Rifugio Generale Achille Papa

Rifugio Achille Papa
Základní informace
Výstavba	1921
Pojmenováno po	Achille Papa
Poloha
Adresa	Valli del Pasubio, Itálie Itálie
Pohoří	Vicentinské Alpy
Nadmořská výška	1 928 m
Souřadnice	45°47′2,76″ s. š., 11°11′11,04″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rifugio Generale Achille Papa (zkráceně známé také jako Rifugio Achille Papa) je horská chata patřící do sekce Schio Italského alpského klubu (CAI).

Poloha a okolí

Rifugio Achille Papa se nachází v severní části obce Valli del Pasubio v provincii Vicenza. Chata byla postavena ve východní části Pasubia u takzvané Porte di Pasubio (německy Tore des Pasubio) na horním okraji údolí Val Canale ve výšce 1928 m n. m.. Kolem chaty prochází silnice Strada degli Eroi (Cesta hrdinů), která se jen o několik metrů dále setkává se silnicí Strada degli Scarubbi. U chaty končí také soumarská stezka Strada delle 52 Gallerie.

Kolem chaty prochází jak Evropská dálková trasa E5, tak Sentiero della Pace (německy Friedensweg).

Historie

První plány na vybudování horské chaty na Pasubiu vznikly již v roce 1907, ale k jejich realizaci došlo až po první světové válce, kdy se sekce Schio CAI rozhodla vybudovat chatu k uctění památky vojáků, kteří padli na Pasubiu. Při výběru možného místa se zvažovalo i využití stávajících staveb, které zde zůstaly po válce.

Při výběru možného místa se zvažovalo také využití stávajících staveb, které zde válka ve velkém počtu zanechala. V září 1921 bylo nakonec nalezeno vhodné místo jižně od Porte di Pasubio, na místě bývalého italského kasárenského tábora ^[1]. Jako budoucí útočiště měl sloužit dosud dobře zachovalý dvoupatrový kamenný barák a první práce na přestavbě začaly ještě před příchodem zimy roku 1921 ^[2].

Dne 6. července 1922 byl útulek, tehdy nazývaný Rifugio Pasubio, za přítomnosti několika tisíc lidí slavnostně otevřen. Brzy se však ukázalo, že chata je příliš malá, a volba využití stávající budovy se zpětně ukázala spíše jako nevýhoda, protože přístavby a přestavby musely vycházet ze stávající stavby. Již v roce 1925 se uvažovalo o první přístavbě, ta byla řešena v letech 1926-1928 a rozšířené Rifugio bylo otevřeno v květnu 1929. Tím se také chata zbavila svého dosavadního provizorního statusu a chatu převzal první správce s regulovanou otevírací dobou ^[3].

V roce 1935 se v souvislosti s kultem mrtvých, který fašistická vláda vyhlásila za padlé v první světové válce, začalo plánovat další rozšíření chaty. Práce na třetím křídle pokračovaly v letech 1937 až 1939. V roce 1937 dostalo Rifugio také svůj současný název: Rifugio Generale Achille Papa. Pojmenováno bylo po veliteli italské pěší brigády Liguria, která byla na Pasubiu nasazena v letech 1916-1917 a jejíž veteráni patřili k největším podporovatelům rozšíření. K oficiálnímu předání Rifugio Papa, které bylo plánováno na rok 1940, však nedošlo kvůli vstupu Itálie do války ^[4].

V letech 1962-1964 proběhly různé přestavby, včetně výstavby bivaku Marzotto-Sacchi o něco výše nad vlastním útočištěm, který dodnes slouží jako zimní útočiště. Následně bylo vylepšeno zejména zásobování vodou, které je v krasovém terénu obtížné, a to vybudováním dalších cisteren a záchytných nádrží. V roce 1998 byla dokončena další jednopodlažní přístavba, která slouží jako terasa a sklad. V roce 2003 byl obnoven bivak, instalovány nové generátory elektřiny a podle nových kritérií udržitelnosti byl přestavěn sanitární systém. ^[5] V roce 2022 byla dokončena další přístavba na východní straně. V nové budově se nachází výhradně zázemí pro zásobování útulny, jako je kuchyně, sklady nebo ubytování pro správce a zaměstnance útulny.

Různé fáze výstavby chaty lze dodnes vysledovat ve stávající struktuře budovy. Nejstarší je například část na východě, na západě následuje první přístavba postavená v roce 1929 a poté v roce 1939. Od roku 2022 se k nejstarší části budovy připojila další novostavba na východě.

Dostupnost

• Z Passo Pian delle Fugazze, 1162 m po Strada degli Eroi, cesta 179, 339 (2 hodiny 30 minut).
• Z Bocchetta Campiglia, 1216 m, po Strada degli Scarubbi, stezka 370 (2 hodiny 45 minut).
• Z Bocchetta Campiglia, 1216 m, po Strada delle 52 Gallerie, stezka 366 (3 hodiny)
• Z Rifugio Balasso, 983 m, po stezce 300A, 300 (2 hodiny 45 minut)

Sousední chaty a přechody

• Na Rifugio Vincenzo Lancia, 1825 m po trase 105 nebo 120 za 2,5 až 3 hodiny.
• Na Passo della Borcola, 1219 m po stezce 120, 147 za 3 hod.

Dostupné vrcholy

• Cima Palon, 2232 m, 50 minut, stezka 105
• Dente Italiano (německy Italian Platte), 2220 m ♁⊙ 1 hodina, stezka 105
• Dente Austriaco (Německy Österreichische Platte), 2203 m, 1 hodina 10 minut, stezka 105
• Soglio dell'Incudine, 2114 m, 1 hodina, stezka 105, 398

Galerie

• 

  Rifugio Achille Papa s údolím Val Canale, Strada degli Eroi a skupinou Carega v pozadí.

• 

  Rifugio Achille Papa - Strada delle 52 Gallerie, Valli del Pasubio

• 

  Rifugio Achille Papa - Valli del Pasubio

• 

  pohled z Rifugio Achille Papa - Valli del Pasubio

• 

  Strada delle 52 Gallerie, Strada della Prima Armata

Literatura

• Paolo Ghitti, Terenzio Sartore: Alle Porte del Pasubio. Rifugio “Gen. Achille Papa”. Schio, 2003.
• Hans Dieter Hübner: Unterwegs auf historischen Spuren Band 1. Wanderungen und Exkursionen zu den Schwerpunkten der österreichisch-ungarischen Südtiroloffensive 1916. Band 1: Rund um den Pasubio. Books on Demand, Norderstedt, 2010, ISBN 978-3-8391-5723-7.
• Gianni Pieropan, Luca Baldi: Guida al Pasubio. Escursioni, itinerari storici, gallerie, la Grande Guerra, la storia alpinistica. Edizioni Panorama, Trento, 1987.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rifugio Achille Papa na Wikimedia Commons

Reference

Zdroj