Schránka

Schránka je pevný, většinou vápenatý obal některých živočichů, například měkkýšů, korálů a dalších živočichů.

Schránka měkkýšů

U měkkýšů rozlišujeme ulitu, která je typická pro plže, a lasturu, která se vyskytuje u mlžů.

Vrstvy lastury

Schránka měkkýšů se skládá ze tří vrstev, zvaných periostrakum, ostrakum a hypostrakum.

Periostrakum (řec. peri = na obvodě, ostrakum = šupiny) je pružná nejsvrchnější vrstva, jejíž součástí jsou někdy i chlupy. Periostrakum je z konchiolinu. Konchiolin je tvořen bílkovinami a chinonem. Někteří plži periostrakum nemají, např. plži z čeledí zavinutcovití (Cypraeidae), olivovití (Olividae) či ohnutkovití (Marginellidae).

Ostrakum je z kalcitu. Hypostrakum je vrstva typická pro mlže (hypo = pod) je z aragonitu (CaCO₃). Vzniká takto (zjednodušeně):

CO₂ (vydýchaný mlžem) + H₂O → H₂CO₃
H₂CO₃ + CaCO₃ → Ca + H₂ + 2CO₃²⁻

Hlavonožci

Hlavonožci mají schránku většinou redukovanou na destičku (např. sépiová kost u sépie) nebo zcela překrytou pláštěm (např. u druhu Spirula spirula). Redukovaná schránka olihně obecné je tvořena pouze chitinem. Schránky samic argonautů jsou embryonální schránky. Pouze loděnky mají pravé vnější schránky.

Syntéza schránky

Vápník z potravy je uskladňován v trávicí žláze. Odtud ho amébocyty jako fosforečnan vápenatý (Ca₃(PO₄)₂) přenášejí do pláště. V plášti působením enzymu krystalizuje na kalcit (např. u slimáků), aragonit (u škeblí) nebo vaterit. Heliofilní plži mají někdy na povrchu bělavou až namodralou vrstvu z CaCO₃ na ochranu před slunečním zářením. Někteří severoameričtí plzáci mají dokonce ještě ulitu.

Diagram chemických reakcí při utváření ulity
(upraveno podle Florkin & Sheer, 1972^[1])
externí médium	plášť	mimoplášťová tekutina	schránka
Ca²⁺ ↔	↔ Ca²⁺ + CO₃²⁻ ↔	↔ Ca²⁺ + CO₃²⁻ ↔ CaCO₃	↔ CaCO₃
	↕
	CaCO₃	↕
HCO₃⁻ ↔	↔ HCO₃⁻ ↔	↔ HCO₃⁻
	protein →	→ protein →
	mukopolysacharidy →	→ mukopolysacharidy →