Ruměnice pospolná

Ruměnice pospolná
	Ruměnice pospolná
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	šestinozí (Hexapoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Řád	polokřídlí (Hemiptera);
Podřád	ploštice (Heteroptera);
Čeleď	ruměnicovití (Pyrrhocoridae);
Rod	ruměnice (Pyrrhocoris);
Binomické jméno
	Pyrrhocoris apterus; L., 1758
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus), starším názvem ruměnice bezkřídlá – apterus znamená „bezkřídlý“) je ve střední Evropě hojně rozšířený druh ploštice. Dorůstá velikosti okolo 1 cm a živí se sáním semen rostlin, mrtvých živočichů či vajíček hmyzu. Velmi často se vyskytuje ve větších skupinách.

Popis

Ruměnice měří 10-12 mm. Má oválný obrys těla s nápadnou černo-červenou kresbou. Křídla většinou nejsou plně vyvinutá. Nohy jsou černé. Při bedlivějším pozorování lze zjistit, že každá ruměnice je v drobných detailech odlišná. Kresba a velikost skvrn na červeném podkladě se mírně mění. Její výrazné a kontrastní zbarvení ji chrání před nepřáteli – ptáky. Dává najevo, že není jedlá a to ji ochraňuje.^[1]

Saje převážně rostlinné šťávy. Hlavní složkou stravy jsou především plody lípy – semena pokrytá sladkými šťávami.

Rozmnožování a životní cyklus

Samičky k sobě vábí samce sexuálně přitažlivými sekrety (feromony). Může se stát, že páření trvá celý den. Svá vajíčka klade samička do vlhké půdy, do štěrbin kůry, pod listí a mech. Ruměnice lze pozorovat až do pozdního podzimu. Přezimují dospělí jedinci. Žlázy larev produkují jako u jiných ploštic typicky páchnoucí sekret sloužící k odstrašení nepřítele.^[2]^[3]^[4]

Výskyt

Jde o druh, který je velmi rozšířený v Evropě, severní Africe, severní Asii a Střední Americe. Ve světě žije 400 druhů ruměnicovitých, z toho pouze dva v České republice. Vyskytuje se od dubna do září.^[5]

Jedná se o velmi společenský druh. Již od časného jara se objevuje (vyhřívá) v houfech u zdí či pat stromů. Vyskytuje se v parcích, alejích s akáty nebo kaštany, na hřbitovech. Ve velkém počtu žije na lípách, občas i na akátech nebo tam, kde kvete sléz. Přestože jim sluneční svit nevadí, dávají raději přednost stinným místům.

Galerie

Odkazy

Reference

↑ Felix, J.; Hísek, K.: Naší přírodou krok za krokem Zvířata. ISBN 80-00-00264-7, str. 46
↑ http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=682
↑ Archivovaná kopie. www.rendy.eu [online]. [cit. 2008-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-14.
↑ Archivovaná kopie. encyklopedie.seznam.cz [online]. [cit. 2008-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-24.
↑ Větrovská, T. (překlad): Svět zvířat kolem nás. ISBN 80-85805-62-6, str. 310