Sedlec (Vraclav)

Sedlec
usedlost čp. 16
usedlost čp. 16
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Vraclav
Okres Ústí nad Orlicí
Kraj Pardubický kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°56′54″ s. š., 16°5′36″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 147 (2021)[1]
Katastrální území Sedlec u Vraclavi a Vraclav (13,89 km²)
PSČ 566 01
Počet domů 75 (2011)[2]
Sedlec
Sedlec
Další údaje
Kód části obce 185141
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sedlec (německy Sedletz) je vesnice, část obce Vraclav v okrese Ústí nad Orlicí. Sedlec je významnou architektonickou ukázkou patrových zděných opukových domů. Nachází se asi 2 km na jih od Vraclavi. V roce 2009 zde bylo evidováno 78 adres.[3] V roce 2001 zde trvale žilo 176 obyvatel.[4]

Sedlec leží v katastrálním území Sedlec u Vraclavi o rozloze 4,15 km².[5]

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1325.[6] Archeologické nálezy však dokazují přítomnost prvních osídlenců již v době kamenné, pak v mladší době bronzové a ve starší i mladší době železné. Další archeologické nálezy ukazují, že mezi 2. a 1. stoletím před Kristem zde měli osadu Keltové. Není však možné zjistit přesné založení obce. 

1325, kdy na území žil zeman Heřman, jehož tvrz pravděpodobně stále na místě Pitrova statku, číslo popisné 6, kde bylo nalezeno sklepení pod stodolou[7]. Roku 1410 je zapsána v Deskách dvorských jako „Villa Sedlce“. Sedlec se stala roku 1547 součástí panství Košumberk, v jehož správě zůstala do roku 1656. V tomto roce přešlo panství díky sňatku do rodu Hysrle z Chodů. Od 1684 do roku 1773 vlastnili panství jezuité. V roce 1690 byla Sedlec společně s dalšími sedmi vesnicemi separována a přidělena ke statku Roubovice. V roce 1722 toto panství zakoupil hrabě Jaroslav Capace de Fofrano a připojil ho k panství Chroustovice[8]. V roce 1736 získal celé panství Leopold Kinský sňatkem s dcerou Terezií zmíněného španělského šlechtice. Po smrti Leopolda zdědil panství syn Filip, který jej v roce 1823 prodal společně s Rychmburkem Karlu Alexandru Thurn Taxisovi. V jeho správě zůstala Sedlec až do roku 1850[7].

Za dnešní spádovou oblast lze z hlediska společenského označit Vysoké Mýto. Avšak nebylo tomu tak vždy. Pod vlivem historického vývoje se Sedlec nejprve „přidružovala“ spíše na opačnou stranu. Tedy směrem k Chroustovicím a Luži. Až postupem času se obec začala orientovat na Vysoké Mýto. Jednak zásobovala město opukou z místních lomů, částečně se ze Sedlece dovážely potraviny. Kolem roku 1848[7] byla obec dokonce symbolicky rozdělena: Pod Vysoké Mýto patřilo 10 čísel a pod panství Chroustovice 59 čísel. Od poloviny 19. století byly pak obě části spojeny do samostatné obce spadající do okresu Vysoké Mýto. Prvním starostou obce se roku 1850 stal Josef Boháček, roku 1858 jej vystřídal Jan Rozlivka a v roce 1864 nastoupil Jan Zavřel. Obec si udržela samostatnost až do roku 1964, kdy byla sloučena s Vraclaví.

Architektura

K nejznámějším projevům vesnického stavitelství jsou na Sedlci řazeny patrové zděné domy. Mezi vnější znaky takovýchto památek řadíme polovalbové střechy, lichoběžníkové štíty nebo výplně otvorových prvků. Z vnitřních znaků to pak jsou plackové klenby a křídla vnitřních dveří. Význam Sedlece v tomto směru zmiňuje historik PhDr. Radima Urbánka: „Za nejzajímavější a nejlépe dochovanou lokalitu s patrovými zděnými domy na Vysokomýtsku můžeme jistě právem označit Sedlec. V určitém slova smyslu se jedná o reprezentativní vzorek, neboť zde najdeme dobře dochované jak patrové domy velkých usedlostí, tak i malé patrové domy vybudované příslušníky sociálně slabších vrstev. Velké změny tato vesnice doznala v klasicistním období, jak můžeme porovnat dle nárůstu domů o téměř 30% na konci 40. let 19. století."[9]

Původní koncepce návsi se svým uspořádáním řadí do struktury návsí s nepravidelným tvarem. (Oproti například Hrušové s obdélníkovým tvarem nebo Kosořínu s radiálním uspořádáním.) „Střední část vsi Sedlec tvoří menší náves téměř obdélníkového tvaru, druhotně z části zastavěná. Zajímavou situaci vytváří silnice procházející přibližně severojižním směrem. Podél ní druhotně přibyla zástavba vytvářející dvě silnicové části. Podél silnice vedoucí jižním směrem (k Vysokému Mýtu) jsou situovány velké usedlosti s patrovými zděnými domy, naopak u severní části silnice se rozrostla drobná domkařská zástavba pouze s jedním patrovým domem. Stav podle mapy stabilního katastru z roku 1839.“[9]

Původní klasicistní zdobení dveří se na Sedlci dochovalo ve statku č. p. 16 (horní pole vstupních dveří zdobí typicky klasicistní stylizovaný motiv slunce) a č. p. 52.    

Školství

Do roku 1873 chodily děti do farní školy do sousední Vraclavi. Tohoto roku však byla otevřena prozatímní škola na Sedlci, jejímž prvním učitelem byl Karel Macháček. O tři roky později byl přímo ve středu návsi vykoupen pozemek, kde Oktavián Pohl z Vysokého Mýta vystavěl novou školu za pouhých pět měsíců. 17. 9. 1876 byla škola se zvoničkou vysvěcena. Zvon do této zvoničky byl zakoupen v Litomyšli roku 1874 za 55 zlatých. Celkové náklady na stavbu byly 6786 zlatých. Ve dvacátých letech dvacátého století byla ke škole přistavěna tělocvična, další třída a WC. Ve škole se učilo celých 95 let. Počet žáků se pohybovat mezi 50 až 75 dětmi.

Pamětní kniha z roku 1873 psána učitelem Františkem Václavem Pokorným: „Brzy po svém nastoupení úřadu učitelského v Sedlci s radostí jsem poznal, že se mi u vyučování tělocviku daří. Obzvláště přispěl mně k vyučování tělocviku rozsáhlý dvůr ve statku p. Žofie Boháčkové č. 17, kde prozatímní škola se nalézala. Ku cvičení v nářadí scházelo mi tělocvičné náčiní. K tomu cíli požádal jsem p. starostu, tehdy Václava Roubínka, jestli by mi k zhotovení nějakého nářadí potřebného dříví nepropůjčil. Stalo se. I zhotovil jsem sám jednoduchá bradla a šplhadla. Chudé to nářadí, avšak lepší něco nežli nic.“ 

Pamětní kniha z roku 1928: „Třicet let uplynulo od prvního zápisu v této knize. Jak mnoho se změnilo! Učitelé i žáci vystřídáni byli jinými. Prožili jsme čtyři trudné roky války. I mnoho zdejších občanů vykrvácelo na bojištích v daleké cizině. Mocná říše Rakousko-Uherská zmizela z řady státu evropských. Deset let máme svůj vlastní státní domov – republiku Československou. Nechť vzkvétá a šťastni jsou její obyvatelé. My učitelé chceme vždy sloužit národu a vlasti. Uzavírám tuto knihu přáním zdaru a šťastné budoucnosti obci sedlecké, plného rozkvětu škole a žactvu, i díkem všem jejich příznivcům.“

Sport

Stolní tenis

Sportovní vyžití obce je historicky spojeno s místní jednotou Sokol Sedlec, která byla založena roku 1900.Prvním náčelníkem se stal J. Krouman, od 1945 jeho syn společně s náčelnicí R. Zamastilovou (Schejbalová). Po roce 1948 se začali členové Sokola zajímat o stolní tenis. Mezi prvními Miroslav Novák, Lohynský, Ladislav Novák, Stanislav Tejnora. O něco později Miroslav Zedník, Jiří Táborský a mnoho dalších. Až do roku 1984 se hraje na Sedlci stolní tenis v rámci okresu. V sezoně 1984-1985, kdy nastupuje nová generace, se stolní tenis dostává i na krajskou půdu a v roce 1988 Mladší žáci Táborský Jiří, Schejbal Petr a Plocek Roman jezdí po turnajích do Plzně, Ostravy, Opavy a Bratislavy. Petr Schejbal se umisťuje na 3.-4. místě na Mistrovství Československa v Hluku. Muži vyhrávají 2. krajskou třídu a postupují do třídy 1. Tejnora Stanislav a Smutný se stávají přeborníky okresu. V další sezóně 1990 se už dostavují úspěchy i v republikových soutěžích. Na bodovacích turnajích ČR obsazují Táborský a Schejbal shodně 3. místo. Na přeboru Československa v Topolčanech získává Schejbal společně s Pilařovou 3. místo ve čtyřhře. V letech 1991-2000 hraje naše A mužstvo v nejvyšší krajské soutěži a pohybuje se na předních místech. V sezóně 2001 je reorganizace soutěže a naše A mužstvo po umístění v Divizi na 3. místě hraje kvalifikaci o postup do III. ligy kde hrají mužstva z Brna,Hradce Králové, Pardubic a Žďáru nad Sázavou. Po velkém výkonu sestavy Křepelka, Mikulecký,Táborský, Schejbal postupují do III.ligy.[10]

Legionáři

Ze Sedlece působili v legiích dva legionáři: Kulhánek Josef, narozen 3. 1. 1875, který působil v Rusku. Pluk nebyl zjištěn. A Rozlivka Stanislav, narozen 16. 6. 1890, který působil v Itálii jako desátník u pluku 32-V.[11]

Političtí vězni

V knize o politických vězních mezi léty 1948 – 1989 na území okresu Ústí nad Orlicí[12] nalezneme osud Josefa Nevyjela (Povoláním soukromý zemědělec, zootechnik – skladník, dělník, narozen 26. listopadu 1912, Sedlec, zemřel 7. května 1992, Vysoké Mýto). Odsouzen Lidovým soudem Vysoké Mýto, 29. května 1953, Krajský soud Pardubice 16. července 1953 za sabotáž: 6 let odnětí svobody, ztráta čestných práv občanských na 5 let, propadnutí veškerého jmění ve prospěch státu, zákaz soukromě hospodařit navždy, zákaz pobytu v Pardubickém kraji navždy. Josef Nevyjel byl rehabilitován Okresním soudem v Ústí nad Orlicí 23. ledna 1991. Josef Nevyjel byl původně odsouzen na 8 let a ke ztrátě občanských práv na 15 let. Manželka se prostřednictvím advokáta odvolala ke Krajskému soudu a trest byl snížen – viz výše. Celý trest si odpykal v Jáchymovských dolech. 

Kultura

Z dnešního pohledu neobyčejně bohatý kulturní život na Sedlci na počátku 20. století byl v tehdejší vcelku běžný pro většinu obcí v Čechách. Přesto vzhledem k poměru velikosti obce a množství spolků a provedených kulturních akcí je zřejmé, že Sedlec patřila ke kulturně skutečně bohatým obcím, jak dokládají především dobové kroniky. Klasicky disponovala hasičským sborem (založen 1887), Honebním společenstvem, Spolkem divadelních ochotníků (založen 1876), Tělocvičnou jednotou Sokol (založena 1919)[7]. Dále kapelou kapelníka Josefa Ježka a aktivní Místní skupinou republikánského dorostu (běžně používaná zkratka MSRD).

Sedlecká kapela 

Kapela byla založena koncem devatenáctého století. Prvním kapelníkem se stal Valenta (přesné údaje nejsou známy), který kapelu založil pravděpodobně v roce 1870 a řídil ji do roku 1880. Po něm na krátko nastoupil František Šiller, který brzy odchází do Splitu. Jako dvacetiletý převzal kapelu Josef Ježek v roce 1883, jehož učitelem byl František Syrový, řídící učitel ve Vraclavi. Ježek hrál na housle, pikolu, bubínek, čelo a baskřídlovku. Kapela za jeho působení byla známá po celém okolí a hrávala na plesech v okolí – v Chrudimi, ve Vysokém Mýtě, na Litomyšlsku, ve Skutči a na jiných místech. Hrála na veřejných slavnostech, především hasičských. Kapelník Ježek byl označován za dobrého učitele hudby a chodili se k němu učit chlapci z širokého okolí. Starší hudebníci byli většinou vysloužilí vojáci z rakouských kapel.

 Členové kapely a obsazení v první polovině 20. století

  • Kapelník Josef Ježek
  • Telc Josef: pikola, flétna
  • Solil Jan: flétna, housle, varhany
  • Dolanský Stanislav: klárinet
  • Beneš František: flétna, buben
  • Holý Jan: violoncello, buben, klarinet
  • Zubec: violoncello, činely
  • Loskot Josef starší: viola, housle
  • Loskot Josef mladší: křídlovka, basa
  • Ledajaks Jan: viola, housle
  • Abraham Jan starší: housle, eufonium
  • Abraham Jan mladší: violoncello, eufonium
  • Bínko: křídlovka, flétna
  • Vaško Josef: violoncello
  • Mencl Jan: tuba (odešel do Záhřebu)
  • Faltus Jan: lesní roh
  • Klofanda: lesní roh
  • Břečťan Václav starší: hoboj, klarinet
  • Břečťan Václav mladší: viola, II. Housle
  • Šléz František: housle, bubínek, činely

Další členové z okolních vesnic Popovec, Domoradice, Vinary, Stradouň, Týnisko, Zámrsk, Džbánov, Žika, Vanice, Svařeň, Vraclav. Zastoupení již bylo menší a tito hráči doplnili kapelu o trombony, basu, basheligon, fagot, další klarinety, křídlovky a lesní rohy. Později byla kapela přejmenována na Sedlecko – Vraclavská. Po smrti kapelníka Ježka se stal kapelníkem Jan Solil, po jeho smrti převzal kapelu Jan Šlétr ze Žiky (asi v roce 1974).

Místní skupina republikánského dorostu

Jednalo o poměrně časté seskupení mladých lidí organizovaných v období vzniku republiky. Sedlecká skupiny byla založena roku 1923 a soustředila se na hraní divadla, taktéž divadla v přírodě, organizovala přednášky, výlety, besedy, mikulášské a vánoční besídky pro děti a scházela se pravidelně na valných hromadách a schůzích. Skupina měla předsedu, vedla si vlastní účetnictví atp. Muži byli označeni jako přátelé, ženy jako družky. Sedlecká skupina byla poměrně početná. Například v roce 1925 se k ní hlásilo 38 členů, o rok později 41 členů (25 přátel, 16 družek). Z každé valné hromady se vedli velmi podrobné zápisy o veškeré činnosti MSRD až do roku 1936, kdy je v knize veden poslední zápis.

Zápis z roku 1931 dokumentuje založení pěveckého sboru. Tento návrh podal Josef Kulhánek na XIV. valné hromadě a zde byla na 24. října svolána ustanovující schůze a první zkouška. Všichni přítomní souhlasili se založením a zavázali se, že budou navštěvovat zkoušky, které se konaly každou sobotu na sále u Paďourů. Poté byly předběžně rozděleny hlasy a ihned proběhla malá zkouška. Sbormistrem se stal Stanislav Kučera a sbor měl 12 členů, 4 dívky a ženy a 5 chlapců a mužů.                                                 

Pamětihodnosti

  • Venkovská usedlost čp. 16
  • Smírčí kříž[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Český statistický úřad. 2003-12-22 [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-21. 
  6. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 546. 
  7. ↑ a b c d ANDRLE, Augustin,. Města a obce Vysokomýtska. 1. vydání. vyd. Vysoké Mýto: AAA Atlantik, 2007. 671 s. ISBN 8090299628. OCLC 228501623 
  8. ↑ VAŘEKOVÁ, Zuzana. Sídelní vývoj Sedlce v 17. – 19. století. Pardubice, 2007. 88 s. Bakalářská práce. . Dostupné online.
  9. ↑ a b URBÁNEK, Radim. Dřevo, hlína, opuka : Lidové stavitelství na Vysokomýtsku. 2004. vyd. Vysoké Mýto: Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě 114 s. 
  10. ↑ CICA18. TTC Sedlec - oddíl stolního tenisu. www.ttcsedlec.cz [online]. [cit. 2017-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-06. 
  11. ↑ SEKOTOVÁ, Věra. „Teď nebo nikdy“ : Legionáři okresu Ústí nad Orlicí.. Vysoké Mýto: Okresní muzeum ve Vysokém Mýtě, 2000. 60 s. 
  12. ↑ Osudy politických vězňů 1948-1989 : zdokumentováno na území okresu Ústí nad Orlicí, říjen 1995-únor 1996. V Ústí nad Orlicí: Státní okresní archív volumes s. ISBN 8090208207. OCLC 36629242 
  13. ↑ Sedlec. smircikrize.euweb.cz [online]. [cit. 2017-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-06. 

Literatura

  • VAŘEKOVÁ, Zuzana. Sedlec u Vysokého Mýta : průzkum vesnických staveb. Průzkumy památek. 2012, roč. XIX, čís. 2, s. 39–52. ISSN 1212-1487. (česky, německé resumé) 

Externí odkazy

Zdroj