Simon Upton

Simon Upton
ředitel Direktorátu pro životní prostředí OECD
Úřadující
Ve funkci od: 2010
Jmenující	OECD
Narození	7. únor 1958 (66 let)
Národnost	novozélandská
Zaměstnání	OECD
Ocenění	Rhodes Scholarship (1981) Fellow of the Royal Society Te Apārangi (1998)
Commons	Simon Upton
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simon Upton (* 7. února 1958) je bývalý novozélandský politik, ředitel Direktorátu pro životní prostředí OECD a významný protagonista zeleného růstu.

V letech 1981 – 2001 byl poslancem parlamentu za novozélandskou National Party. V letech 1990 – 1999 byl ministrem pro životní prostředí a v období 1990 – 1993 také ministrem zdravotnictví. V roce 1991 prosadil přijetí Resource Management Act (Zákona o nakládání se zdroji). Zákon sjednotil roztříštěnou legislativu pro oblasti užívání půdy a lesů, emise, dopravu, využívání vodních zdrojů a vzduchu. Resource Management Act byl prvním zákonem na Novém Zélandu zohledňujícím principy udržitelnosti. Od roku 2004 pracuje pro OECD. Vedl Kulatý stůl pro udržitelný rozvoj a od roku 2010 je ředitelem Direktorátu pro životní prostředí OECD. Simon Upton se podílel na rozvinutí horizontálního programu k „zelenému růstu“. Tímto programem reaguje OECD na potřeby členských zemí v řešení závažných globálních problémů. Jedním z hlavních dokumentů v této oblasti je materiál OECD Green Growth Strategy z roku 2011.

Simon Upton inicioval využívání datové základny OECD, výhod průřezového analytického potenciálu a unikátního know-how organizace v modelových projekcích k zpracování zprávy OECD Environmental Outlook to 2050. Tato studie mimo jiné doložila ekonomické dopady neaktivity v oblasti životního prostředí – cost of inaction. Na příkladech vztahu intenzity emisí skleníkových plynů a HDP lze ilustrovat důležitou roli „zeleného růstu“ ve stimulaci rozvoje ekonomiky. Data dokládají, že „zdražení“ tlaku na životní prostředí (stanovení cen ekosystémových produktů a služeb, zavedení „ekologických“ daní, odstranění dotací a subvencí s negativním dopadem na životní prostředí aj.) může být nezanedbatelným příjmem veřejných rozpočtů. Z nich může být následně podporován např. finančně náročný vývoj nových technologií.

Praktický význam má též sledování indikátorů „zeleného růstu“, jak plyne ze zkušeností s aplikací systému environmentálně-ekonomického účetnictví (SEEA - System of Environmental-Economic Accounting). Pro uplatnění „zeleného růstu“ v národní ekonomice neexistuje „jednotný návod“. Cíle a spektrum nástrojů musejí vycházet z konkrétních potřeb a možností jednotlivých zemí.

Simon Upton při minulé návštěvě ČR připustil, že „zelený růst“ je v ČR vnímán jako „poněkud kontroverzní téma“. Opakovaně zdůraznil, že koncept „zeleného růstu“ není možné chápat jako „statický dokument“. Dosavadní hodnocení „zeleného růstu“ v přehledech politik životního prostředí a v hospodářských přehledech OECD ukazují, že jde hlavně o „dynamický balíček stimulačních opatření, směřujících k systematické harmonizaci krátkodobých cílů s dlouhodobými, k oživení a posílení růstu ekonomiky způsobem, který méně zatíží přírodní zdroje a životní prostředí a účinněji přispěje ke zlepšení sociálních podmínek“.

V listopadu 2014 se Simon Upton zúčastnil Fóra udržitelného rozvoje na pozvání premiéra České republiky a předsedy Rady vlády pro udržitelný rozvoj Bohuslava Sobotky.^[1]

^[zdroj?]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Simon Upton na Wikimedia Commons
• Resource Management Act 1991
• OECD a zelený růst

Zdroj