Robert Bulwer-Lytton, 1. hrabě z Lyttonu

Robert Bulwer-Lytton, 1. hrabě z Lyttonu
Britský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1887 – 1891
Předchůdce Richard Lyons, 1. vikomt Lyons
Nástupce Frederick Hamilton-Temple-Blackwood, 1. markýz Dufferin
Místokrál v Indii
Ve funkci:
1876 – 1880
Předchůdce Thomas Baring, 2. baron Northbrook
Nástupce George Robinson, 1. markýz z Riponu
Stranická příslušnost
Členství Liberální strana
Narození 8. listopadu 1831
Londýn
Úmrtí 24. listopadu 1891 (ve věku 60 let)
Paříž
Místo pohřbení Hertfordshire
Choť Edith Villiers (od 1864)
Rodiče Edward Bulwer-Lytton a Rosina Bulwerová Lyttonová
Děti Constance Bulwerová-Lyttonová
Victor Bulwer-Lytton, 2. hrabě z Lyttonu
Neville Lytton
Emily Lutyensová
Elizabeth Balfourová
Edward Bulwer-Lytton
Henry Bulwer-Lytton
Příbuzní Emily Bulwerová-Lyttonová[1] (sourozenec)
Alma mater Univerzita v Bonnu
Harrow School
Profese politik, diplomat, básník a spisovatel
Ocenění velkokříž Řádu lázně
Commons Robert Bulwer-Lytton, 1st Earl of Lytton
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Robert Bulwer-Lytton, 1. hrabě z Lyttonu (Edward Robert Bulwer-Lytton, 1st Earl of Lytton, 1st Viscount Knebworth, 2nd Baron Lytton) (8. listopadu 1831, Londýn, Anglie – 24. listopadu 1891, Paříž, Francie) byl britský diplomat a státník. Dlouhodobě působil ve službách britského ministerstva zahraničí a zastával nižší diplomatické posty ve většině evropských zemí, nakonec byl velvyslancem ve Francii. Mezitím byl místokrálem v Indii (1876–1880). V roce 1880 získal titul hraběte, uplatnil se také jako spisovatel.

Diplomat a místokrál v Indii

Pocházel z rodiny s původním jménem Wiggett, která v roce 1756 přijala jméno Bulwer. Byl synem spisovatele Edwarda Bulwer-Lyttona (1805–1873), který v roce 1843 jako dědic Lyttonů přijal jméno Bulwer-Lytton. Studoval v Harrow a na univerzitě v Bonnu, v roce 1849 vstoupil do diplomatických služeb. Od roku 1849 působil jako atašé ve Washingtonu, kde byl tehdy vyslancem jeho strýc Henry Bulwer, v letech 1852–1860 působil na dalších nižších diplomatických postech ve Florencii, Paříži, Haagu, Istanbulu a Vídni. V letech 1860–1862 byl generálním konzulem v Bělehradě, poté zastával funkce velvyslaneckého tajemníka v Madridu, Vídni a Paříži, nakonec byl v letech 1874–1876 zplnomocněným ministrem v Lisabonu.

Po nástupu konzervativní vlády B. Disraeliho byl jmenován generálním guvernérem a místokrálem v Indii (1876–1880). 1. ledna 1877 byla Indie prohlášena císařstvím a královna Viktorie se stala indickou císařovnou, při této příležitosti uspořádal Lytton v Dillí ceremonii za účasti indických knížat a desítek tisíc diváků. Do doby jeho úřadování spadá obrovský hladomor v letech 1876–1877 a rozpoutání druhé britsko-afghánské války (1878–1880), která skončila stažením britských vojsk z Afghánistánu. Po pádu vlády B. Disraeliho odstoupil z funkce a vrátil se do Anglie.

V roce 1880 byl povýšen na hraběte z Lyttonu, ve Sněmovně lordů pak vystupoval proti liberální vládě W. Gladstona. Na základě svého vlastního vyjádření, že by se chtěl vrátit ke své staré profesi, byl v roce 1887 jmenován velvyslancem v Paříži. Ve Francii získal značnou popularitu, a když zde zemřel, byl mu na náklady francouzské vlády uspořádán státní pohřeb.

Za zásluhy získal Řád bodláku, Řád Indické říše a v letech 1887–1890 byl lordem-rektorem univerzity v Glasgow. Uplatnil se též literárně a jako autor básní užíval po vzoru svého otce pseudonym Owen Meredith.

Rodina

Oženil se v roce 1864 s Edith Villers (1841–1936), neteří ministra zahraničí hraběte z Clarendonu. Měli spolu sedm dětí, dva starší synové Edward (1865–1871) a Henry (1872–1874) zemřeli v dětství, dědicem titulů byl třetí syn Victor (1876–1947). Dcera Elizabeth (1867–1942) se provdala za 2. hraběte Balfoura, další dcera Emily (1874–1964) byla manželkou architekta Edwina Lutyense, který projektoval nový místokrálovský palác v Dillí.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, díl 4., Praha, 1891 (reprint 1997) s. 922–923 ISBN 80-7185-057-8
  • Kárník, Jiří: Druhá britsko-afghánská válka 1878–1881 (diplomová práce); Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav světových dějin; Praha 2013

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Kindred Britain.

Zdroj