Rudné

Rudné
Kostel Navštívení Panny Marie
Kostel Navštívení Panny Marie
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Vysoká Pec
Okres Karlovy Vary
Kraj Karlovarský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°21′7″ s. š., 12°41′7″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 221 (2021)[1]
Katastrální území Rudné (10,09 km²)
PSČ 362 21
Počet domů 55 (2011)[2]
Rudné
Rudné
Další údaje
Kód části obce 102644
Kód k. ú. 702641
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudné (německy Trinksaifen[3]) je vesnice, část obce Vysoká Pec v okrese Karlovy Vary. Nachází se asi 0,5 km na severozápad od Vysoké Pece. V roce 2011 zde trvale žilo 213 obyvatel.[4]

Rudné je také název katastrálního území o rozloze 10,09 km².[5]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1590.[6] Dějiny vesnice byly spojeny s nejdeckým panstvím.[7]

Přírodní poměry

Území se nachází v okrsku Přebuzská hornatina, podcelku Klínovecká hornatina geomorfologického celku Krušné hory. Horninový podklad tvoří žuly krušnohorského plutonu. Severně od vesnice při prameništích bezejmenných potoků, levostranných přítoků Rudného potoka, bylo v roce 2020 vyhlášeno maloplošné chráněné území přírodní památka Rudenská luční prameniště.[8]

Hornictví

Rudné vzniklo při ložiscích cínové rudy. Rýžování cínové rudy zde probíhalo již ve 13. a 14. století.[9] Tento údaj však není prokazatelný ani pravděpodobný. Z historických faktů vyplývá, že rýžovnické práce v údolí Rudného potoka zahájili první horníci na území Rudného až v polovině 14. století. Nízké průtoky v Rudném potoce si vyžádaly posílení z jiných zdrojů. Umělým vodním příkopem byly odváděny vody z přirozeného koryta Rolavy z Chaloupek do rozsáhlých rýžovišť v okolí Rudného. Tato důležitá hornická památka regionálního významu, nazývaná rudenský vodní příkop byla dlouhá přibližně 11 km a patří mezi nejdelší vodní díla v Krušných horách. Kromě rýžování probíhala v Rudném i hlubinná těžba. Ta kulminovala v 16. století. Nejvýznamnějším hlubinným dolem posledního těžebního období byl důl Cínový důl svaté Marie Pomocné (Maria-Hilf Zinnzeche), který se nacházel jihozápadně od kostela Navštívení Panny Marie v místech dnešního ústavu sociální péče. Při geologickém průzkumu v roce 1955 bylo provedeno několik vrtů a vyhloubeny průzkumné šachtice. Odebrané vzorky vykazovaly obsahy 0,5–0,8 % cínu.[7]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 481 obyvatel (z toho 681 mužů), z nichž bylo dvanáct Čechoslováků, 1 463 Němců a šest cizinců. Až na tři evangelíky se hlásili k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 399 obyvatel: devět Čechoslováků, 1 383 Němců a sedm cizinců. Kromě dvou evangelíků a 230 lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[11]

Vývoj počtu obyvatel a domů Rudného[12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 1 569 1 579 1 567 1 571 1 610 1 481 1 399 163 157 184 153 160 162 213
Počet domů 205 232 225 235 243 247 261 276 - 35 32 35 35 55

Pamětihodnosti

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  4. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 277. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-20. 
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 356. 
  7. ↑ a b ROJÍK, Petr. Historie cínového hornictví v západním Krušnohoří. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2000. ISBN 80-238-6095-X. S. 121–126. 
  8. ↑ Plán péče o zvláště chráněné území – Přírodní památku Rudenská luční prameniště 2020 – 2029. Karlovy Vary: Krajský úřad Karlovarského kraje, 2017. 54 s. S. 9. 
  9. ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech, svazek V.. Praha: Československá akademie věd, 1962. S. 454. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 253. 
  11. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 233. 
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Karlovy Vary. Praha: Český statistický úřad, 2015. 24 s. Dostupné online. S. 21. 

Externí odkazy

Zdroj