Rinconsaurus

Jak číst taxoboxRinconsaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 86 až 83 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Velikostní porovnání rinkonsaura a člověka
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Sauropsida)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád plazopánví (Saurischia)
Podřád Sauropodomorpha
Infrařád Sauropoda
Nadčeleď Titanosauroidea
Rod Rinconsaurus
Binomické jméno
Rinconsaurus caudamirus
Calvo & Riga, 2003
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rinconsaurus ("ještěr z Rincón de los Sauces") byl rod titanosaurního sauropodního dinosaura z kladu Lithostrotia (resp. Colossosauria a Rinconsauria), žijícího v období svrchní křídy (geologický stupeň santon, asi před 86 až 83 miliony let) na území současné Argentiny (provincie Neuquén).[1]

Historie

Fosilie tohoto sauropoda byly objeveny roku 1997 Gabrielem Benítezinem v sedimentech souvrství Bajo de la Carpa v lokalitě zvané Rincón de los Sauces (odtud rodové jméno dinosaura). Fosilie celkem tří jedinců (dvou dospělců a jednoho mláděte) byly vykopány pod vedením paleontologů Jorgeho Calva a Bernarda J. González Rigy. Formálně pak tito vědci dinosaura popsali roku 2003 pod vědeckým jménem Rinconsaurus caudamirus (druhové jméno znamená doslova "s podivuhodným ocasem", protože ocasní obratle mají neobvyklý tvar).[2]

Popis

Rinconsaurus patřil k poměrně malým sauropodům, podle autorů popisné studie byl dlouhý "pouze" kolem 11 metrů a jeho výška v nejvyšším bodě hřbetu činila asi 2,5 metru. Podle paleontologa Thomase R. Holtze, Jr. byl rinkonsaurus dlouhý až 15 metrů a dosahoval hmotnosti kolem 10 tun (jako dva sloni afričtí[3]Gregory S. Paul v roce 2010 odhadl jeho délku na 11 metrů a hmotnost přibližně jen na 3 tuny.[4]

Podle odborné práce z roku 2022 vážili největší známí jedinci tohoto rodu asi 3 až 5 tun, takže byli lehčeji stavění než saltasaurini, ale naopak mohutněji než éolosaurini.[5]

Systematika

Typový druh R. caudamirus spadá podle novější fylogenetické analýzy do kladu Lithostrotia a tribu Aeolosaurini. Jeho blízkými příbuznými jsou například rody Gondwanatitan, Aeolosaurus a zejména pak Muyelensaurus, Bravasaurus a Punatitan.[6] V roce 2019 byl s popisem nového druhu sauropodního dinosaura stanoven nový klad Rinconsauria.[7]

Odkazy

Reference

  1. Agustín Pérez Moreno, José L. Carballido, Alejandro Otero, Leonardo Salgado, and Jorge O. Calvo (2021). The axial skeleton of Rinconsaurus caudamirus (Sauropoda: Titanosauria) from the Late Cretaceous of Patagonia, Argentina. Ameghiniana (advance preprint). doi: 10.5710/AMGH.13.09.2021.3427
  2. Calvo, Jorge O.; B. J. G. Riga (2003). "Rinconsaurus caudamirus gen. et sp nov., a new titanosaurid (Dinosauria, Sauropoda) from the Late Cretaceous of Patagonia, Argentina". Revista Geológica de Chile. 30 (2): 333–353. doi: 10.4067/s0716-02082003000200011. ISSN 0716-0208
  3. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 36). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7. (anglicky)
  4. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 205 (anglicky)
  5. Agustín Pérez Moreno, Alejandro Otero, Josél Carballido, Leonardo Salgado & Jorgeo Calvo (2022). The appendicular skeleton of Rinconsaurus caudamirus (Sauropoda: Titanosauria) from the Upper Cretaceous of Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 105389. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105389
  6. Bernardo J. Gonzàlez Riga, Philip D. Mannion, Stephen F. Poropat, Leonardo D. Ortiz & David Juan Pedro Coria (2018). Osteology of the Late Cretaceous Argentinean sauropod dinosaur Mendozasaurus neguyelap: implications for basal titanosaur relationships. Zoological Journal of the Linnean Society, zlx103. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlx103
  7. Filippi, L. S.; et al. (2019). A new giant basal titanosaur sauropod in the Upper Cretaceous (Coniacian) of the Neuquén Basin, Argentina. Cretaceous Research 100: 61-81.

Literatura

Externí odkazy

Zdroj