Rose Mandelová

Rose Mandelová
Narození 2. srpna 1910
Czaniec
Úmrtí 12. března 2002 (ve věku 91 let)
Berkeley
Alma mater Rousseau Institute
San Francisco Art Institute
Povolání fotografka
Ocenění Guggenheimovo stipendium (1967)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rose Mandelová (nepřechýleně Rose Mandel; 2. srpna 1910 Czaniec – 12. března 2002) byla americká fotografka polského původu, která v roce 1967 získala Guggenheimovo stipendium.[1]

Raný život

Rose Mandelová se narodila v židovské rodině v polském Czanieci.[2] Vystudovala dětskou psychologii u Jeana Piageta v Ženevě na Rousseauově institutu. Ve 30. letech 20. století žila v Paříži. V roce 1942, během druhé světové války, ona a její manžel Arthur opustili Evropu a odcestovali do Ameriky. Na Staten Island v New Yorku dorazili na parníku se stovkami imigrantů, včetně slavného francouzského umělce Marcela Duchampa. Její země byla zničena válkou, členové rodiny a přátelé zabiti v holocaustu, San Francisco se stalo jejím novým domovem. Poznala tvorbu Edwarda Westona, což ji inspirovalo ke studiu fotografie jako umělecké formy. [3] Vystudovala fotografii na California School of Fine Arts pod vedením kantorů Ansela Adamse a Minora Whitea. [4] Jedním z jejích spolužáků, který se stal blízkým přítelem, byl malíř Richard Diebenkorn.[5]

Kariéra

Mandelová se zajímala o zkoumání mnoha cest fotografického procesu. Od konce 40. do začátku 70. let vytvářela originální portréty, detailní záběry přírody, abstrakce vody a pouliční fotografie. Rose Mandelová se potulovala po ulicích San Francisca se svou „nemotornou kamerou a stativem o rozměrech 4 x 5 palců, zachycující průčelí obchodů, vchody, reklamy a graffiti, věci, které lidé denně míjejí, ale málokdy si jich uprostřed městského nepořádku všimnou“.[6] Tyto černobílé fotografie, které zachytila, zobrazují „útočiště nabitá lidskými nadějemi a touhami... dotýkající se všech nehmotných útočišť lidského ducha uložených v polozapomenutých vzpomínkách“.[6] Mnoho z těchto sekvenovaných snímků je vystaveno v Institutu umění v Chicagu. Rose Mandelová zdůraznila spíše sekvenční zobrazování než jednotlivé snímky, „přístup s výrazným vlivem v současné fotografii“.[6] „Pro Mandelovou byla fotografie určena nejen k popisu světa, ale také k naznačení jeho nekonečných forem a evokování jeho mnoha nálad,“ říká Julian Cox, kurátor fotografie v muzeu Fine Arts Museums of San Francisco.[4] Mandelová velmi dobře rozuměla psychologii ze svých dřívějších studií a to v kombinaci s jejími znalostmi abstraktního expresionismu jí umožnilo zachytit fotografie, které diváka oslovují. To spolu s pečlivě vybranými náměty, které si vybrala k fotografiím, vedlo k tomu, že byla popsána jako „malířka s fotoaparátem“ Mandelová byl vedoucí fotografkou na katedře umění na Kalifornské univerzitě. Umění, které vzniklo mimo její zaměstnání, bylo pouze její a nebylo řízeno potřebou propagovat nebo prodávat. Mandelová se neúčastnila trhu s uměním, pouze tiskla ve skromných počtech a nezajímala se o galerijní reprezentaci ani agresivní marketing. Zúčastnila se však několika samostatných i skupinových výstav.[7] Její výstava z roku 1948 „On Walls and Behind Glass“ v Sanfranciském muzeu moderního umění se zaměřila na pouliční fotografii. Obsahovala dvacet kontaktních tisků autorky, včetně odrazů a graffiti v San Franciscu.

V roce 1954 měla samostatnou výstavu v Kalifornském paláci Čestné legie s názvem „The Errand of the Eye“ spojenou s básní Emily Dickinsonové. Fotografie na této výstavě byly většinou detailní záběry přírody. Tato sekvence 49 fotografií z let 1951 až 1954 se skládala z kontaktních tisků jemných květin, plevele, větví, větviček a trnů, na nichž byla určitá oblast snímku ostrá, zatímco zbytek byl selektivně rozmazaný. Po výstavě The Errand of the Eye v roce 1954 se autorka primárně zaměřila na krajiny v okolí pobřeží Berkeley Marina a San Francisco Bay.[8] V roce 1956 doprovázely fotografie Rose Mandelové profil Richarda Diebenkorna na ARTnews.[9] "Nikdy jsem se nepokoušela napodobovat malbu," vysvětlila Mandelová později v životě. "Chtěla jsem být velmi fotografická, 100% fotografická." [6] Její práce byla oceněna Guggenheimovým stipendiem v roce 1967. [10] Od poloviny 60. let do roku 1972 se Mandelová vzdálila od formátu intimního kontaktu a tisku, který popisovala jako časové kapsle svých nejniternějších pocitů. Poslední fotografie Mandelové vznikly v letech 1970 až 1972.[11]

Osobní život

Rose Mandelová zemřela v Berkeley v Kalifornii v roce 2002 ve věku 91 let. V roce 2013 uspořádalo De Youngovo muzeum v San Franciscu v Kalifornii retrospektivu s názvem „The Errand of the Eye: Photographs by Rose Mandel“, která obsahovala 80 jejích děl.[12][13][14]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rose Mandel na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Rose Mandel [online]. [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ WOOD, Sura. Edge of the art world [online]. 11 July 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2016. (anglicky) 
  3. ↑ The errand of the eye: photographs by Rose Mandel. [s.l.]: [s.n.], 2014-01-21. (anglicky) 
  4. ↑ a b Raymond McCrea Jones, "The Photography Evolution of Rose Mandel" CNN Photos (August 11, 2013).
  5. ↑ WINN, Steven. Rose Mandel had an eye for city, nature [online]. 6 June 2013 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d FOERSTNER, Abigail. Encore Long-overdue For Rose Mandel [online]. 30 October 1992. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 June 2016. (anglicky) 
  7. ↑ Rose Mandel: A Sense of Abstraction | Deborah Bell Photographs | Artsy [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ California State Art Bill. Performing Arts Review. January 1969, s. 171–176. ISSN 0031-5249. DOI 10.1080/00315249.1969.10593702. (anglicky) 
  9. ↑ LANDI, Ann. Overshadowed by Diebenkorn: Rose Mandel Is Back [online]. 24 July 2013 [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ "Forty University Staff Members receive Guggenheim Fellowships for 1967" University Bulletin 15(April 10, 1967): 147.
  11. ↑ Preliminary map showing geologic structure of parts of Grand and San Juan Counties, Utah.Chybí název periodika! 1954. DOI 10.3133/om169. (anglicky) 
  12. ↑ Susan Ehrens and Julian Cox, The Errand of the Eye: Photographs by Rose Mandel (DelMonico Books/Prestel 2013). ISBN 9783791353050
  13. ↑ BHASIN, Addy. Exhibit shows haunting shots of photographer's life [online]. 5 September 2013 [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Rose Mandel's experiments show roots of modernist pioneer [online]. 3 October 2013 [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj