Riftie hlubinná

Riftie hlubinná
	Riftie hlubinná
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	kroužkovci (Annelida);
Třída	mnohoštětinatci (Polychaeta);
Podtřída	Palpata;
Řád	rournatci (Canalipalpata);
Čeleď	vláknonošci (Siboglinidae);
Rod	riftie (Riftia); M. L. Jones, 1981
Binomické jméno
	Riftia pachyptila; M. L. Jones, 1981
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Riftie hlubinná (Riftia pachyptila), někdy nazývaná bradatice^[1], je hlubokomořský kroužkovec ze skupiny vláknonošců a jediný zástupce rodu riftie. Riftia pachyptila žije na dně Tichého oceánu v temnotě v hloubce přes 1,6 km v okolí tzv. černých kuřáků (black smokers). Riftie snášejí mimořádně vysoké teploty okolní vody a vysokou koncentraci síry. Dorůstají délky až 3 metrů a tloušťky kolem 5 cm, jsou tedy největšími žijícími kroužkovci.^[2]

Anatomie a fyziologie

Dlouhé červovité tělo riftií je zakončeno červeným koncem, který slouží k výměně plynů, zejména sirovodíku, oxidu uhličitého, kyslíku a podobně. Velká část těla je krytá v bílých rourkách. Nemá trávicí soustavu, základní živiny se přivádějí do těla do specializovaného orgánu, trofozomu, který obsahuje symbiotické bakterie. Ty pak mohou tvořit až polovinu hmotnosti celé riftie a mění chemosynteticky (oxidací sulfanu) plyny přijaté z vody na organické látky. Tento proces objevila jako první Colleen Cavanaugh^[3].

Červená barva riftií je způsobená specializovanými molekulami hemoglobinu. Riftia musela vyřešit problém, že musí dopravovat do trofozomu nejen kyslík, ale i sirovodík. Aby se neotrávila sulfanem, který má u normálního hemoglobinu „přednost“, má dva druhy hemoglobinu. První „velký hemoglobin“ váže kyslík, druhý „malý hemoglobin“ obsahuje 12 atomů zinku a váže sulfan.^[4].

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku giant tube worm na anglické Wikipedii.

↑ http://www.osel.cz/index.php?clanek=1922 Osel.cz – Symbióza vznikla z infekce
↑ McClain C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ 3:e715 https://doi.org/10.7717/peerj.715
↑ Archivovaná kopie. www.oeb.harvard.edu [online]. [cit. 2008-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-23.
↑ Čepička, I., Kolář, F., Synek, P. (2007): Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza. Přípravný text – biologická olympiáda 2007–2008, NIDM ČR, Praha