Rudolf Barvíř

Mjr. Rudolf Barvíř
Narození 15. srpna 1911
Hranice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. října 1944
Helmsdale
SkotskoSkotsko Skotsko
Příčina úmrtí letecká nehoda
Místo pohřbení Tain, hřbitov St. Duthus, sekce F, hrob 22
Národnost česká
Vzdělání nedokončené vysokoškolské
Alma mater Lékařská fakulta Masarykovy univerzity
Povolání telegrafista a střelec
Zaměstnavatel Royal Air Force
Rodiče Jan Barvíř a Ludmila Králová
člen Sokola
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Major Rudolf Barvíř (15. srpna 1911 Hranice – 29. října 1944 Helmsdale) byl český palubní telegrafista a střelec 311. československé bombardovací perutě padlý v druhé světové válce.

Život

Před druhou světovou válkou

Rudolf Barvíř se narodil v 15. srpna 1911 v Hranicích v rodině řezníka Jana Barvíře a jeho ženy Ludmily rozené Králové. Studoval na reálném gymnáziu v Hranicích a poté na Praze XII, kde v roce 1935 maturoval. Následně nastoupil na fakultu všeobecného lékařství v Brně. Byl členem Sokola.

Druhá světová válka

Po německé okupaci v březnu 1939 a následném uzavření českých vysokých škol byl nucen Rudolf Barvíř studium ukončit. Opustil Protektorát Čechy a Morava a přes Slovensko odešel do Palestiny, kde se přihlásil do Československé zahraniční armády. V roce 1943 byl odeslán do Velké Británie, kde byl zařazen do 311. československé bombardovací perutě RAF a kde sloužil jako telegrafista a střelec. Peruť již v té době byla součástí Pobřežního letectva a jejím úkolem bylo především hlídkování proti německým ponorkám. Dne 29. října 1944 narazil Barvířův letoun Consolidated B-24 Liberator BZ 720 (G) patnáct minut po vzletu z letiště Wick do vrcholu kopce severně od skotského Helmsdale.[1] Pohřben byl na vojenském hřbitově St. Duthus ve městě Tain v sekci F, hrobu č. 22. Roku 1946 byla jeho symbolická urna číslo 198 převezena do Československa a roku 1998 umístěna v Památníku zahraničních letců na městském hřbitově v Prostějově.

Posmrtná ocenění

  • Rudolf Barvíř byl in memoriam povýšen do hodnosti majora

Odkazy

Reference

  1. ↑ OSOLSOBĚ, Jiří. Zbylo nás devět. 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1990. ISBN 80-206-0207-0. Kapitola VII, s. 200–205. Autor letěl jako druhý pilot Liberatoru PP-Y, který startoval po PP-G. "Hned nad letištěm jsme se dostali do prudkého deště. Maják Tarbat Ness, vzdálený asi 10 kilometrů od letiště, odkud jsme měli nasadit kurs, jsme vůbec nezahlédli.". 

Externí odkazy

Zdroj