the literacy, language and culture of the ancient Macedonians [online]. 1995. Dostupné online. 
• (anglicky) SERAFIMOV, Pavel. The Sitovo inscription [online]. 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-17. 

Zdroj