Síran zinečnatý

Síran zinečnatý
Obecné
Systematický název Síran zinečnatý
Triviální název bílá skalice
Ostatní názvy bílý vitriol
Anglický název Zinc sulfate
Německý název Zinksulfat
Sumární vzorec ZnSO4
Vzhled bílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 7733-02-0
7446-19-7 (monohydrát)
13986-24-8 (hexahydrát)
7446-20-0 (heptahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 231-793-3
PubChem 24424
ChEBI 35176
UN kód 3077
Číslo RTECS ZH5260000
Vlastnosti
Molární hmotnost 161,45 g/mol
179,47 g/mol (monohydrát)
269,55 g/mol (hexahydrát)
287,56 g/mol (heptahydrát)
Teplota rozkladu 600 °C
Teplota dehydratace 280 °C (- H2O, monohydrát)
70 °C (-5 H2O, hexahydrát)
280 °C (-7 H2O, heptahydrát)
Hustota 3,546 g/cm³
3,195 g/cm³ (monohydrát)
2,053 g/cm³ (hexahydrát)
1,957 g/cm³ (heptahydrát)
Index lomu nDa= 1,658
nDb= 1,669
nDc= 1,770
heptahydrát
nDa= 1,456 8
nDb= 1,480 1
nDc= 1,484 5
Tvrdost 2–2,5 (heptahydrát)
Rozpustnost ve vodě 41,5 g/100 g (0 °C)
47,5 g/100 g (10 °C)
54,1 g/100 g (20 °C)
58,0 g/100 g (25 °C)
62,1 g/100 g (30 °C)
70,4 g/100 g (40 °C)
74,8 g/100 g (60 °C)
67,2 g/100 g (80 °C)
60,5 g/100 g (100 °C)
monohydrát
91,60 g/100 g (50 °C)
87,84 g/100 g (60 °C)
75,81 g/100 gl (90 °C)
71,80 g/100 g (100 °C)
hexahydrát
215,45 g/100 g (38 °C)
221,78 g/100 g (40 °C)
255,80 g/100 g (48 °C)
heptahydrát
107,51 g/100 g (0 °C)
165,63 g/100 g (20 °C)
341,8 g/100 g (50 °C)
390,1 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
0,485 g/100 g (15 °C)
0,408 g/100 g (35 °C)
ethanol
0,038 g/100 g (15 °C)
0,029 g/100 g (35 °C)
glycerol
Relativní permitivita εr 6,20
Měrná magnetická susceptibilita −4,046×10−6 cm3g−1
−6,26×10−6 cm3g−1(heptahydrát)
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná
jednoklonná (monohydrát)
jednoklonná (hexahydrát)
kosočtverečná (heptahydrát)
Hrana krystalové mřížky a= 858,8 pm
b= 674 pm
c= 477 pm
hexahydrát
a= 995 pm
b= 705 pm
c= 240 pm
β=98°12´
heptahydrát
a= 1 178 pm
b= 1 205 pm
c= 682,2 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −982,8 kJ/mol
−1 304,5 kJ/mol (monohydrát)
−2 777,5 kJ/mol (hexahydrát)
−3 077,8 kJ/mol (heptahydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp −497,6 J/g
62,3 J/g (heptahydrát)
Standardní molární entropie S° 119,7 J K−1 mol−1
138,5 J K−1 mol−1 (monohydrát)
363,6 J K−1 mol−1 (hexahydrát)
388,7 J K−1 mol−1 (heptahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −874,4 kJ/mol
−1 132,1 kJ/mol (monohydrát)
−2 324,8 kJ/mol (hexahydrát)
−2 563,1 kJ/mol (heptahydrát)
Izobarické měrné teplo cp 0,614 J K−1 g−1
1,327 J K−1 g−1 (hexahydrát)
1,333 J K−1 g−1 (heptahydrát)
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R22, R41, R50/53
S-věty (S2), S22, S26, S39, S46, S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Síran zinečnatý ZnSO4 je chemická sloučenina, která krystaluje ze svých roztoků nejčastěji jako heptahydrát (ZnSO4·7 H2O), který je znám také pod triviálním názvem bílá skalice, dříve i jako bílý vitriol. Je to bezbarvá krystalická látka, která na vzduchu zvětrává – ztrácí vodu. V přírodě se nachází v podobě anhydridu jako minerál zinkosit a heptahydrátu jako minerál goslarit.

Výroba

Síran zinečnatý se připravuje rozpouštěním zinku Zn, oxidu zinečnatého ZnO nebo hydroxidu zinečnatého Zn(OH)2 ve zředěné kyselině sírové (viz rovnice níže). Z roztoku ZnSO4 poté krystalizuje jako heptahydrát.

Použití

Tato látka je technicky nejdůležitější vyráběná zinečnatá sůl.

Slouží jako:

  • konzervační činidlo k impregnaci dřeva
  • součást barviv pro potisk tkanin
  • součást elektrolytu pro galvanické pokovování
  • výchozí látka pro výrobu dalších zinečnatých sloučenin
  • látka k výrobě litoponu (bílý pigment)
  • bezvodý ZnSO4 se přidává do zvířecích krmiv k doplnění zinku

Velmi zředěného vodného roztoku této soli se využívá jako emetika, adstringentního (stahující) a dezinfekčního prostředku (např. v očním lékařství).

Reference

  1. a b Zinc sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Zdroj