Schaumburg-Lippe (šlechtický rod)
| Šumburkové z Lippe | |
|---|---|
 | |
| Země |
 Německo  Čechy
|
| Mateřská dynastie | z Lippe |
| Tituly |
 hrabě  kníže (1807) |
| Zakladatel | Filip ze Schaumburg-Lippe |
| Rok založení | 1647 |
| Konec vlády | 1918 |
| Současná hlava | Alexandr ze Schaumburg-Lippe (* 1958) |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Schaumburg-Lippe je německý šlechtický rod, který se řadí k vysoké evropské šlechtě. Jejich jméno se odvozuje od hradu Schaumburg ve Weserských horách a od hrabat z Lippe, kteří se v roce 1647 ve vedlejší linii stali hrabaty nově vzniklého hrabství Schaumburg-Lippe. Území se nacházelo na území dnešního spolkového státu Dolní Sasko, dočasně s úřady na území dnešního spolkového státu Severní Porýní-Vestfálsko. V rámci rozsáhlých mocenských přesunů zahájených Napoleonem (viz Rýnský spolek) byli v 1807 povýšeni na knížata (knížectví Schaumburg-Lippe). V roce 1918 kníže Adolf II. abdikoval. Rod má v současnosti (2007) 24 členů,[1] z nichž pouze část žije v Schaumburgu-Lippe.
Historie
Raný novověk
Šlechtický rod Schaumburg-Lippe vznikl v roce 1647 rozdělením dědictví hrabství Schaumburg mezi rod Brunšvik-Lüneburg, hesensko-kasselská lantkrabata a hrabata z Lippe . Hrabě Otto V. Holštýnsko-Schaumburský zemřel v roce 1640 bez dědiců. Rozdělení bylo stvrzeno v několika smlouvách v roce 1647 a potvrzeno Vestfálským mírem v říjnu 1648. V důsledku tohoto rozdělení existovalo od roku 1647 hrabství Schaumburg (hesenská část) spojené s Hesensko-Kasselskem personální unií a hrabství Schaumburg (část Lippe), ve kterém vládla zakládající vedlejší linie hraběcího rodu Lippe-Alverdissen. Prapředkem dynastie byl hrabě Filip I. z Lippe-Alverdissen. Území, které ovládal, bylo později většinou označováno jako Schaumburg-Lippe.
19. století
Poté, co se v roce 1807 ujal vlády hrabě Jiří Vilém (1784–1860), byl 18. dubna 1807 připojením k Rýnskému spolku fakticky povýšen do knížecího stavu. V roce 1815 se knížectví připojilo k Německému spolku a po roce 1871 se stalo spolkovým státem Německé říše. Jiří Vilém, který zpočátku podporoval vnitropolitické reformy (zavedení moderní pozemkové daně v roce 1812, zemské stavy se zastoupením rolníků v roce 1815), musel na vídeňském kongresu dojít k závěru, že země nemůže očekávat žádnou územní expanzi a že je třeba počítat s mediatizací. Proto bylo v následujících letech zakoupeno několik velkostatků v jihovýchodní Evropě, aby rodina mohla být dlouhodobě zajištěna. Jako jeden ze tří suverénních knížecích rodů získal rod Schaumburg-Lippe díky svým českým a rakouským majetkům dědičné sídlo v Panské sněmovně, horní komoře rakouské Říšské rady.
V letech 1895 a 1905 se kníže pokoušel uplatnit své dědické nároky na knížectví Lippe v nástupnickém sporu, ale neuspěl. Kníže Adolf II. byl jedním z posledních německých panovníků, kteří se 15. listopadu 1918 vzdali svého trůnu.
Výmarské období a národní socialismus
Po první světové válce rod ztratil sice regentství, ale na druhou stranu přišli pouze o část majetku, protože od této doby vystupovali jako soukromé osoby.
Během nacistické éry se někteří členové rodu Schaumburg-Lippe připojili k NSDAP už před nástupem Hitlera k moci,[2] mezi nimi byl Friedrich-Christian kníže ze Schaumburg-Lippe, osobní tajemník ministra nacistické propagandy Josepha Goebbelse[3] a také Stephan ze Schaumburg-Lippe, a jeho žena Ingeborg Alix z Oldenburgu, přední členka SS-Helferinnenkorpsu v nacistickém státě. Pár byl úzce spřátelen s Heinrichem Himmlerem.
Od roku 1946
Po druhé světové válce ztratila svou nezávislost i země Schaumburg-Lippe a byla v roce 1946 začleněna do nově založené spolkové země Dolní Sasko. Referendum ze dne 19. ledna 1975 o obnovení bývalé země (podle par. 29 ústavy - Základního zákona (GG)) bylo zamítnuto federálním zákonodárným sborem, přestože mělo kladný výsledek.
Panovníci a hlavy rodu
Hrabata
- 1647–1681: Filip (1601–1681)
- 1681–1728: Fridrich Kristián (1655–1728)
- 1728–1748: Albrecht Wolfgang (1699–1748)
- 1748–1777: Vilém (1724–1777)
- 1777–1787: Filip Arnošt (1723–1787)
- 1787-1807: Jiří Vilém (pod poručnictvím své matky Juliany, lantkraběnky Hesensko-Philippsthalské a hraběte Ludvíka z Wallmoden-Gimbornu)
Knížata
- 1807–1860: Jiří Vilém (1784–1860)
- 1860–1893: Adolf I. (1817–1893)
- 1893–1911: Jiří (1846–1911)
- 1911–1918: Adolf II. (1883–1936)
Hlavy rodu
- 1911–1936: Adolf II. (1883–1936)
- 1936–1962: Wolrad ze Schaumburg-Lippe (1887–1962)
- 1962–2003: Philipp Ernst ze Schaumburg-Lippe (1928–2003)
- od roku 2003: Alexandr ze Schaumburg-Lippe (* 1958)
Další rodinní příslušníci
Dalšími známými představiteli rodu byli Juliana Hesensko-Philippsthalská (1761–1799), regentka knížectví v letech 1787 až 1799; Vilém ze Schaumburg-Lippe (1834–1906), majitel sekundogeniturního fideikommisu Náchod-Chvalkovice a c. k. generál jízdy; Charlotte ze Schaumburg-Lippe (1864–1946), poslední württemberska královna; Max ze Schaumburg-Lippe (1898–1974), německo-rakouský závodní jezdec; Friedrich Christian ze Schaumburg-Lippe (1906–1983), politik a propagandista NSDAP.
Sídla knížecí rodiny
Rod vlastní nebo vlastnil řadu hradů, zámků a paláců. Patří mezi ně zámek Bückeburg v oblasti Schaumburg pevnost Wilhelmstein u jezera Steinhude, lovecký zámeček Baum a lesní usedlost Steyrling v Rakousku. K bývalým majetkům patří také zámek Stadthagen, zámek Hagenburg, palác Bückeburg, zámek Alverdissen (do roku 1812), hrad Blomberg a Arensburg (do roku 1940). Rakouský zámek Klaus vlastnili v letech 1889 až 1940. V 19. století knížecí rod investoval do nemovitostí v Meklenbursku a získal celkem 9 139 hektarů, včetně zámku Remplin v roce 1816 (do roku 1848), panství a sídlo Vietgest v roce 1841 a panství Krümmel v roce 1896.
V roce 1842 získal kníže Jiří Vilém české panství Náchod s náchodským zámkem, zámkem Chvalkovice a zámkem Ratibořice. Převedl majetek na sekundogenituru pro svého třetího syna Viléma ze Schaumburg-Lippe. Posledním majitelem byl Bedřich ze Schaumburg-Lippe, jehož potomkům byl po skončení druhé světové války majetek v roce 1945 bez náhrady vyvlastněn.
Mezi další majetky mužských příslušníků patřili palác Schaumburg v Bonnu a ve 20. století dočasně hornorakouský zámek Walchen.
Současná sídla
-
Zámek Bückeburg, zemský okres Schaumburg -
Ostrov s pevností Wilhelmstein na jezeře Steinhude -
Lovecký zámeček Baum u Bückeburgu
Dřívější sídla
-
Schaumburg Rintelnu, zemský okres Schaumburg -
Zámek Stadthagen, zemský Schaumburg -
Zámek Hagenburg u jezera Steinhude, zemský okres Schaumburg -
Palác Bückeburg -
Hrad Blomberg, Lippe -
Zámek Alverdissen, Lippe -
Panské sídlo Vietgest, Mecklenbursko -
Palác Schaumburg, Bonn -
-
-
-
Zámek Klaus, Horní Rakousy
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haus Schaumburg-Lippe na německé Wikipedii.
- ↑ Genealogisches Handbuch des Adels, Fürstliche Häuser Band XVIII, Band 141 der Gesamtreihe GHdA, C. A. Starke, Limburg an der Lahn 2007, ISBN 978-3-7980-0841-0, S. 100 an.
- ↑ Stephan Malinowski. Vom König zum Führer. Sozialer Niedergang und politische Radikalisierung im deutschen Adel zwischen Kaiserreich und NS-Staat. Berlin: Akademie Verlag, 2003. S. 569 an..
- ↑ Thomas Riechmann. Vom Herrenreiter zum Adjutanten von Goebbels. In: Frank Werner. Schaumburger Nationalsozialisten. Bielefeld: Verlag für Regionalgeschichte, 2010. S. 445 an..
Literatura
- Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Fürstlichen Häuser 1942 (Hofkalender), Jg. 179, Justus Perthes, Gotha 1941, S. 109 an. Dostupné online
- Hans Friedrich von Ehrenkrook: Genealogisches Handbuch der Fürstlichen Häuser, Band I, Band 1 der Gesamtreihe GHdA, C. A. Starke Verlag, Glücksburg/Ostsee 1951, S. 159 an. ISSN 0435-2408.
- Helge Bei der Wieden: Schaumburg-Lippe. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 22, Duncker & Humblot, Berlin 2005, ISBN 3-428-11203-2, S. 594
- Gothaisches Genealogisches Handbuch (GGH 13) – Fürstliche Häuser, Band 3 – Deutsches Adelsarchiv (Hrsg.), Marburg 2021, ISBN 978-3-9820762-2-5, S. 276–286.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Šumburkové z Lippe na Wikimedia Commons
- Genealogie Schaumburg-Lippe (anglicky)
