Richard Burdon Haldane

Richard Burdon Haldane, 1. vikomt Haldane
(1928, Národní portrétní galerie)
Lord kancléř
Ve funkci:
23. ledna 1924 – 7. listopadu 1924
Předchůdce George Cave, 1. vikomt Cave
Nástupce George Cave, 1. vikomt Cave
Ve funkci:
10. června 1912 – 27. května 1915
Předchůdce Robert Reid, 1. hrabě Loreburn
Nástupce Stanley Buckmaster, 1. baron Buckmaster
Ministr války Spojeného království
Ve funkci:
10. prosince 1905 – 12. července 1912
Předchůdce Hugh Arnold-Foster
Nástupce John Edward Seely
Stranická příslušnost
Členství Labouristická strana
Liberální strana
Rodné jméno Richard Burdon Haldane
Narození 30. července 1856
Edinburgh
Úmrtí 19. srpna 1928 (ve věku 72 let)
Auchterarder
Rodiče Robert Haldane a Mary Elizabeth Haldane
Příbuzní J. S. (John Scott) Haldane[1], William Haldane[1] a Elizabeth Haldane[1] (sourozenci)
Alma mater Univerzita v Göttingenu
Edinburská univerzita
Edinburská akademie
Profese politik, advokát, soudce, právník a filozof
Ocenění Knight Companion of the Order of the Thistle
Řád Za zásluhy
Společník Britské akademie
Commons Richard Haldane, 1st Viscount Haldane
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Burdon Haldane, 1. vikomt Haldane (Richard Burdon Haldane, 1st Viscount Haldane of Cloan) (30. července 1856, Edinburgh, Skotsko – 19. srpna 1928, Auchterarder, Skotsko) byl britský politik, právník a spisovatel. Jako úspěšný advokát vstoupil do politiky a byl dlouholetým členem Dolní sněmovny. V letech 1905–1912 zastával funkci ministra války, později byl dvakrát lordem kancléřem (1912–1915 a 1924). Od roku 1911 byl s titulem vikomta členem Sněmovny lordů.

Životopis

Pocházel ze starobylé skotské šlechtické rodiny připomínané od 15. století, později několik členů rodu zasedalo v Dolní sněmovně. Narodil se jako nejstarší syn z druhého manželství skotského právníka Roberta Haldana (1805–1877). Studoval v Edinburghu, Göttingenu a Londýně a poté působil jako právník. Ve své době patřil k nejlepším advokátům v Londýně a právnická praxe mu ročně vynášela 20 000 liber. Na podnět svého bratrance 3. hraběte z Camperdownu kandidoval v roce 1880 do Dolní sněmovny, ale neuspěl. Připojil se k liberálům a stal se blízkým přítelem pozdějšího premiéra H. H. Asquitha. V letech 1885–1911 byl členem Dolní sněmovny za Liberální stranu a od roku 1890 královským justičním radou (Queen's Counsel, od roku 1901 King's Counsel), v roce 1902 byl jmenován členem Tajné rady.

V Campbell-Bannermanově vládě byl jmenován ministrem války a funkci si udržel i v následující Asquithově vládě (1905–1912). Realizoval četné reformy v armádě a jako stoupenec britského imperialismu spolupracoval s ministrem zahraničí Edwardem Greyem. V roce 1911 získal titul vikomta a vstoupil do Sněmovny lordů. V roce 1912 podnikl diplomatickou cestu do Berlína, jejímž cílem byl poslední pokus o britsko-německé sblížení před první světovou válkou[2]. Neúspěch této mise jej přiměl k rezignaci na post ministra války (červen 1912) a přešel na méně důležitou justiční funkci lorda kancléře (1912–1915). Na začátku první světové války byl tiskem obviněn ze své podezřelé znalosti Německa, což pramenilo z toho, že v mládí studoval na univerzitě v Göttingenu a celoživotně se zajímal o německou literaturu. Na základě tohoto útoku odešel v roce 1915 z vlády. Po porážce liberálů ve volbách v roce 1924 se připojil k Labour Party a v labouristické vládě byl opět lordem kancléřem (1924). Po odstoupení vlády byl až do smrti mluvčím labouristů ve Sněmovně lordů.

Vikomt Haldane v tradičním oděvu lorda kancléře (1912)

Dlouhodobě se věnoval problematice školství a vzdělávání, v letech 1916–1918 byl předsedou státní komise pro vysokoškolské vzdělání ve Walesu. V letech 1905–1908 byl rektorem univerzity v Edinburghu, později zastával čestné funkce kancléře univerzity v Bristolu (1912–1928) a univerzity v St Andrews (1928).

Obdržel Řád bodláku (1913) a Řád za zásluhy (1915), byl též členem Královské společnosti, Královské společnosti starožitností a Britské akademie.

Zemřel svobodný a jeho úmrtím titul vikomta zanikl. Sídlem rodiny Haldane je od středověku zámku Gleneagles ve Skotsku.

Odkazy

Literatura

Reference

  1. ↑ a b c Kindred Britain.
  2. ↑ STELLNER, František: Poslední německý císař; Praha, 1995 ISBN 80-85846-04-7

Externí odkazy

Zdroj