Rudo Prekop

prof. MgA. Rudo Prekop
prof. MgA. Rudo Prekop (3. května 2017)
prof. MgA. Rudo Prekop (3. května 2017)
Rodné jméno Rudolf Prekop
Narození 13. dubna 1959 (66 let)
Košice
Alma mater Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (1980–1986)
Povolání fotograf a vysokoškolský učitel
Webová stránka www.rudoprekop.cz
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudo Prekop (* 13. dubna, 1959 v Košicích) je slovenský fotograf a vysokoškolský pedagog, který tvoří v Čechách a na Slovensku.

Život

Narodil se v Košicích do rodiny dětského lékaře Rudolfa Prekopa a knihovnice Marie, rozené Takácsové. Absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Košicích, obor užitá fotografie (1974–1978), kde ho pedagogicky ovlivnil Ivo Gil. Za středoškolských studií byl v roce 1977 jedním z organizátorů mezioborové výstavy …Od trinástej komnaty, která byla předčasně ukončená StB. Protože po škole nemohl najít v Košicích práci, přestěhoval se do Prahy, kde dva roky pracoval jako asistent kamery u Krátkého filmu.[1] V letech 1980–1986 vystudoval fotografii na FAMU u profesora Jána Šmoka. Po dokončení studií absolvoval roční vojenskou službu v Uherském Hradišti (1986/1987). Během studií se seznámil a spolupracoval s teoretičkou umění Annou Fárovou.[1] V letech 1986–2002 byl fotografem ve svobodném povolání. V letech 1993–2002 vyučoval externě na katedře fotografie FAMU v Praze, od roku 2002 je kmenovým vedoucím studiového ateliéru tamtéž. V roce 2007 zde byl jmenován docentem, v roce 2018 profesorem. Na katedře umění Technické univerzity v Košicích založil ateliér fotografie, kde v letech 2011–2013 také externě vyučoval.

Po smrti Andyho Warhola v roce 1987 spolu s Michalem Cihlářem vyvíjel snahy otevřít jeho muzeum v Medzilaborcích, což se jim podařilo v roce 1991. Je spoluautorem knihy Andy Warhol a Československo vydané v roce 2011.[1]

Patří do tzv. slovenské nové vlny spolu s Vasilem Stankem, Tono Stanem, Kamilem Vargou, Miro Švolíkem a Peterem Župníkem, kteří v první polovině 80. let bourali zaběhnutá klišé inscenované fotografie.[2]

Fotografie

Fotografuje převážně černobíle na čtvercový formát. Zajímá se o symboliku zátiší, například v jeho cyklech Pocty, Pomníky, Květiny a Hrdinové. Kompozici velmi pečlivě připravuje. Kolem postaveného zátiší chodí dny, týdny, měsíce, až nalezne tu poslední „třešničku na dortu“, aby mohl exponovat.[2] V jeho pracích je postmoderní estetika.[3] Své mikrosvěty sestavuje z nalezených předmětů podobně jako František Skála.[3] Okouzluje ho, když odložené předměty původních majitelů uvádí znovu do života.[3][2] Z předmětů vytváří fantaskní oltáře a pomníky.[3] Na surrealismus navazuje tím, jak spojuje nespojitelné - zdánlivě odlišné předměty do jednoho celku podobně jako Vratislav Effenberger. Nepokračuje ve tvorbě Josefa Sudka nebo Svobody, ale spíše Evy Fukové nebo Emily Medkové. Nejvíce je vidět podobnost v díle Evy a Jana Švankmajerových.[3]

Citáty

Jan Samec z karlovarské galerie o Rudo Prekopovi řekl:

Nepatří k experimentátorům, kteří mají v programu bourání bariér, ale můžeme ho vnímat jako inscenátora vizí, objevitele zapomenutých či odhozených věcí, originálního interpreta živé i neživé přírody, vykladače pomyslných snů, manipulátora světla a tmy, vypravěče náznaků i zámlk; můžeme ho pojmenovat fetišistickým surrealistou, aranžérem bizarních situací a kombinací, hledačem náhodných příběhů i nečekaných sdělení,...

Cykly

  • Nalezené snímky
  • Reálovky
  • Aranže
  • Inscenace
  • Zátiší
  • Trilogie
  • Pocty
    • Pocta rostlinám
  • Pomníky
  • Květiny
  • Hrdinové

Odkazy

Související články

Reference

  1. ↑ a b c Rudolf Prekop na stránkách Paměti národa [online]. [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Zbyněk Illek, katalog k výstavě Rudo Prekop, Zátiší 1989-2006.
  3. ↑ a b c d e Helena Musilová, katalog k výstavě Rudo Prekop, Zátiší 1989-2006.

Externí odkazy

Zdroj