Samuel Hugo Bergmann

Samuel Hugo Bergmann
Samuel Bergmann na fotografii z roku 1939
Samuel Bergmann na fotografii z roku 1939
Narození 25. prosince 1883
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. června 1975 (ve věku 91 let)
Jeruzalém
IzraelIzrael Izrael
Místo pohřbení hřbitov v Sanhedrii
Povolání ředitel Židovské národní a univerzitní knihovny, rektor Hebrejské univerzity
Ocenění Izraelská cena
Manžel(ka) Elza Fantová
Elsa Helene (Escha) Bergmann
Děti Martin S. Bergmann
Příbuzní Michael Bergmann (vnuk)
Vlivy Franz Brentano, novokantovci (Hermann Cohen, Ernst Cassirer), Martin Buber, Franz Rosenzweig[1]
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samuel Hugo Bergmann (hebrejsky שמואל הוגו ברגמן‎, případně Hugo Bergman, 25. prosince 1883, Praha[2] – 18. června 1975, Jeruzalém) byl česko-německo-izraelský židovský filosof, člen Pražského kruhu spisovatelů, zakladatel a ředitel Židovské národní a univerzitní knihovny a první rektor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

Biografie

Narodil se v Praze, v tehdejší rakousko-uherské monarchii a studoval filosofii v Praze a Berlíně.[3] Během svých pražských studií vstoupil do vysokoškolského sionistického spolku Bar Kochba, jehož se stal postupně vůdčím členem.[1] Začal psát články o sionismu, které vydával v pražském německy psaném sionistickém tisku a publikoval několik filosofických děl.[4] V té době se rovněž seznámil s Martinem Buberem, který na něj měl velký vliv.[3]

V letech 1907 až 1919 byl knihovníkem v knihovně Univerzity Karlovy (výjimku tvořila první světová válka, kdy narukoval do rakouské armády).[3] Samuel byl častým hostem kulturního salonu Berty Fantové, manželky věhlasného pražského lékárníka Maxe Fanty, v domě U Kamenného beránka na Staroměstském náměstí. Zde se seznámil s jejich dcerou Elzou, s níž se roku 1908 oženil. V roce 1919 zastupoval československé Židy ve Výboru židovských delegací na Pařížské mírové konferenci.[5]

V Palestině

Bergmann (uprostřed) s prezidentem Tomášem G. Masarykem (vlevo) v Jeruzalémě, 1927

V roce 1920 s manželkou Elsou odcestoval do britské mandátní Palestiny, kde se stal zakladatelem a prvním ředitelem Národní a univerzitní knihovny (1920–1938).[4] V roce 1928 začal přednášet filosofii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde se roku 1935 stal profesorem. V letech 1935 až 1938 pak působil jako první rektor univerzity.[1]

Součástí jeho činnosti bylo i aktivní úsilí o sblížení Židů a Arabů.[4] Společně s Martinem Buberem a dalšími osobnostmi založil hnutí Brit šalom, které podporovalo vznik dvounárodnostního státu, kde by Židé a Arabové žili v rovnosti.

V britské mandátní Palestině i posléze v Izraeli nadále publikoval a překládal významná díla do hebrejštiny (např. o Sociální trojčlennosti od Rudolfa Steinera). V hebrejštině psal třeba o Immanuelu Kantovi, Maimonidovi a myslitelích 20. století.[3] Mezi jeho významná díla patří knihy Bůh a člověk v moderním myšlení a Víra a rozum: Úvod do moderního židovského myšlení.[4]

Podílel se na vzniku Hebrejské encyklopedie a Encyclopaedie Judaica.[4]

Ocenění

  • Bergmannovi byla celkem dvakrát udělena Izraelská cena:
    • v roce 1954 za humanitní vědy[6]
    • v roce 1974 za mimořádný přínos společnosti Státu Izrael[7].
  • V roce 1967 mu byla udělena cena Jakir Jerušalajim (Worthy Citizen of Jerusalem).[8]

Dílo

Mezi Bergmannovo dílo patří například:

  • Das philosophische Werk Bernhard Bolsanos, 1909
  • Bolzanos Beitrag zur philosophischen Grundlegung der Mathematik, 1909
  • Das Unendliche und die Zahl, 1913
  • Der Kampf um das Kausalgesetz in der jüngsten Physik, 1929
  • Die Philosophie Immanuel Kants, 1927

Dovětek

Pramenné zdroje

Pár let před jeho úmrtím vyšla Bergmanova bibliografie (publikace a články), která čítá asi 2 400 článků.[9] Jedná se převážně o hebrejsky psané texty, ale také o texty i v jiných jazycích: němčina, angličtina ale i čeština.[9] (Bergmanovým mateřským jazykem byla sice němčina, ale hovořil též česky, anglicky, hebrejsky a francouzsky).[9] Několik let po Bergmanově úmrtí vyšla v Německu kniha s Bergmanovou korespondencí a s jeho deníky.[9] Kromě toto existuje Bergmanův archiv v Židovské národní a univerzitní knihovně v Jeruzalémě, kde je mimo jiné archivována jeho korespondence (asi 5 tisíc dopisů), dále jsou zde poznámky, přednášky jakož i novinové výstřižky.[9] Další materiály jsou uloženy v archivu Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (dopisy, protokoly z jednání z doby, kdy zde byl rektorem).[9] Materiály týkající se jeho politických aktivit jsou pak uloženy v Ústředním sionistickém archivu (Central Zionist Archives) v Jeruzalémě.[9] V archivu Památníku národního písemnictví v Praze se dochovaly také některé materiály – například Bergmanova korespondence s Arnem Laurinem (Arne Laurin (1889–1945) byl šéfredaktorem německy psaného levicového deníku Prager Presse) a s dalšími osobnostmi.[9]

Enrico Lucca

Doktor Enrico Lucca se narodil v roce 1983 v italském Commo a absolvoval studia filozofie, historie a literatury na Univerzitě v Miláně (magisterská práce o básníku Edmondu Jábesovi).[9] Poté pobýval na Univerzitě v Chicagu a na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě (doktorandská práce na téma mesianismu a sekularismu v díle Geršoma Scholema).[9] Od roku 2012 působil na Hebrejské univerzitě ve Franz Rosenzweig Minerva Research Center.[9] V období let 2015 až 2017 vedl Enrico Lucca časopis Naharaim (tematika intelektuálních dějin německy mluvících Židů).[9] V rozmezí let 2016 až 2017 se Enrico Lucca zabýval postdoktorandským výzkumem na téma Historické archivy Hebrejské univerzity: německo–židovské vědění a kulturní přenos (v období od roku 1918 až do roku 1948).[9] Určitý čas přednášel na Milánské a Hebrejské univerzitě předměty s tematikou: italská literatura a němečtí židovští myslitelé.[9] V současné době (rok 2018) se Enrico Lucca intenzivně věnuje práci na rozsáhle koncipované biografické (životopisné) knize o životě a díle Hugo Bergmana.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugo Bergmann na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Samuel Hugo Bergman [online]. Katedra filosofie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a obřízce. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-14. 
  3. ↑ a b c d Bergman, Samuel Hugo (1883-1975) [online]. Židovská agentura [cit. 2010-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-13. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e 35. výročí úmrtí Hugo Bergmanna [online]. Český rozhlas, 2010-06-20 [cit. 2010-09-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ YEGAR, Moshe. Československo, sionismus, Izrael. Praha: Victoria Publishing, 1997. 235 s. ISBN 80-7187-087-0. S. 16. 
  6. ↑ Israel Prize recipients in 1954 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2010-09-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. ↑ Israel Prize recipients in 1974 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2010-09-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. ↑ Recipients of Yakir Yerushalayim award [online]. Město Jeruzalém [cit. 2010-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-17. (hebrejsky) 
  9. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o MARXOVÁ, Alice. Náš člověk v Jeuzalémě (S historikem Enricem Luccou o Hugo Bergmanovi). Roš chodeš, Věstník židovských náboženských obcí v českých zemích a na Slovensku. 04. 2018, roč. 80, čís. 5778, s. 6 až 8. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online. ISSN 68 121074 68. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj