Severoatlantická smlouva

Jako Severoatlantická smlouva nebo též Severoatlantická dohoda, Severoatlantický pakt, Atlantický pakt^[1],^[2]Severoatlantická aliance, Atlantická aliance^[3] či Washingtonská smlouva^[4] se označuje mezinárodní smlouva, jejímž podpisem vznikla Severoatlantická aliance (NATO). 4. dubna 1949 ji ve Washingtonu podepsalo 12 států, které se tak staly zakládajícími státy NATO:

Belgie Belgie
Kanada Kanada
Dánsko Dánsko
Francie Francie
Island Island
Itálie Itálie
Lucembursko Lucembursko
Nizozemsko Nizozemsko
Norsko Norsko
Portugalsko Portugalsko
Spojené království Spojené království
Spojené státy americké Spojené státy americké

Později se přidaly následující státy:

Řecko Řecko (1952)
Turecko Turecko (1952)
Západní Německo Západní Německo (1955)
Španělsko Španělsko (1982)
Česko Česko (1999)
Maďarsko Maďarsko (1999)
Polsko Polsko (1999)
Bulharsko Bulharsko (2004)
Estonsko Estonsko (2004)
Litva Litva (2004)
Lotyšsko Lotyšsko (2004)
Rumunsko Rumunsko (2004)
Slovensko Slovensko (2004)
Slovinsko Slovinsko (2004)
Albánie Albánie (2009)
Chorvatsko Chorvatsko (2009)
Černá Hora Černá Hora (2017)
Severní Makedonie Severní Makedonie (2020)

Severoatlantickou smlouvu tak podepsalo 30 států.

Smlouva obsahuje 14 článků.

V České republice je vyhlášena Sdělením č. 66/1999 Sb. Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě.^[5]

Článek 1

„	Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.	“
— ^[4]

Článek 5

„	Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.	“
— ^[6]

Tento článek byl poprvé použit po teroristických útocích 11. září 2001.