Sámo

Sámo
vládce „Sámovy říše“
„Rex Sclavorum“ („král Slovanů“)
Portrét
Domnělé vyobrazení Sáma v rotundě svaté Kateřiny
Doba vlády 623?–658/661?
Náboženství pohan
Narození 600?
Schongau
Úmrtí 658–661?
Potomci Moravod
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sámo (latinsky Samois,[1]řecky Σάμο, v cyrilici Само/Шамо; † 658 – 661) byl vládce kmenového svazu Slovanů existujícího v 7. století a označovaného jako Sámova říše. O jeho životě a osobnosti je jen velmi málo dokladů, latinsky psané zprávy o něm se nacházejí především ve 48. kapitole Fredegarovy kroniky, ale také ve spisu o pokřtění Bavorů a Karantánců. Sjednotil slovanské kmeny k obraně proti Avarům a Frankům. Svými válečnými a vůdcovskými dovednostmi si získal mezi Slovany vysoké postavení a nakonec pod jeho vedením vznikla jakási „říše“ – tedy Sámova říše, popřípadě Sámův kmenový svaz. Slovanské kmeny pak roku 631 zvítězily i v bitvě u Wogastisburgu proti franskému králi Dagobertovi I. Po Sámově smrti se ale jeho říše pravděpodobně rozpadla.[2]

Původ

Podle Fredegara byl Sámo původně franský kupec z „kraje senonského“ (latinsky pago Sennonago), který měl roku 623 přijít i s dalšími kupci ke „Slovanům zvaným Vinidové“. Fredegar ho ve své kronice popisuje výrazem „národností Frank“, maje možná na mysli místo narození, nikoli etnický původ. Mohl tedy pocházet ze svébských Semnonů,[3] galských Senonů, nebo jako alpský Karantánec či dalmatský Chorvat[4] na se(m)nonském území působit. (V „pago Sennonago“ byla někdy viděna přímo města Sens, Soignies a další.) Někteří usuzují – podle jména – i na židovský původ.[5][6]

Již zmíněný salcburský traktát Spis o pokřtění Bavorů a Karantánců (Korutanců), který je anonymní a pochází z 9. století, se o Sámovi zmiňuje jako o „Slovanovi“ a „vévodovi“, který vládl v Korutanech.[7][8][9]. Někdy bývá mylně označován za krále. Ve Fredegarově kronice se píše, že si ho Slované za krále vyvolili.[10] I v jiných pramenech franské provenience však bývají kmenová knížata (latinsky dux) někdy považována za krále (latinsky rex).[10] Sámo je ve Fredegarově kronice označován za pohana, ačkoliv Frankové přijali křesťanství už kolem roku 496.

Jméno

Existuje podobnost s hebrejským jménem Samuel.[6] Jméno Samo je nicméně též variantou Zena/Jana;[11][12] různé teoretické obdoby (Sanomír/Samomír, Samoslav,[13] Samohrd,[14] Záboj[15] aj.), třebaže často odmítnuty jako neprůkazné,[16] jsou pak již zřetelně slovanské.[13] Lze uvažovat i zkomolený zápis podobného jména (např. Sávo, Sarbo).[17][18] Objevily se i názory, že jde o pouhé vyjádření národnosti (Suavo),[19] nebo panovnického titulu.[20]

Sámova říše

Pravděpodobná poloha Sámovy říše
     Oblasti, jež byly pod Sámovou kontrolou
     Oblasti, jež pravděpodobně mohly spadat pod Sámovu vládu
Podrobnější informace naleznete v článku Sámova říše.

Část Slovanů žijících na území dnešní České republiky, především na jižní Moravě, byla po řadu let vystavena loupeživým nájezdům a násilnostem Avarů, jejichž říše se rozkládala v dnešním Maďarsku. Sámo přišel se svým silně ozbrojeným doprovodem ve čtyřicátém roce panování franského krále Chlothara II., tedy v letech 623 až 624, právě v době, kdy vypukla slovanská vzpoura proti Avarům. Důvodem jeho příchodu byla pravděpodobně snaha ochránit vlastní obchodní zájmy ohrožené válečným konfliktem.

„ Ve čtyřicátém roce Chlotharova panování spojil se člověk jménem Sámo, národností Frank z kraje Sennonago, s větším počtem kupců a vydal se ke Slovanům, příjmím Venedům, aby provozovali obchod. Slované počali již tehdy povstávat proti Avarům, příjmím Hunům, a proti jejich králi Chákánovi.[9] “
— Historia Francorum

Sámo se přidal na stranu Slovanů a společně podnikli výpad proti Avarům. Ve vítězném boji údajně prokázal takovou statečnost a velitelskou dovednost, že byl zvolen za krále. Není známa přesnější poloha nebo rozsah Sámova kmenového svazu, ale pravděpodobně zaujímal dnešní Čechy a Moravu a zasahoval až na území severozápadně od Čech osídlené polabskými a posálskými Srby[21]. Záznamy franského kronikáře Fredegara popisují další vývoj těmito slovy:[21]

Za jeho vlády svedli Vinidové mnoho bojů s Huny a díky jeho rozvaze a schopnosti Huny vždy přemohou. Samo měl dvanáct manželek z rodu Vinidů a měl od nich dvaadvacet synů a patnáct dcer.

Bitva u Wogastisburgu

Sámova socha na vrchu Náklo
Podrobnější informace naleznete v článku Bitva u Wogastisburgu.

Později se Sámovi Slované dostali do konfliktu s franskou říší. Její vládce Dagobert I. chtěl rozšířit svou vládu dále na východ a napadl slovanská území pod záminkou pomsty za násilí údajně spáchané na franských kupcích. Dagobert I. byl v roce 631 poražen v bitvě u slovanského hradiště Wogastisburgu. Bitva probíhala tři dny. Nebojovalo se nepřetržitě, spíše to byly dny opakovaných pokusů dobýt slovanskou pevnost.[22] Přesné místo, kde se pevnost Wogatisburg nacházela, není známo a dodnes se po něm pátrá. Jedním z mnoha míst, kde pevnost Wogastisburg mohla stát, je hradiště Rubín na Podbořansku.[23][24]

Rozpad říše

Sámo zemřel pravděpodobně mezi roky 658[25] až 661[26]. O dalším vývoji jeho říše, která nebyla skutečným státním útvarem s pevnou organizací, není nic známo. Předpokládá se, že slovanské kmeny se od sebe opět oddělily a vyvíjely se samostatně. Hlavním cílem kmenového svazu bylo sjednotit Slovany k obraně proti Avarům a Frankům a usnadnit jejich kořistnické výpravy proti sousedům. Jakmile avarské a také franské nebezpečí pominulo, svaz se rozpadl.

Pozdní prameny uvádějí jako Sámova pokračovatele jeho údajného syna Moravoda. Ten ovládal snad jen území dnešní Moravy a jeho rod měl navazovat na historické Mojmírovce. Historikové toto však jednoznačně zpochybňují, jelikož jde o barokní záznamy Tomáše Pěšiny z Čechorodu a Gelasia Dobnera, kteří se inspirovali dynastickým mýtem v Čechách.

Korutanští jmenovci

V roce 773 se připomíná kníže Sámo,[27] který se – společně se čtyřmi dalšími pohanskými vévody (Drochus, Henricus, Hermannus Aurelius, Theodorus)[28] ze Slovinského Hradce[29] – postavil salcburskému biskupu Virgilovi a korutanským knížatům Waltunkovi (Valdungus), Karastovi (Carastus) a Chitomarovi, podřízeným Bavorskému vévodství, v povstání na Gosposvetském poli (Maria Saal).[30] Rebelie, vedená (mužem s ne zcela slovanským jménem[31]) Hermannem Aureliem,[28] byla poražena a pohanští vévodové zabiti. Nic nepomohlo, že dřívějším salcburským biskupem byl (Sámův) téměř jmenovec Samolus († 680).[32]

Odkazy

Reference

  1. ↑ REICHART, Albert. Breviarium Historiae Carinthiacæ Res Memoratv Dignas Continens. [s.l.]: [s.n.], 1675. Dostupné online. S. 26. 
  2. ↑ Panovníci českých zemí : kompletní přehled : knížata, králové, prezidenti. Praha: Fragment, 2015. ISBN 978-80-253-2135-5. Kapitola Sámo. 
  3. ↑ KOS, Franc. Gradivo za zgodovino Slovencev v srednjem veku. [s.l.]: [s.n.], 1902. Dostupné online. S. 195. 
  4. ↑ ŠIŠIĆ, Ferdo. Geshichte der Kroaten. [s.l.]: [s.n.], 1917. Dostupné online. S. 97. 
  5. ↑ Lutovský, Profantová 1995, s. 26.
  6. ↑ a b Měřínský 2002, s. 195.
  7. ↑ Magnae Moraviae fontes historici = Prameny k dějinám Velké Moravy. 2. vyd. Svazek I. Annales et chronicae. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 423 s. ISBN 978-80-254-1780-5. S. 16. 
  8. ↑ SKUTIL, Jan. Obraz českých zemí ve franckých análech ze 7. do poloviny 9. století. In: Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity. Brno: Filozofická fakulta Brněnské univerzity Dostupné online.
  9. ↑ a b Měřínský 2002, s. 192.
  10. ↑ a b Lutovský, Profantová 1995, s. 30.
  11. ↑ CARDUCCI, Giosuè. Rerum italicarum scriptores: pt. 1. Chronica per extensum descripta. [s.l.]: [s.n.], 1728. Dostupné online. S. 581. 
  12. ↑ PARK, Roswell. A Hand-Book for American Travellers in Europe, etc., Díl 1. [s.l.]: [s.n.], 1853. Dostupné online. S. 191. 
  13. ↑ a b HOLLÝ, Ján. Básňe Gana Hollého widané od Spolku milowňíkow reči a literaturi slowenskég. We štiroch zwazkoch, Svazky 2–3. [s.l.]: [s.n.], 1841. Dostupné online. S. 154. 
  14. ↑ CZERNIN Z CHUDENIC, Eugen Karel. Památky archeologické. Monuments archéologiques, Svazky 5–6. [s.l.]: [s.n.], 1853. Dostupné online. S. 58. 
  15. ↑ FRIČ, Josef Václav. La Bohême historique, pittoresque & littéraire. [s.l.]: [s.n.], 1867. Dostupné online. S. 465. 
  16. ↑ HUDEC, Ján. Marcus Aurelius pri Hrone, Kupec a kráľ Samo, Mojmír II.. [s.l.]: [s.n.], 1988. Dostupné online. S. 173. 
  17. ↑ ŠEMBERA, Alois Vojtěch. Dějiny řeči a literatury Československé. [s.l.]: [s.n.], 1858. Dostupné online. S. 174. 
  18. ↑ MILOJEVIĆ, Miloš S. Odlomci istorije Srba i srpskih-jugoslavenskih-zemalja u Turskoj i Austriji. [s.l.]: [s.n.], 1872. Dostupné online. S. 52. 
  19. ↑ MILANOVIĆ, Miodrag. Wandale, niesprawiedliwie oskarżeni [online]. 2019. Dostupné online. 
  20. ↑ Lutovský, Profantová 1995, s. 25.
  21. ↑ a b Lutovský, Profantová 1995, s. 33.
  22. ↑ Lutovský, Profantová 1995, s. 67.
  23. ↑ Lutovský, Profantová 1995, s. 81–83.
  24. ↑ Měřínský 2002, s. 209–219.
  25. ↑ Lutovský, Profantová 1995, s. 32.
  26. ↑ Měřínský 2002, s. 196.
  27. ↑ CAESAR, Aquilin Julius. Beschreibung des Herzogthums Steyermark, Svazek 7. [s.l.]: [s.n.], 1773. Dostupné online. S. 470. 
  28. ↑ a b MIHELI, Darja. Die Christianisierung Karantaniens in den Augen der Historiker des 15.-18. Jahrhunderts [online]. e-periodica.ch, 2005 [cit. 2023-05-29]. Dostupné online. 
  29. ↑ RAJŠP, Vincenc. Melikov zbornik. [s.l.]: [s.n.], 2001. Dostupné online. S. 213. 
  30. ↑ MARN, Josip. Jezičnik, Svazek 21. [s.l.]: [s.n.], 1883. Dostupné online. S. 19. 
  31. ↑ Kärntnerische Zeitschrift, Svazek 4. [s.l.]: [s.n.], 1823. Dostupné online. S. 35. 
  32. ↑ WION, Arnold. Lignum vitae, Historÿ des gantzen Ordens S. Benedicti. [s.l.]: [s.n.], 1608. Dostupné online. S. 258. 

Literatura

Prameny

  • Dějiny českého státu v dokumentech. Příprava vydání Zdeněk Veselý. 3., aktualizované vyd. Praha: Professional Publishing, 2012. 882 s. ISBN 978-80-7431-064-5. 
  • Fredegarii et aliorum Chronica. Příprava vydání Bruno Krutsch. Hannover: Impensis Bibliopolii Hahniani, 1888. (Monumenta Germaniae Historica. Scriptorum rerum Merovingicarum; sv. 2). Kniha IV., kapitola 48, 58, 68, 72. (latinsky) 
  • Naše národní minulost v dokumentech : chrestomatie k dějinám Československa. 1. díl, (Do zrušení nevolnictví). Příprava vydání Václav Husa; překlad Zdeněk Šimeček. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 563 s. S. 11–12. 

Sekundární literatura

  • AVENARIUS, Alexander. Avary i slavjane. "Deržava Samo". In: Ranne-feodal'nyje gosudarstva i narodnosti (južnyje i zapadnyje slavjane VI-XIIvv.). Moskva: Nauka, 1991. ISBN 5-02-010032-3. S. 26–37. (rusky)
  • AVENARIUS, Alexander. Samova ríša a Slovensko. Súčasný stav poznania. In: MARSINA, Richard. Nitra v slovenských dejinách: Zborník príspevkov z vedeckej konferencie pri príležitosti 750. výročia udelenia základných mestských výsad Nitre. Martin: Matica slovenská, 2002. ISBN 80-7090-625-1. S. 41–44. (slovensky)
  • BERANOVÁ, Magdaléna. Slované. 2., přepracované vyd. Praha: Libri, 2000. 311 s. ISBN 80-7277-022-5. 
  • BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české, svazek I. Do roku 1197. Praha: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 154-163. 
  • BRACHMANN, Hansjürgen. Als aber die Austrasier das castrum Wogastisburc belagerten…(Fredegar IV, 68). Onomastica Slavogermanica. 1990, roč. 19, s. 17–33. ISSN 0474-1471. (německy) 
  • CURTA, Florin. Slavs in Fredegar and Paul the Deacon: medievel gens or „scourge of God“?. Early medieval Europe. 1997, roč. 6, s. 141–167. ISSN 1468-0254. (anglicky) 
  • EGGERS, Martin. Samo - "Der erste König der Slawen". Eine kritische Forschungsübersicht. Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Böhmischen Länder. 2001, roč. 42, čís. 1, s. 62–83. ISSN 0523-8587. (německy) 
  • CHARVÁT, Petr. Co přijel Sámo kupovat do Čech?. Muzejní a vlastivědná práce. Časopis Společnosti přátel starožitností. 1993, roč. 31, čís. 2, s. 111–112. ISSN 1210-924X. 
  • CHARVÁT, Petr. Franský kupec Samo a sásánovský zábor Arábie. Archeologické rozhledy. 2002, roč. 54, čís. 4, s. 903–907. ISSN 0323-1267. 
  • KUNSTMANN, Heinrich. Über die Herkunft Samos. Die Welt der Slaven. 1980, roč. 25, s. 293–313. (německy) 
  • LABUDA, Gerard. Pierwsze państwo Słowiańskie : państwo Samona. Poznań: Księgarnia Akademicka, 1949. 357 s. (polsky) 
  • LUTOVSKÝ, Michal. Sámova říše. Historický obzor. 1990, roč. 1, čís. 3, s. 85–89. ISSN 1210-6097. 
  • LUTOVSKÝ, Michal; PROFANTOVÁ, Naďa. Sámova říše. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 89 s. ISBN 80-200-0420-3. 
  • MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu, I. díl. 2., opravené vyd. Praha: Libri, 2002. 564 s. ISBN 978-80-7277-407-4. S. 191-221. 
  • PAVLICA, Tomáš. Ještě k problému lokalizace hradiště Wogastisburg. In: Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. Filozofická fakulta, 1995. Svazek 153. S. 121–133.
  • POHL, Walter. Die Awaren. Ein Steppenvolk in Mitteleuropa 567-822 n. Chr.. München: C. H. Beck, 1988. 529 s. ISBN 9783406333309. S. 256-261. 
  • SCHÜTZ, Joseph. Fredegar über Wenden und Slawen. Jahrbuch für fränkische Landesforschung. 1992, roč. 52, s. 45–59. ISSN 0446-3943. (německy) 
  • Přemyslovci. Budování českého státu. Příprava vydání Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 880 s. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 69-70. 
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 384 s. ISBN 80-7106-482-3. S. 27-30. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj