Ropuší kámen

Získávání ropušího kamene; ilustrace v knize Hortus sanitatis, vydané v Mohuči v roce 1491. Kniha popisuje jednotlivé biologické druhy v přírodě, způsoby zpracování jejich částí a použití takto získaného materiálu k léčebným účelům.
Zkamenělina vyhynulé ryby Scheenstia ze sbírek Senckenbergova přírodovědného muzea ve Frankfurtu nad Mohanem; v čelistech jsou jasně patrné peckovité zuby – budoucí ropuší kameny
Fosilie části (čelisti) vyhynulé ryby Lepidotes gigas (syn. Lepidotus maximus) – exponát z přírodopisného muzea v Paříži (Musee d'Histoire Naturelle)
Ropuší kameny z jurských sedimentů z hrabství Oxfordshire (Spojené království Velké Británie a Severního Irska)

Ropuší kámen (nebo též ropušný kámen); (německy Krötenstein; anglicky Toadstone), známý také jako bufonit (anglicky bufonite; latinsky bufo – česky ropucha),[pozn. 1] je kámen dříve považovaný za drahokam, který se podle mýtů nacházel v hlavě ropuchy. Měl být protijedem a v tom se podobá batrachitu (anglicky batrachite stone), který údajně vzniká v hlavách žab. Tato zvláštní forma drahokamů údajně roste v mozcích ropuch, nejčastěji poté, co různé druhy ropuch skočily na hlavu králi ropuch.[1] Dvojí barevná mutace ropuších kamenů (bílý / černý) se liší svými magickými schopnostmi.[1] Ropuší kameny byly ve skutečnosti knoflíkům (nebo peckám) podobné zkamenělé zuby vyhynulé ryby rodu Scheenstia – z období jury a křídy. Kulovité tvary zubů těchto ryb byly uzpůsobeny k drcení vápenných skořápek vodních živočichů, jimiž se tyto ryby živily.[2] Tyto „tvarově dokonalé kameny“ zasazovali do magických prstenů a amuletů evropští šperkaři od středověku až do 18. století.[3] Tvarová podobnost fosilních zubů s očima ropuchy dala nejspíše vznik názvu ropuší kámen.[1]

Přesvědčení

Již od pradávna si lidé spojovali tyto zkameněliny s drahokamy zasazenými v hlavách ropuch, neboť se předpokládalo, že ropucha v sobě nosí protijed v podobě magického kamene, aby na ni nepůsobil její vlastní jed z jedových žláz, které má v kůži. Poprvé se o tom zmiňuje v prvním století našeho letopočtu římský válečník a filozof Plinius starší.

Podle Paula Taylora z londýnského přírodopisného muzea:

Obdobně jako zkameněliny žraločích zubů byly i ropuší kameny považovány za protijed a používaly se také při léčbě epilepsie. Již ve 14. století začali lidé vsazovat do šperků ropuší kameny pro jejich magické vlastnosti. Podle lidových tradic bylo záhodno, aby byl ropuší kámen vyjmut ještě za života žáby. Podle popisu anglického duchovního a spisovatele Edwarda Topsella (asi 1572–1625), známého svým bestiářem, to bylo možno udělat položením ropuchy na kus červené látky.

—Paul Taylor, O ropuších kamenech

Dalším způsobem, jak získat kámen z těla ropuchy (kromě užití červené látky) bylo vystavit žábu zvýšené teplotě, na což prý reaguje tím, že kámen vyvrhne, ale poté bylo nutno kámen rychle vzít, aby jej zvíře opět nespolklo. Z mrtvé ropuchy šlo získat kámen také položením do mraveniště, kdy hmyz odstranil maso, zůstala kostra a kámen se odhalil.[1]

Pravé ropuší kameny (dle mínění šperkařů z poloviny 17. století) nejsou větší než nehet lidské ruky a jejich barva se mění od bělavě hnědé přes zelenou až po černou a to podle toho, kde byly dlouhodobě uchovávány.[4] Proti jedu byly údajně nejúčinnější, když byly nošeny v dotyku s kůží, při té příležitosti se prý zahřívaly, v blízkosti jedu[1] se potily a dokonce i měnily barvu.[5][1] Pokud byl člověk uštknut hadem či pokousán jedovatým tvorem, spočívalo léčení ropuším kamenem v dotýkání se postiženého místa.[6] V knize Gart der Gesundheit (Zahrada zdraví; z roku 1485) tvrdí geolog Johannes de Cuba (Johannes von Cube; 1430–1503), že ropuší kámen pomáhá při onemocnění ledvin a přispívá i k získání „pozemského štěstí“.[7] V případě požadavku na detoxikaci organismu se měl ropuší kámen polykat (a vylučovat ve stolici). Pokud měl chránit před otravou „preventivně“, měl být nošen jako amulet na krku nebo na prstě ruky zasazený do prstenu.[8][9][10][11][12] Ropuší kameny chránily před magií a neštěstím, přispívaly k hojení nejrůznějších zranění a tlumily vnitřní bolest.[1]

Výskyty

Zmínky v umění

  • V Shakespearově komedii Jak se vám líbí (z let 1599/1600) hovoří o ropuším kameni postava Vévody, žijícího ve vyhnanství (v originále postava: Duke Senior) ve druhém dějství v první scéně (řádky 12 až 14) textem:
    • „Sweet are the uses of adversity; / Which, like the toad, ugly and venomous, / Wears yet a precious jewel in his head.[1]“ — William Shakespeare; divadelní hra As You Like It  
    • „Sladké je využití nepřízně osudu, / která jak ropucha, ošklivá a jedovatá, / nosí v hlavě vzácný klenot.“ — William Shakespeare; divadelní hra Jak se vám líbí  
  • V povídce Baltazarova dcera (Balthazar's Daughter; autor: James Branch Cabell), která byla publikována v knize The Certain Hour (Určitá hodina) a její následné divadelní adaptaci The Jewel Merchants (Obchodníci se šperky) se florentský vévoda Alessandro de Medici pokouší svést Graciosu výčtem různých drahokamů, které vlastní, včetně „šperků vyříznutých z mozku ropuchy“.

Další čtení

  • The New Oxford American Dictionary – heslo „toadstone“;
  • Úplné dílo Williama Shakespearea (nakladatelství Crown Publishers Inc.).

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pramen[1] uvádí i jiné alternativní označení ropušího kamene: Bufonit / Botrax / Borax / Batrachit / Chelonit / Brontias / dragonstone (dračí kámen) nebo Lapis Bufonis.[1]
  2. ↑ Cheapside Hoard – „Cheapsidský poklad“ byl objeven v roce 1912 dělníky při výkopových pracích ve sklepě na adrese 30-32 Cheapside v Londýně, na rohu s Friday Street. Vykopaná dřevěná schránka obsahovala více než 400 šperků z alžbětinské a jakobínské doby, včetně prstenů, broží a řetízků s pestrobarevnými drahými kameny a smaltovanými zlatými ozdobami, spolu s ropušími kameny, kamejemi, lahvičkami na vonné látky, vějíři, křišťálovými nádobami a solničkou. Většina předmětů z tohoto pokladu je nyní uložena v Londýnském muzeu, některé předměty vlastní Britské muzeum a Victoria and Albert Museum.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Toadstone na anglické Wikipedii a Krötenstein na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j BRESSAN, David. The Toadstone [online]. web: History of Geology, 2011-10-31 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. ↑ a b c d ČTK. Objev! U sv. Maura našli ropuší kámen. Metro. 10. 2021, roč. 2021, čís. 193 (úterý 12. října), s. 8. 
  3. ↑ Fossils: myths, mystery and magic (Fosilie: mýty, tajemství a magie). www.independent.co.uk. Independent UK, 2007-02-12. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 27, 2008. (anglicky) 
  4. ↑ Thomas Nicols (1652). Lapidary, or, the History of Pretious Stones. (Lapidárium, aneb historie drahých kamenů). část ii, kapitola xxxvi, stránky 158 až 159.
  5. ↑ Daniel Widdowes alias Woodhouse (1631). Naturall Philosophy: Or Description of the World, and of the Severall Creatures therein contained. (Přírodní filozofie: aneb Popis světa a všech tvorů v něm obsažených) Druhé opravené a rozšířené vydání.
  6. ↑ Thomas Lupton (1576). A Thousand Notable Things, Of Sundry Sortes (Tisíc pozoruhodných věcí různého druhu).
  7. ↑ CAMPBELL, Marian. Medieval Jewellery in Europe 1100–1500 (Středověké šperky v Evropě 1100-1500). [s.l.]: V&A Publishing, 2009. ISBN 9781851775828. S. 33. (anglicky) 
  8. ↑ Konrad von Megenberg (Conradus de Megenberg – německý učenec a spisovatel 14. století): Das Buch der Natur (Kniha přírody) Vydání. Franz Pfeiffer (germanista). Konrad von Megenberg. Buch der Natur. Aue, Stuttgart 1861, Strana 436 (Von den Steinen – Z kamenů, Kapitola 12) (Digitální kopie)
  9. ↑ Hortus sanitatis (Zahrada zdraví) (pojednání popisující druhy v přírodě s jejich léčivým využitím a způsoby přípravy), Mainz 1491, De lapidibus (Z kamenů), Kapitola 27: „Borax“ (Digitální kopie)
  10. ↑ Hortus sanitatis (Zahrada zdraví). Straßburg 1529, Von den Steinen – Z kamenů, Kapitola 27: „Borax - Krottenstein“ (Digitální kopie)
  11. ↑ Conrad Gessner. Kniha o zvířatech .... (Thierbuch ....) Zürich 1583, List 169v (Digitální kopie)
  12. ↑ Nicolas Lémery (francouzský chemik). Vollständiges Materialien-Lexicon. (Kompletní lexikon materiálů) Nejprve byla vypracována ve francouzštině, ale nyní po třetím vydání, které bylo značně rozšířeno, byla vydána v němčině. [...] přeloženo do spisovné němčiny / překladatel: Christoph Friedrich Richtern, [...]. Leipzig: Johann Friedrich Braun, 1721, Sp. 198 (Digitalní kopie)
  13. ↑ a b ČTK. Čištění odkrylo unikát. Na relikviáři sv. Maura je mytický ropuší kámen [online]. web: Novinky cz, 2021-10-12 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Senzační objev. Na relikviáři sv. Maura je mytický ropuší kámen [online]. web: Český rádio cz, 2021-10-11 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Unikátní objev: Na relikviáři sv. Maura je i mytický ropuší kámen [online]. web: České noviny cz, 2021-10-11, rev. 2021-10-11 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Relikviář sv. Maura zdobí mytický ropuší kámen, ukázalo čištění [online]. web: Idnes cz, 2021-10-11 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 

Literatura

  • Hanns Bächtold-Stäubli: Krötenstein. (Žabí kámen) In: Handwörterbuch des deutschen Aberglaubens. (Příruční slovník německých pověr). Svazek V, De Gruyter, Berlín 1933, sloupce 631 až 634
  • Gerhard Eis: Nachricht von einem besonderen "Krötenstein". (Zprávy o speciálním "žabím kameni".) In: Medizinische Monatsschrift (Zdravotnický měsíčník) 4 Stuttgart 1950, Strany 861–862. Přetištěno v: Gerhard Eis: Forschungen zur Fachprosa. Ausgewählte Beiträge. (Výzkum odborné prózy. Vybrané příspěvky.) Francke, Bern und München 1971, Strany 254–257.
  • Gregorová, R., Bohatý, M., Stehlíková, D., Duffin, Ch., 2020: “Crapaudine” (Scheenstia teeth)- the jewel of Kings. – Acta Musei Moraviae, Scientiae geologicae, 105, 2, 277–294 (with Czech summary).

Související články

Externí odkazy

Zdroj