Sdružení národů jihovýchodní Asie

Sdružení národů jihovýchodní Asie
Předchůdce Association of South-East Asia
Zakladatel Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur a Thajsko
Vznik 8. srpna 1967
Sídlo Jakarta, Indonésie
Souřadnice
Působnost Jihovýchodní Asie
Úřední jazyk angličtina, barmština, čínština, filipínština, indonéština, khmerština, laoština, malajština, tamilština, thajština a vietnamština
Členové 10 (1999) a 10 (2023)
Ocenění Cena Ramona Magsaysaye (1979)
Oficiální web asean.org
E-mail public@asean.org
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Státy ASEAN

Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEANAssociation of South East Asian Nations) je regionální mezinárodní organizace založená v roce 1967. Sdružuje Brunej, Filipíny, Indonésii, Kambodžu, Laos, Malajsii, Myanmar, Singapur, Thajsko a Vietnam. Za svůj cíl si organizace vytkla urychlit ekonomický růst, sociální pokrok, kulturní rozvoj a vzájemné vztahy svých členů s tím, že v současnosti spolupracuje i ve vojenskopolitické a mezinárodněpolitické oblasti.

Historie

Předchůdcem dnešní organizace byla ASA (Association of Southeast Asia), která byla založena 31. července 1961. Spojovala Thajsko, Filipíny a Malajsii.

Založení organizace ASEAN

Samotný ASEAN byl založen 8. srpna 1967, kdy se ministři zahraničních věcí pěti zemí – Filipín, Malajsie, Thajska, Indonésie a Singapuru – sešli v Bangkoku a podepsali tzv. Bangkockou deklaraci. Ta staví základy pro spolupráci všech členských zemí. Předkládá snahy o zrychlení ekonomického, sociálního i kulturního růstu. Snaží se zajistit mír na území asijského regionu, spolupráci všech členských zemí ve prospěch jejich společnému růstu.

Důvody k založení

Zakládající členské státy vytvořily organizaci ASEAN zejména kvůli strachu z nástupu komunistického režimu. Z prvního summitu členů organizace ASEAN, který proběhl v Indonésii na Bali, vzešel plán na několik průmyslových projektů spolu s podepsáním deklarace Concord. Zejména kvůli konci Druhé světové války měl ASEAN poměrně velkou příležitost dokázat kohezi mezi zakládajícími státy a udržet si nezávislost.

Další vývoj

Zakládající členové předpokládali další rozšíření organizace na všechny státy jihovýchodní Asie. Šestým členem se stala 8. ledna 1984 Brunej, která tak vstoupila týden poté, co získala nezávislost na Spojeném království. Sedmým členem se stal 28. července 1995 Vietnam – první komunistický člen organizace. Laos a Myanmar se připojily 23. července 1997. Tyto státy měly vstoupit společně s Kambodžou, její členství však bylo odloženo vzhledem k vnitropolitické situaci. Kambodža se tedy stala desátým členem až 30. dubna 1999.

Celá organizace je také zaměřena na udržitelnost míru a stabilitu asijského kontinentu. Na základě těchto snah byla 15. prosince 1995 podepsána smlouva Southeast Asian Nuclear-Weapon-Free Zone Treaty . Tato smlouvá nabývá platnosti 28. března 1997, nicméně jeden z členských států, přesněji Filipíny, ratifikují tuto smlouvu. Smlouva nabyla reálné platnosti až 21. června 2001 a to úspěšným vymýcením jaderných zbraní z celého regionu.

Od roku 2006 se o členství uchází Východní Timor.

Roku 2009 vznikla Mezivládní komise pro lidská práva ASEANu (AICHR).

Ekonomika

Jednotný vnitřní trh

Skupina zemí ASEANu se snažila vytvořit jednotný trh a integrovat se do světové ekonomiky. Průměrný růst členských států mezi lety 1989 a 2009 byl větší nežli průměrný růst APECu. Dalším milníkem zapojení regionu do světové ekonomiky bylo vytvoření oblasti volného obchodu AFTA, která zahrnovala společný účinný sazebník, který měl podporovat volný pohyb zboží v rámci organizace ASEAN. Při podpisu AFTA 28. ledna 1992 chyběly později příchozí státy jako Vietnam, Laos, Barma či Kambodža) nicméně i přesto, že neplní všechny závazky vůči AFTA, jsou počítány jako její součást. Součástí podpisu vstupu zemí do ASEANu byly totiž i závazky vůči AFTA. Tyto státy pak dostaly více času pro splnění všech podmínek AFTA.

Dalším krokem k získání jednotného trhu v jihovýchodní Asii je vytvoření výrobní základny, konkurenceschopnosti v rámci regionu, vytvoření spravedlivého hospodářského rozvoje pro všechny členské státy a tím pádem vytvoření regionu, který je plně integrován do světové ekonomiky. Od roku 2007 vidíme postupné snižování dovozních cel zemí ASEAN do členských států s cílem nulového dovozního cla, jehož chce ASEAN dosáhnout do roku 2016.

Státy ASEANu čítají množství ekonomických zón. Patří mezi ně například průmyslové a ekoprůmyslové zóny a parky, speciální ekonomické zóny či technologické a inovační oblasti. V roce 2018 patřilo osm členských států ASEANu mezi světově nejvíce vyspělé ekonomiky, které mají dlouhodobou pozitivní perspektivu pro celý region. Cílem pro ASEAN momentálně zůstává stát se do roku 2030 čtvrtou největší ekonomikou globálního světa.

Do konce roku 2015 ASEAN plánoval vytvoření jednotného fungujícího trhu postaveného na čtyřech základních svobodách. Zajistit volný pohyb zboží, služeb, kvalifikované pracovní síly a kapitálu. V předešlých letech se trh ASEANu potýkal především s velikostí trhu, jelikož čítal hlavně vývoz do zemí mimo region s výjimkou například Laosu. V roce 2009 činily přímé zahraniční investice 37,9 miliardy USD, v roce 2010 byly tyto investice zdvojnásobeny, přičemž 22 % z těchto investic pocházelo z Evropské unie, 16 % pak přímo z ASEANu. Na základě dohody o vytvoření organizace ASEAN se snaží všechny státy o liberalizaci obchodu se službami s cílem předkládání stále vyšší úrovně závazku vůči regionu. Existuje dohoda o vzájemném uznávání MRA, která zaručuje uznávání osmi profesí v rámci regionu. Jedná se o lékaře, zubaře, zdravotní sestry, architekty, inženýry, účetní, inspektory a profesionály v cestovním ruchu. Po 31. prosinci 2015 budou všichni občané vykonávající tyto profese volní v místě svého působiště a budou tak moci své povolání aplikovat v jakékoliv z členských zemí. Dalším krokem pro jednotný trh byla spolupráce Malajsie, Vietnamu, Indonésie, Filipín, Thajska a Singapuru na sjednocení a integraci jejich burz, což zahrnovalo okolo 70 % všech transakčních hodnot. Cíl této integrace byla větší konkurenceschopnost mezinárodním burzám.

Externí odkazy

Zdroj