Max Fanta

Max Fanta
Narození 2. února 1858
Libochovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 3. srpna 1925 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání vynálezce, farmaceut a podnikatel
Choť Berta Fantová
Děti Elsa dcera
Otto Fanta syn
Příbuzní Martin S. Bergmann (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Max Fanta (2. února 1858 Libochovice – 3. srpna 1925 Praha[1]) byl pražský židovský lékárník, vynálezce Fantovy misky. Nicholas Murray, autor životopisu Franze Kafky, označil Maxe Fantu za jednoho z nejvýznamnějších farmaceutů v Praze.[2]

Život

Pamětní deska Albertu Einsteinovi na pražském domě U kamenného beránka s bývalou Fantovou lékárnou

V roce 1884 se Max Fanta oženil s Bertou Sohrovou ze zámožné židovské rodiny. Její matka, Emilie Sohrová pro novomanžele zakoupila v Praze dům U kamenného beránka na Staroměstském náměstí, kde si Max Fanta zřídil lékárnu..[3] V témže domě se manželům Fantovým později narodily obě děti, Elsa (1886–1969) a Otto (1890–1940). Kromě toho zakoupila Maxova tchyně rodinám svých dcer Berty a Idy letní dům v Podbabě na předměstí Prahy.[4]

Maxova manželka Berta provozovala v jejich domě U Kamenného beránka (nazývaného podle názvu lékárny i U bílého jednorožce) na přelomu 19. a 20. století literární a kulturní salon. Podle Stacha měl být Max Fanta při těchto setkáních často spíše zamlklý a duchem nepřítomný.[3] Scházely se zde významné osobnosti tehdejší Prahy, od roku 1903 tu býval častým hostem Franz Kafka, kterého přivedl Felix Weltsch.[5] Mezi další hosty patřili Max Brod, Franz Werfel, či Samuel Hugo Bergmann, přítel Franze Kafky z dob studií, za něhož se v roce 1908 vdala dcera Fantových, Elsa. Dále zde bývali např. antroposof Rudolf Steiner, filosof Christian von Ehrenfels. V letech 1911–1912 zde Albert Einstein hrával na housle duety s klavíristkou Otýlií Nagelovou. Einsteinovým návštěvám je věnována pamětní deska s reliéfem fyzikovy hlavy.

Farmaceutické vynálezy

Moderní verze skleněné Fantovy misky

Ke zjednodušení výroby mastí a krémů zkonstruoval Max Fanta, po něm pojmenovanou a dosud používanou Fantovu misku. Kvůli možné kontaminaci jinými léčivy jsou tyto misky zhotoveny z melaminových pryskyřic, či stále častěji z ušlechtilé oceli nebo ze skla.[6]

Tuto „novou třecí misku pro receptury“ si nechal roku 1903 v Praze patentovat.[7][8] V roce 1904 byly představeny v časopise Vierteljahresschrift für praktische Pharmazie Německého sdružení lékárníků jak Fantova miska, tak Fantův sterilizovaný solný roztok Serum anorganicum Truneček[ujasnit] k podkožnímu užití při arterioskleróze.[9]

Odkazy

Literatura

  • Else Bergmannová: Familiengeschichte. Manuskript, Tel Aviv, konec 40. let. Výbor z: Albert Lichtblau (vyd.): Als hätten wir dazugehört. Wien: Böhlau, 1999, str. 397–417.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Fanta na německé Wikipedii.

  1. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Archivováno 2. 7. 2020 na Wayback Machine. židovské náboženské obce v Praze
  2. ↑ Nicholas Murray: Kafka. Yale University Press, 2004. ISBN 978-0-300-10631-2. Str. 58.
  3. ↑ a b Reiner Stach: Kafka: Die frühen Jahre. Nakl. S. Fischer, 2014. ISBN 978-3-10-403158-3.
  4. ↑ Wilma Iggers: Frauenleben in Prag: Ethnische Vielfalt und kultureller Wandel seit dem 18. Jahrhundert. Nakl. Böhlau, Wien 2000. ISBN 978-3-205-98759-8. Str. 415.
  5. ↑ Peter-André Alt: Franz Kafka: Der ewige Sohn. Eine Biographie. C.H.Beck, 2008. ISBN 978-3-406-57535-8. Str. 118.
  6. ↑ Benjamin Wessinger: Resolution der Pharmazieräte: Das Ende der Melamin-Fantaschalen? In: Deutsche Apotheker Zeitung, 17. listopadu 2014.
  7. ↑ Pharmazeutische Zentralhalle für Deutschland (sv. 44). T. Steinkopff., 1903. Str. 341.
  8. ↑ Kaiserliches Patentamt (vyd.): Patentblatt (sv. 30, díl 1). C. Heymanns Verlag, 1906. Str. 398.
  9. ↑ Deutscher Apotheker-Verein: Vierteljahresschrift für praktische Pharmazie (sv. 1). 1904. Str. 143 bzw. Str. 176.

Externí odkazy

Zdroj