Süchbátarský ajmag
Süchbátarský ajmag | |
---|---|
![]() | |
![]() znak ![]() vlajka | |
Geografie | |
Hlavní město | Barún-Urt |
Souřadnice | 46°41′ s. š., 113°17′ v. d. |
Rozloha | 82 287,1 km² |
Časové pásmo | UTC+08:00 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 59 034 (2015) |
Hustota zalidnění | 0,7 obyv./km² |
Správa regionu | |
Stát | ![]() |
Vznik | 1942 |
Mezinárodní identifikace | |
ISO 3166-2 | MN-051 |
Telefonní předvolba | 0151 |
Označení vozidel | СҮ_ |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Süchbátarský ajmag (mongolsky Сүхбаатар аймаг) je jedním z 21 ajmagů v Mongolsku. Nachází se v jihovýchodní části země, sousedí s Čínou, Východogobijským ajmagem, Chentijským ajmagem a Východním ajmagem a jeho hranice měří 1 340 km. Ajmag má rozlohu 82 287 km².
Geografie
Ajmag byl vytvořen 20. února 1943 a pojmenován na počest Damdina Süchbátara.[1] Podle sčítání z roku 2022 žije na jeho území 65 000 obyvatel, z nichž většinu tvoří Darigangové. Hlavním městem je Barún-Urt. Ajmag je rozdělen na třináct somonů: Asgat, Barún-Urt, Bajandelger, Dariganga, Erdenecagán, Halzan, Mönchchín, Naran, Ongon, Süchbátar, Tümencogt, Tüvšinširee a Úlbajan.
Krajinu tvoří převážně kopcovitá step, na území ajmagu zasahuje také poušť Gobi.[2] Nacházejí se zde více než dvě stovky vyhaslých sopek, nejvyšším vrcholem je Šilijn Bogd (1 778 m n. m.). Jezero Ganga núr je chráněno jako významné ptačí území. Step obývají dzereni, vlci a korsakové, v horských oblastech žije argali altajský. Časté jsou zde nálezy zkamenělin.
Hospodářství
Süchbátarský ajmag patří k nejchudším částem Mongolska, hrubý domácí produkt činí 200 miliard dolarů. Obyvatelé se živí převážně pastevectvím, těží se zde uhlí a zinek. V regionu chybějí zpevněné cesty, doprava je možná jen na koni nebo v terénním automobilu.
Oblast je spojena s legendární postavou Toroje, zvaného „mongolský Robin Hood“.[3]Erdenemandal byl proslulý díky budhistickému klášteru, který byl zrušen za komunistického režimu.
Reference
- ↑ About Mongolia [online]. Montsame [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sukhbaatar [online]. Mongolia Guide [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sukhbaatar Province [online]. Escape to Mongolia [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Süchbátarský ajmag na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky