Roklanský potok

Roklanský potok
Základní informace
Délka toku 13,8[1] km
Plocha povodí 47,7[1] km²
Průměrný průtok u ústí 1,66 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-08-01-006
Pramen
Šumava, Česko
48°58′12,18″ s. š., 13°26′37,92″ v. d.
1264 m n. m.
Ústí
do Modravského potoka
49°1′30,11″ s. š., 13°29′47,47″ v. d.
978 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Plzeňský kraj)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Otava, Vydra, Modravský potok
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roklanský potok (též Mlýnský potok) je jedním ze tří potoků, jejichž soutokem vzniká šumavská řeka Vydra, proslulá svým kamenitým řečištěm s množstvím tzv. obřích hrnců.

Průběh toku

Roklanský potok pramení v Národním parku Šumava v těsné blízkosti státní hranice České republiky se Spolkovou republikou Německo, asi 0,5 km severozápadně od Blatného vrchu (1367 m) v nadmořské výšce 1264 m[1] a 4 km jihovýchodně od vrcholu hory Roklan, podle níž dostal potok své jméno. Jeho tok od pramene směřuje k severu, protéká Roklanskou slatí, bývalou Roklanskou nádrží a asi 1 km jižně od osady Javoří Pila se stáčí směrem na východ. Tímto směrem teče až k soutoku s Modravským potokem u Modravy v nadmořské výšce 978 m.[1]

Roklanský potok je téměř 14 km dlouhý a odvodňuje území o rozloze 48 km². Od Javoří Pily až k Modravě vede podél jeho toku trasa červené turistické značky.

Přítoky

Jeho významnými přítoky jsou Rokytka (4,4 km) sbírající vody z Rokyteckých (Weitfällerských) slatí, Novohuťský potok (3,5 km) protékající Novohuťskými močály a Javoří potok (5,6 km) protékající Javoří slatí s levostranným přítokem Tmavým potokem (3,7 km) odvádějícím vodu ze svahů Poledníku (1315 m) a Jezerního hřbetu.

Soutokem s potoky Modravským a Filipohuťským tvoří počátek řeky Vydry.

Využití

V povodí Roklanského potoka u Javoří pily byly na šesti lokalitách nalezeny stopy nejvýše položeného pravěkého osídlení v Česku. Zanechali je zde tlupy lovců a sběračů pozdního paleolitu a mezolitu (z doby osm tisíc let před naším letopočtem), které sem každoročně na několik týdnů mířily za obživou – táhnoucími pstruhy a lososy a plody (brusinky, borůvky a lískové oříšky). Ryby lovily na udici, zvěř lukem a šípy, případně do pastí. Hroty šípů, čepele zbraní nebo háčky na ryby vyráběly z kamenných čepelí, jejichž úlomky zde byly nalezeny.[2]

Roklanský potok byl (jako celé povodí Otavy) využíván k plavení dřeva. První zprávy o plávce dříví v oblasti Vydry a jejích přítoků pocházejí ze 16. století. Rozmach těžby a plavení dřeva v této oblasti nastal poté, co v roce 1799 koupil prášilské panství od hraběte Filipa Kinského kníže Josef II. Schwarzenberg.[3] K těžbě a zpracování dřeva sloužily v povodí Roklanského potoka Roklanská hájovna a Javoří pila.

V letech 1949–1950 byl zpracován Generální návrh využití Vydry a přítoků u Modravy se zvláštním ohledem na stávající vodní elektrárnu na Vydře, podle kterého měla být 450 m pod soutokem Roklanského a Modravského potoka vybudována hráz o výšce 45,5 m či dokonce 60 m. Vzdutí vodní nádrže mělo sahat 5 km proti proudu Roklanského potoka, téměř až k Javoří pile. Zatopená plocha by činila 290 ha (ve větší variantě 450 ha) a zaplavila by část Modravských slatí. Realizace projektu měla být zahájena v 60. letech 20. století, k čemuž nedošlo.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d RUDA, Pavel. Šumava: příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Vodstvo na Šumavě, s. 110. 
  2. ↑ JANOUŠ, Václav. Pravěcí lovci žili i hluboko v horách Šumavy, ukázal objev archeologů. idnes.cz [online]. 2013-08-16. Dostupné online. 
  3. ↑ LANDA, Miroslav. Šumava: příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Plavení dřeva na Šumavě, s. 583–584. 
  4. ↑ DOMANICKÝ, Pavel. Šumava: příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Vodní elektrárny na Šumavě, s. 669. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj