Rudolfínské tabulky

Rudolfínské tabulky (latinsky: Tabulae Rudolphinae) zahrnují hvězdný katalog a planetární tabulky, které v roce 1627 publikoval Johannes Kepler na základě dat shromážděných Tychem Brahem (1546–1601). Tabulky nesou jméno na památku Rudolfa II., císaře Svaté říše římské, v jehož službách Brahe i Kepler na tomto díle začali pracovat. Hlavním účelem Rudolfínských tabulek bylo umožnit výpočet poloh tehdy známých planet Sluneční soustavy, a byly podstatně přesnější než předchozí tabulky tohoto druhu.

Hvězdné tabulky byly vytvářeny po mnoho staletí a sloužily k určení polohy planet vzhledem k pevným hvězdám (zejména k dvanácti souhvězdím používaným v astrologii) k určitému datu za účelem sestavení horoskopu. Až do konce 16. století byly nejrozšířenější Alfonzínské tabulky, poprvé vytvořené ve 13. století a později pravidelně aktualizované. Tyto tabulky vycházely z Ptolemaiova geocentrického modelu Sluneční soustavy. Ačkoli nebyly příliš přesné, nebyla k dispozici lepší alternativa, a proto se nadále používaly.

V roce 1551, po vydání O obězích nebeských sfér od Mikuláše Koperníka, vytvořil Erasmus Reinhold Prutenské tabulky, které vycházely z heliocentrického modelu Sluneční soustavy, ale nebyly přesnější než tabulky předchozí.

Pozorování, která tvoří základ Rudolfínských tabulek, provedl Tycho Brahe a jeho tým. Braheho měření byla mnohem přesnější než ta, která byla k dispozici dříve.^[1] Pracoval s propracovanými přístroji, aby určil přesné polohy planet a hvězd na obloze, ale neměl k dispozici dalekohled.

Brahe byl podporován dánským králem Frederikem II. a v letech 1576–1596 si vybudoval observatoř na ostrově Hven. Po králově smrti se Brahe přestěhoval do Prahy, kde se stal císařským dvorním astronomem císaře Rudolfa II. V roce 1600 se k němu připojil Johannes Kepler a Rudolf jim zadal úkol publikovat tabulky. Zatímco Tycho Brahe zastával geo-heliocentrický model Sluneční soustavy, v němž se Slunce a Měsíc otáčejí kolem Země a planety kolem Slunce, Kepler prosazoval Koperníkovský heliocentrický model.

Když Tycho Brahe v roce 1601 zemřel, Kepler se stal císařským dvorním matematikem. Při studiu Braheho dat objevil tři zákony pohybu planet, které publikoval v letech 1609 a 1619. Císař Rudolf zemřel v roce 1612 a Kepler poté opustil Prahu.

Na vydání Rudolfínských tabulek se čekalo mnoho let – žádosti o jejich zveřejnění dorazily dokonce až z Indie a od jezuitů v Číně.^[2] Kromě vnějších překážek se do projektu dlouho nechtěl pustit ani samotný Kepler, neboť šlo o obrovsky náročný podnik, vyžadující nekonečné a úmorné výpočty. V dopise benátskému korespondentovi, který netrpělivě vyzvídal po tabulkách, napsal:

„Prosím vás, přátelé moji, neodsuzujte mě úplně k běhání v matematickém kole otroků, nechte mi trochu času na filozofické úvahy, které jsou mým jediným potěšením.“^[2]

Tabulky byly nakonec dokončeny ke konci roku 1623.

Při snaze zajistit financování tisku tabulek se Kepler nejprve pokusil vymoci dlužné částky, které mu měl vyplatit císař Rudolf. Z císařského dvora ve Vídni byl posílán do tří různých měst, kam byl dluh převeden. Po roce cestování se mu nakonec podařilo získat 2 000 zlatých (z celkového dluhu 6 299), což stačilo na zakoupení papíru. Náklady na tisk uhradil Kepler ze svého. Původně se mělo tisknout v Linci, kde tehdy žil, ale kvůli chaosu třicetileté války (nejprve obsazení města vojáky, následně obléhání vzbouřenými sedláky, při němž málem shořel rukopis) město opustil. Začal znovu v Ulmu. Po četných sporech s tiskařem Jonasem Saurem byla první edice o tisíci výtiscích dokončena v září 1627 – právě včas na každoroční knižní trh na frankfurtském veletrhu.^[3]

Během vydávání Rudolfínských tabulek musel Kepler zároveň čelit nátlaku četných Braheových příbuzných, kteří se opakovaně snažili získat kontrolu nad Braheho pozorováními a zisky z publikace tabulek.^[4]

Tycho Brahe původně zamýšlel věnovat tabulky císaři Rudolfu II., ale protože v době vydání v roce 1627 už byl Rudolf 15 let po smrti, byly tabulky nakonec věnovány císaři Ferdinandovi II., přesto však nesou jméno Rudolfa II.^[5]

Kniha, napsaná v latině, obsahuje tabulky poloh 1 005 hvězd změřených Tychem Brahem a více než 400 hvězd podle Ptolemaia a Johanna Bayera, spolu s návody a tabulkami pro určení polohy Měsíce a planet Sluneční soustavy. Součástí jsou také funkční tabulky logaritmů (užitečný výpočetní nástroj popsaný v roce 1614 Johnem Napierem) a antilogaritmů, a názorné příklady pro výpočet poloh planet.^[6]

U většiny hvězd byly tyto tabulky přesné na jednu úhlovou minutu,^[7] a zahrnovaly i korekční faktory pro atmosférickou refrakci.^[8]

Součástí díla byla také mapa světa. Na svitku v levém dolním rohu mapy jsou uvedeny pokyny k použití mapy a k výpočtu zeměpisné délky pomocí měření měsíční vzdálenosti: uvádí se, že pozorováním okraje Měsíce vůči známé hvězdě nebo při zatmění Měsíce je možné spočítat zeměpisnou délku daného místa porovnáním místního času s časem uvedeným v tabulkách.^[9]

Za tímto účelem Kepler potřeboval co nejaktuálnější mapu a je pozoruhodné, že je jednou z prvních, která zobrazuje nizozemská objevení západního pobřeží Austrálie – Eendrachtsland a Dedelsland. Tato data pravděpodobně pocházela z mapy Nova Totius Terrarum Orbis Geographica ac Hydrographica Tabula od Jodoca Hondia II., vydané v Amsterdamu v roce 1625.^[10] Hondius čerpal své znalosti o Austrálii z nevydané mapy Indického oceánu z roku 1622, kterou vytvořil Hessel Gerritz.^[11] Časová stupnice podél rovníku na Keplerově mapě ukazuje, kolik hodin se má přičíst nebo odečíst při určování délky (jedna hodina odpovídá 15 stupňům zeměpisné délky).^[12]

Tabulky byly natolik přesné, že umožnily předpovědět přechod Merkuru, který v roce 1631 pozoroval Pierre Gassendi, a přechod Venuše, který v roce 1639 pozoroval Jeremiah Horrocks.^[13]

Adam Schall von Bell, jezuita v Číně, využil tyto tabulky při reformě čínského kalendáře v roce 1635.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolphine Tables na anglické Wikipedii.

• KOESTLER, Arthur, 1959. The Sleepwalkers. [s.l.]: Penguin Classics. ISBN 9780141394534. (anglicky) 

• Nebeská kartografie
• Urania Propitia

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolfinské tabulky na Wikimedia Commons
• Universitätsbibliothek Kiel – Digiport: Tabulæ Rudolphinæ – Bartschova verze z roku 1627, s přílohami o Schillerových křesťanských konstelacích a Bartschových vlastních konstelačních inovacích.
• Tabulæ RudolphinæArchivováno 24. 9. 2021 na Wayback Machine. z NOAA Central Library, ve formátu PDF a TIFF.
• Johannes Kepler, Tabulæ Rudolphinæ archive.org, frontispis, mapa světa, první polovina je vysvětlení, druhá polovina jsou tabulky
• Tabvlæ Rudolphinæ qvibvs astronomicæ scientiæ ... Typis J. Saurii, 1627. Z Rare Book and Special Collections Division v Knihovny Kongresu

Zdroj