SMS Scharnhorst

SMS Scharnhorst
Základní údaje
Typ	pancéřový křižník
Třída	Scharnhorst
Jméno podle	Gerhard von Scharnhorst
Objednána	1905
Zahájení stavby	22. března 1905
Spuštěna na vodu	23. března 1906
Uvedena do služby	24. října 1907
Osud	potopen v bitvě u Falklandských ostrovů
Souřadnice	54°40′0″ j. š., 55°51′0″ z. d.
Takticko-technická data
Výtlak	12 985 t
Délka	144,6 m
Šířka	21,6 m
Ponor	8,37 m
Pohon	tři parní stroje s trojčitou expanzí 19 000 kW; 26 000 ihp
Palivo	uhlí
Rychlost	22,5 uzlu (42 km/h)
Dosah	4800 nám. mil
Posádka	52 důstojníků 788 námořníků
Pancíř	paluba 55mm boky až 150mm velitelská věž 170mm
Výzbroj	8× 210mm 6× 150mm 18× 88mm 4× 450mm torpédomet

SMS Scharnhorst byl pancéřový křižník německého císařského námořnictva stejnojmenné třídy. Byl dokončen v říjnu 1907 v loděnicích Blohm & Voss. Projekt byl větší, rychlejší a lépe vyzbrojený než předcházející třída Roon s podobným pancéřováním. Scharnhorst a jeho sesterská loď Gneisenau byly v první světové válce součástí německé Východoasijské eskadry admirála von Spee. Nejprve na hlavu porazily britskou eskadru v bitvě u Coronelu, aby už o měsíc později byly oba potopeny v bitvě u Falklandských ostrovů.

Konstrukce

Výtlak 137 metrů dlouhého plavidla činil 11 600 t. K jeho provozu bylo třeba 765členné posádky. Hlavní výzbroj lodí tak tvořilo osm 210mm kanónů (o čtyři více než u předchozí třídy Roon), z nichž čtyři z nich byly ve dvou dvouhlavňových věžích a čtyři v kasematech. Sekundární ráži představovalo šest 150mm kanónů v kasematech. Lodě dále nesly osmnáct 88mm kanónů a čtyři torpédomety ráže 450mm.^[1] Pancéřován byl bočním pancéřovým pásem o síle 150mm a pancéřovou palubu o síle 55mm. Rovněž velitelská věž byla chráněna, tentokrát pancířem o síle 170mm. Scharnhorst poháněly tři trojexpanzní parní stroje o výkonu 19000 kW, roztáčející trojici lodních šroubů. Nejvyšší rychlost dosahovala rychlost 23,5 uzlu. Operační radius byl 4800 námořních míl při rychlost okolo 14 uzlů.^[2]

Osud

Scharnhorst byla vlajkovou lodí německé Východoasijské eskadry viceadmirála von Spee. Eskadra se 1. listopadu 1914 střetla v bitvě u Coronelu s britskou eskadrou, kterou jednoznačně porazila. Scharnhorst v bitvě potopil britský pancéřový křižník HMS Good Hope. Britové poté do oblasti vyslali mnohem větší síly a se Speeovou eskadrou se znovu střetli v bitvě u Falkland, ve které měly naopak převahu oni. Scharnhorst byl ve střetnutí potopen palbou britských bitevních křižníků HMS Invincible a HMS Inflexible během svého pokusu krýt ústup německých lehkých křižníků. Zahynula celá posádka včetně velitele eskadry admirála von Spee.^[3]

Nález vraku

Dne 4. prosince 2019 byl zachovalý vrak Scharnhorstu objeven pracovníky společnosti Maritime Heritage Trust, která usiluje o lokalizace vraků všech plavidel potopených v bitvě u Falkland. První neúspěšný pokus o jeho lokalizaci přitom proběhl už v prosinci 2014. Roku 2019 bylo hledání obnoveno pomocí plavidla Seabed Constructor vybaveného čtyřmi podmořskými drony. Vrak byl, po třech dnech pátrání, objeven 98 námořních mil jihovýchodně od Port Stanley v hloubce 1610 metrů.^[4]

• 
  Hlavní dělová věž Scharnhorstu s kanóny ráže 210mm
• 
  Diagram pancéřových křížníků třídy Scharnhorst - (Janes 1914). Rozměry jsou udány v palcích a stopách.
• 
  Speeova eskadra opouští, krátce po bitvě u Coronelu, chilský přístav Valparaíso. Eskadru vedou oba pancéřové křižníky, nacházející se vlevo vzadu.

Odkazy

Reference

Literatura

• HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 

Související články

• Seznam válečných lodí ztracených během první světové války

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu SMS Scharnhorst na Wikimedia Commons

Zdroj