Ricardo Eichmann

Ricardo Eichmann
Rodné jméno Ricardo Francisco Eichmann
Narození 1. listopadu 1955 (68 let)
Buenos Aires
Alma mater Univerzita Heidelberg
Povolání archeolog
Zaměstnavatelé Univerzita Tübingen
Německý archeologický institut
Děti 2
Rodiče Adolf Eichmann
Veronika Eichmannová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ricardo Eichmann, rodným jménem Ricardo Francisco Eichmann (* 1. listopadu 1955 Buenos Aires) je německý archeolog argentinského původu. V letech 1995–1996 byl profesorem blízkovýchodní archeologie na Univerzitě Tübingen a v letech 1996–2020 byl ředitelem orientálního oddělení Německého archeologického institutu.

Mládí

Ricardo Francisco Eichmann[1] se narodil 1. listopadu 1955 v Buenos Aires.[2] Je nejmladším synem Adolfa Eichmanna a Veroniky Eichmannové (rozené Lieblové).[3][4] Má tři starší bratry.[5] Eichmannovi bylo pět let, když byl jeho otec zajat a převezen Mosadem z Argentiny do Izraele.[6] O historii svého otce se dozvěděl z knih. Odmítl nacistickou ideologii svého otce a uznal, že jeho poprava byla oprávněná.[5]

Od roku 1977 studoval prehistorii a protohistorii, klasickou archeologii a egyptologii na Univerzitě Heidelberg. Jeho disertační práce z roku 1984 nesla název Aspekte prähistorischer Grundrissgestaltung in Vorderasien.

Akademická kariéra

V letech 1984–1994 pracoval nejprve jako vědecký konzultant a později jako výzkumný asistent na bagdádském oddělení Německého archeologického institutu. V letech 1995–1996 pak krátce působil jako profesor blízkovýchodní archeologie na Univerzitě Tübingen.[3] Od roku 1996 až do svého odchodu do důchodu v listopadu 2020[7] působil jako první ředitel orientálního oddělení Německého archeologického institutu.[8]

Mezi jeho výzkumné zájmy patří hudební archeologie na Blízkém východě a v Egyptě.

Osobní život

V roce 1995 se setkal se Cvim Aharonim, agentem Mosadu, který měl hlavní zásluhu na dopadení jeho otce.[6] Většinu žádostí o rozhovor odmítá. Má dva syny.[5]

Dílo

  • EICHMANN, Ricardo; SCHAUDIG, Hanspeter; HAUSLEITER, Arnulf. Archaeology and epigraphy at Tayma (Saudi Arabia). S. 163–176. Arabian Archaeology and Epigraphy [online]. 2006-12-08 [cit. 2023-08-01]. S. 163–176. Dostupné online. ISSN 0905-7196. DOI 10.1111/j.1600-0471.2006.00269.x. 
  • EICHMANN, Ricardo. Uruk: Architektur. Von den Anfängen bis zur frühdynastischen Zeit. [s.l.]: Verlag Marie Leidorf, 2007. ISBN 978-3-89646-036-3. (německy) 
  • EICHMANN, Ricardo; KOCH, Lars-Christian, et al. Musikarchäologie: Klänge der Vergangenheit. [s.l.]: Theiss, 2007. ISBN 978-3-8062-3007-9. (německy) 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ricardo Eichmann na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Adolf Eichmann: His Escape and Capture in Argentina. Holocaust Research Project [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ STANGNETH, Bettina. Eichmann Before Jerusalem: The Unexamined Life of a Mass Murderer. [s.l.]: Knopf Doubleday Publishing Group, 2014. Dostupné online. ISBN 9780307959683. S. 142. 
  3. ↑ a b GLASS, Suzanne. 'Adolf Eichmann is a historical figure to me.' Ricardo Eichmann speaks to Suzanne Glass about growing up the fatherless son of the Nazi war criminal hanged in Israel. The Independent [online]. 1995-08-07 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ GLICK, Dor. Coffee with Eichmann. Ynet [online]. 2010-06-07 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c LAUB, Karin. Eichmann’s Son: My Father’s Execution Was “Just Sentence. Associated Press [online]. 1995-06-05 [cit. 2023-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-02. 
  6. ↑ a b ACKERMAN, Gwen. Eichmann’s Son Meets Israeli Who Kidnapped His Father. Associated Press [online]. 1995-06-22 [cit. 2023-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-07. 
  7. ↑ Klänge der Archäologie. Německý archeologický institut [online]. 2021-08-21 [cit. 2023-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (německy) 
  8. ↑ Margarete van Ess neue Erste Direktorin der Orient-Abteilung des DAI. Německý archeologický institut [online]. 2020-05-15 [cit. 2023-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-03. (německy) 

Zdroj